Zpěvačka, která zpívá stejně přirozeně, jako dýchá. Umělkyně přetékající fantazií a kreativitou. Žena, která v době, kdy už na internetu všechno bylo, dokázala na celosvětové síti vzbudit svými videi nemalý poprask. Camille Bertault však není žádná „onlajnová rychlokvaška“.
Její otec je amatérským jazzovým klavíristou, s nímž v dětství často zpívala. V osmi letech se posadila za klavír a později se vydala sbírat zkušenosti na konzervatoř. Poslouchala zpěváky jako je Jeff Buckley, Björk nebo Serge Gainsbourg a také brazilské vokalisty. Ve dvaceti letech se vzbouřila. Přestěhovala se do třídy dramatu a psala a hrála kousky pro děti. „Začala jsem zpívat v kabaretu, byla jsem něco mezi vypravěčem a hercem. Ale teprve jazz byla hudba, která mě zcela okouzlila,“ vzpomíná. Zamířila na Pařížskou konzervatoř, která jí poskytla solidní výcvik v harmonii, kompozici a jazzovém zpěvu.
Další fáze její hudební kariéry plynuly přirozeně. Sama natočila a nazpívala saxofonové sólo z Coltranova standardu Giant Steps. Video umístila na YouTube a záhy jej zhlédly statisíce lidí. Následně francouzsky otextovala a nazpívala mnohé další jazzové standardy i novější skladby. Rozhodně však nechce tvořit hudbu, v níž hlas slouží jen jako nástroj. Má ráda silné melodie i texty, které dokážou udržet pozornost. Poslední album Camille Bertault nazvané Le tigre svědčí o její chuti k hlasovým kaskádám, hedvábné citlivosti, tendenci k vokální akrobacii i zjevné bezuzdnosti. John Coltrane nemohl její příchod vidět, ale určitě se dívá dolů a usmívá se.
