Trumpetista Mathias Eick je spíše atypickým zástupcem severského jazzu. Z tamní scény se vymyká především svými atmosférickými melodiemi, v nichž se melancholii spíše vyhýbá. Jeho poslední deska Ravensburg završuje jeho cestu od talentovaného mladíka ke zralému umělci s jedinečným hudebním výrazem.
Norský trumpetista si už v počátcích kariéry získal důvěru prestižního labelu ECM, a to navzdory tomu, že se Eickovo dlouholeté působení ve skupině Jaga Jazzist nebo hostování u psychedelických post-rockerů Motorpsycho s estetikou ECM dost míjelo. Vydavatelství oslovovaly spíš jeho výkony na nahrávkách Jacoba Younga, Iro Haarla nebo bubeníka Manua Katchého. Navíc spolupracoval i s Chickem Coreou či Patem Methenym.
Na nové desce si Eick střihl také novou roli, když do svého portfolia přidal zpěv. Jedná se sice o zpěv bezeslovný, ale o to procítěnější. „Už sedm let zpívám doma svým dětem. A říkal jsem si, že by bylo možná pěkné zkusit využít i lidský hlas. Sice jsem vždy tvrdil, že mým hlasem je trubka, ale – zvlášť ve spojení s houslemi, na které v naší kapele hraje Håkon Aase – zpěv funguje dokonale. Håkonova hra s mým hlasem krásně ladí,“ řekl Eick v rozhovoru pro magazín UNI a jeho slova potvrzují i početné pozitivní recenze na jeho již čtvrtou desku u ECM. Ač se Eickova tvorba pod vlivem životních zkušeností proměňuje, jedna věc se od jeho začátků nemění – Mathias Eick je hudebník, který každou další skladbou potvrzuje, že jazz je žánr dokořán otevřený všem živým podnětům.
Bubeník Daniel Brandt, spoluzakladatel uznávaného německého elektroakustického ansámblu Brandt Brauer Frick, má na svém kontě již dvě sólová alba pod hlavičkou prestižního experimentálního labelu Erased Tapes.
V roce 2011 Brandt absolvoval Akademii mediálních umění v Kolíně nad Rýnem na katedře filmových a televizních studií. Už jako student založil soubor Brandt Brauer Frick spolu se spolužáky Janem Brauerem a Paulem Frickem. Trojice vydala své první plnohodnotné album v roce 2010. Po absolutoriu Brandt cestoval a nahrával se souborem a založil vlastní nahrávací společnost Gym Records. Pokračoval také v produkci nahrávek.
Jeho debutová sólová deska Eternal Something byla nahrávána na různých lokacích, včetně chaty v Německu i národního parku Joshua Tree ve Spojených státech. Brandt zpočátku chtěl, aby bylo album složeno výhradně ze zvuků činelů, ale postupně změnil názor. Album vyšlo v roce 2017 a server Pitchfork ho označil za křížence mezi moderní klasickou a elektronickou taneční hudbou. Poslední nahrávka Channels je zatím největším Brandtovým prohlášením s napínavě avantgardní linkou alba, kterou prolíná řízné techno, orchestrální aranže, bohaté elektronické textury a náznaky temného popu. Můžeme se tak těšit na esenci minimalismu, kterou však Brandt mistrně propůjčuje do spárů hravosti.
