Každé umělecké dílo svým způsobem odráží duševní život svého tvůrce. Někdy očividněji, jindy méně. V případě Josefa Suka (1874–1935) je to však svrchovaně markantní. Jeho život se rozvíjel šťastně: jako třicetiletý skladatel byl Suk už dlouho znám, hojně provozován a vydáván doma i za hranicemi, jako sekundista mezinárodně úspěšného Českého kvarteta koncertoval po celé Evropě. Rád se vracel domů k rodině, jejíž zázemí miloval stejně jako jeho tchán Antonín Dvořák. Tím krutěji jej na zájezdu v Madridu zasáhla zpráva o Dvořákově smrti. Ještě během turné se dal do koncepce velké smuteční symfonie. Za necelý rok po Dvořákově pohřbu, uprostřed práce na adagiu čtvrté věty, mu zemřela manželka Otylka – a milovaný domácí svět se mu zhroutil definitivně. Takový úděl buď člověka zničí, nebo vynese na povrch vše silné, co v něm dřímalo. Zdálo se, že mne stihne to první, ale zachránila mne hudba… Začal úplně nové adagio a po něm dokázal napsat finále, které zhodnocuje všechno, co se v symfonii událo; v tichnoucím závěru odlétá Asrael jako přítel….
LEOŠ JANÁČEK Adagio pro orchestr
GUSTAV MAHLER Lieder eines fahrendenGesellen (Písně potulného tovaryše)
JOSEF SUK Symfonie c moll op. 27 „Asrael“
Roman Hoza baryton
Filharmonie Brno
dirigent Robert Kružík
