Dan Bárta – zpěv, Jiří Levíček/Matej Benko – klavír, Robert Balzar – kontrabas, Jiří Slavíček – bicí nástroje
Robert Balzar a jeho spoluhráči z tria jsou možná krapet spoluzodpovědní za fakt, že se z talentovaného rockového a popového zpěváka Dana Bárty stal částečný jazzový konvertita. Nakonec není divu – při Bártových pěveckých kvalitách a výrazném nedostatku talentovaných jazzových zpěváků tušil Robert Balzar naprosto správně, že bude rockový, muzikálový a funkový dravec Dan Bárta podobně přesvědčivý i na poli jazzu. Jazz je přece především o emocích a těch nabízí Bárta přehršel. Dokáže procítit baladu, umí technicky a intonačně precizně vyzobat melodické záludnosti složitějších jazzových standardů i osobitě na jejich harmonii improvizovat.
Křehkost Bártova jazzového projevu poměrně ostře kontrastuje s jeho intenzivními začátky v rockové skupině Alice a dokumentuje tak Bártův hudebnický růst i dnešní vyspělost a posun v pohledu na hudební estetiku. Trio Roberta Balzara mu navíc v jeho nově objevovaném světě poskytuje luxusní oporu. Reprezentuje totiž maistreamový vrchol domácího jazzu. Kapela evropské úrovně má stále bohatý potenciál růstu a s každou nově vydanou deskou jakoby ještě víc srůstala v jednu tříhlavou entitu, z níž čiší nadhled a jistota. Zatím nejčerstvějším počinem kapely je mimořádně vyvedené album Theyories, jež si v tradici jazzového přetváření vzalo na paškál popové klasiky od AC/DC, The Police, Björk, Jamiroquai a dalších. S výměnou na postu klavíristy, kde se usídluje talentovaný Brňan Jiří Levíček s alternujícím Matejem Benkem, přichází kreativní vzpruha a můžeme se proto těšit nejen na inspirativní „live“ zážitky, ale brzy bezpochyby i na čerstvý studiový výstup.
Robert Balzar Trio dokáže zúročit veškerý přínos, který mu poskytuje status „working bandu“. Intenzivní spolupráce nabízí jeho členům víc svobody, rozvíjí jejich vzájemnou empatii i schopnosti hudební komunikace, o řemesle nemluvě. Pro zpěváka musí být nepochybně radost nechat se doprovázet skupinou, jež dýchá jedním swingujícím dechem. Dan Bárta si to určitě užívá a tenhle pocit jistě přenese i na vás.
Gustav Brom Bigband feat. Roberta Gambarini_Pocta Günteru Kočímu (CZ/ITA/USA)
Orchestr, který založil Gustav Brom (Frkal), zahájil profesionální karieru svým angažmá v červnu 1940 v hotelu Radhošť v Rožnově pod Radhoštěm. Tehdy asi nikdo nepředpokládal, že tato kapela bude hrát pod Bromovým vedením až do jeho smrti v září roku 1995. Už v prvních desetiletích své existence získala kapela světové renomé. V šedesátých letech minulého století se zařadila podle amerických odborníků mezi 10 nejlepších big bandů světa. S kapelou hostovaly největší hvězdy jazzu i popu – Maynard Fergusson, Dizzy Gilespie, Dianna Ross and The Supremes, Ray Conniff, Ben Cramer, VOX, Bill Ramsey a další…
Pod vedením dirigenta Vlada Valoviče v novém tisíciletí kapela dál šíří slávu a čest jména Gustav Brom. V roce 2010 oslavil orchestr výročí 70 let od jeho založení. V průběhu bohaté historie prošlo jeho řadami velké množství muzikantů. I dnes přicházejí noví hráči, kteří zde získávají neocenitelné zkušenosti a zároveň udržují věčně mladého ducha kapely. Do programu se tak dostávají nová moderní aranžmá a repertoár se neustále vyvíjí. Právě to je budoucnost orchestru Gustav Brom Big Band. Nadále hledá nové talenty i nové výzvy a plní svou úlohu vlajkové lodi České i Slovenské populární hudby, zvláště nyní, kdy se stal rezidenčním souborem Českého rozhlasu pro roky 2013 a 2014.
Roberta Gambarini se narodila v italském Turíně. V době, kdy jí bylo pouhých sedmnáct let, začala zpívat a hrát v jazzových klubech v severní Itálii a v osmnácti se rozhodla přestěhovat do Milána a věnovat se kariéře jazzové zpěvačky. V roce 1998 se přestěhovala do Spojených států vybavena stipendiem na prestižní New England Conservatory v Bostonu. O dva týdny později ohromila Roberta Gambarini celou jazzovou veřejnost třetím místem v nejprestižnější jazzové soutěži Thelonious Monk International Jazz Competition.
Gambarini je od té doby vnímána jako výjimečná hlasová ekvilibristka, za svoji tvorbu začala sklízet nadšené kritiky a budovat širokou fanouškovskou základnu po celém světě. Navíc se jí to až do vydání amerického debutového alba Easy to Love v roce 2006 dařilo pouhou „šeptandou“. Easy To Love bylo v roce 2007 nominováno na cenu Grammy v kategorii nejlepší jazzové vokální album. Robertin impozantní talent jí v tomtéž roce vydobyl i vítězství v anketě „nejlepší ženský jazzový vokál roku“ asociace jazzových novinářů (JJA) i v kategorii „talent zasloužící si širší uznání“ v časopise Downbeat.
V roce 2008 Roberta debutovala u velké nahrávací společnosti s kolekcí čtrnácti úchvatných interpretací jazzových standardů s názvem You Are There (Groovin‘ High/Emarcy). Na klavír při nahrávání exceloval legendární pianista Hank Jones. Roberta a Hank neměli pro album prakticky žádný koncept – pouze pětadvacet melodií, jež se oběma zdály příhodné zaznamenat. „Ve studiu nebyly žádné izolované kabiny, žádná sluchátka, žádné overduby,“ vzpomíná Gambarini. „Zvuk byl právě takový, jaký byste slyšeli, kdybyste byli s kapelou mezi přáteli v obývacím pokoji.“
Roberta Gambarini měla v průběhu dosavadní kariéry vzácnou příležitost vystupovat s Michaelem Breckerem, Ronem Carterem, Herbie Hancockem, Slidem Hamptonem, Royem Hargrovem, Jimmym Heathem, Jamesem Moodym, Hankem Jonesem, Christianem McBridem, Tootsem Thielemansem a dalšími legendami, zpívala mimojiné v Carnegie Hall, Kennedy Center, Lincoln Center nebo Walt Disney Concert Hall a na jazzových festivalech po celém světě, Barbados, Londýn, Monterey, North Sea, Toronto a Umbria Jazz nevyjímaje.
