SERGEJ RACHMANINOV Symfonické tance op. 45
GUSTAV MAHLER Adagietto ze Symfonie č. 5 c moll
ALFRED SCHNITTKE Epilog z baletu Peer Gynt pro smíšený sbor (z nahrávky) a orchestr
Filharmonie Brno
dirigent Tomáš Netopil
Epilog Rachmaninovův
Skladatel, klavírista a dirigent Sergej Rachmaninov proslul zejména jako tvůrce lisztovsky virtuózních, posluchačsky vděčných a romantismem prodchnutých klavírních skladeb (včetně čtyř koncertů a populární Rapsodie na Paganiniho téma pro klavír a orchestr). Do hudební historie se však zapsal i jako symfonik – je autorem tří číslovaných symfonií, vokální symfonie Zvony, symfonických básní Ostrov mrtvých a Skála nebo Symfonických tanců, které mají svou stavbou a závažností mnohem blíž k symfonii než k žánru sugerovanému názvem. Symfonické tance coby Rachmaninovovo poslední velké dílo vznikly roku 1940 v americkém exilu, tři roky před skladatelovou smrtí.
Mahler a Epilog Schnittkeho
Spojení hudby Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho ve druhé polovině koncertu není nahodilé. Symfonie, jak ji chápe Mahler, si musí zachovat svou autonomii, napsal Kurt Blaukopf v monografii Gustav Mahler. Současník budoucnosti (česky 1998). Do sebe však smí pojmout všechno, co se dá kde získat z techniky opracovávání zvuku. Sonátovou formu vídeňské klasiky a Bachovu polyfonii, techniku orchestrálního splývání a Wagnerovy modifikace tempa, zcizování zvuku neobvyklým zacházením s nástroji (…). Mahler „buduje svět“ i z hlediska kompoziční techniky. (…) Syntetické je v Mahlerových symfoniích i vidění světa. Vytváří nejvýš osobním způsobem amalgám základních filozofických otázek a extatických vyznání, expresívních výbuchů a poetické nevinnosti lidové romantiky. K obdobné syntéze dospěl i Schnittke, ovšem že z pozice skladatele druhé poloviny 20. století. Jeho osobitá postmoderní „polystylovost“ se zrcadlí i v hudbě k baletu Peer Gynt, který v 80. letech vytvořil volně podle Ibsenova stejnojmenného dramatu slavný americký choreograf John Neumeier pro věhlasný hamburský balet. Epilog, „nekonečné adagio“ vystavěné jako passacaglia, jejímž ostinátním tématem je sborový chorál (z nahrávky) a která sumarizuje hudební i filozofické myšlenky baletu, je natolik silným kusem, že obstojí i jako samostatná autonomní skladba; koncertně byl Epilog poprvé uveden roku 1987 Gennadijem Rožděstvenským, o několik let později jej skladatel upravil pro Mstislava Rostropoviče a svou ženu Irinu do podoby komorní verze pro violoncello, klavír a nahrávku.
Schnittke a Brno
S hudbou Alfreda Schnittkeho má brněnské publikum možnost setkávat se v posledních letech pravidelně; vřele přijatá provedení zásadních děl –Koncertu pro klavír a smyčce, Violoncellového koncertu č. 1, Houslových koncertů č. 3 a 4, Concerti grossi č. 1 a 2, Koncertu pro sbor, Requiem, Gogolovské suity či „faustovské“ kantáty Seid nüchtern und wachet…, kterou brněnští filharmonikové uvedli též na Pražském jaru 2017, kde započali svou spolupráci se svým stávajícím šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem– jsou známkou toho, že Schnittke je v Brně prosazený jako snad žádný jiný světový autor jeho generace.
Tomáš Netopil
Kroměřížský rodák, jeden z celosvětově nejžádanějších českých dirigentů, dlouholetý generální hudební ředitel Aalto Musiktheater a Philharmonie Essen, hlavní hostující dirigent České filharmonie je pravidelným hostem brněnských filharmoniků. Mezi jeho významné operní spolupráce se kromě řady inscenací v Essenu řadí účinkování v Saské státní opeře v Drážďanech, ve Vídeňské státní opeře, Nizozemské opeře či Grand Théâtre de Genève. Dirigoval Orchestre National de France, Vídeňské symfoniky, BBC Symphony Orchestra, orchestr curyšské Tonhalle, Orchestre de Paris, London Philharmonic Orchestra či Orchestra RAI Torino. Je uměleckým ředitelem Letní hudební akademie Kroměříž, kterou založil v roce 2018. ›více na tomasnetopil.cz
