Silný konflikt dvou královen, anglické Alžběty I. a skotské Marie Stuartovny, byl centrálním motivem několika divadelních her, filmových scénářů etc. V Pokrevních sestrách je soupeření o trůn historickou metaforou, bojem dvou žen zcela rozdílných povah, zcela rozdílných principů, a tím i zcela rozdílných osudů, a to jak v politickém, tak v osobním a milostném životě. Mezi oběma osobnostmi stojí personifikovaná Láska, s níž každá z nich zachází zcela odlišně. Kde je moc a přiblížení se k mužskému principu, tam láska není vítaná, je zatlačena do ústraní, ba se zabíjí, nejsou potomci. Kde vítána je, tam je život, hřejivé teplo, dítě, vytrácí se strach.
Pokrevní sestry nejsou formálně muzikálem, ale vaudevillem „ na královské téma“, jakožto hravým útvarem divadla na divadle, v němž udává tón Ceremoniář, uvádějící jednotlivá hudební a taneční čísla a komentuje historické události. Ve hře najdeme „zcizováky“, záměny a prolínačky, mluvené i zpívané monology, dialogy i dueta, ansámblová zpěvní i taneční čísla.
Dějinná realita se prolíná s ryzí současností, postavy mluví soudobým jazykem, je užita také angličtina a francouzština, nechybí jemný i drsnější humor s velkou dávkou nadsázky a ironie. Jak písňové texty, tak hudba zcela podporují celkové vyznění díla a potažmo inscenace jako metafory dnešního světa, jeho vztahů a vazeb.
Jedná se o původní dílo z roku 2005, nyní rozšířené a dopracované pro aktuální obsazení, včetně vzniku několika nových písní.
| Libreto, dramaturgie: | Pavla Hoggard |
| Texty písní: | Radka Coufalová |
| Hudba: | Daniel Fikejz |
| Režie: | Jana Janěková |
| Hudební nastudování: | Dada Klementová, Tomáš Küfhaber |
| Choreografie: | Hana Litterová |
| Šerm: | Libor Olšan |
| Scénografie: | Katarína Kováčiková |
| Produkce: | Ludmila Havelková |
| Světla: | Roman Jajčík |
| Zvuk: | Eirian Rhys Evans |
