Brněnský filharmonický sbor BESEDA BRNĚNSKÁ
Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská je nejdéle existující český sbor. Byl založen v r. 1860 skladatelem a sbormistrem Pavlem Křížkovským. V čele sboru stál po dvanáct let Leoš Janáček. Orientoval těleso na hudbu kantátovou a oratorní a tomuto zaměření zůstal ve svém nosném repertoáru sbor věrný až do současnosti. V roce 1928 sbor premiérově uvedl slavnou Janáčkovu Glagolskou mši. Reprízy byly v Praze a v Ženevě.
Čestným členem spolku byl 20 let Antonín Dvořák a krátce také Bedřich Smetana.
V posledních letech stáli v čele sboru sbormistři Jan Řezníček, Emil Skoták, Jan Rozehnal, Petr Kolař a Stanislav Kummer.
Od roku 2001 vede sbor opět Petr Kolař, profesor brněnské konzervatoře a ředitel kůru Katedrály sv. Petra a Pavla v Brně, historického skvostu centra města Brna, kde sbor působí. Za vedení Petra Kolaře se sbor opět vrátil do povědomí hudební veřejnosti díky jeho činorodé a energické práci. Smíšený sbor, který má v současné době kolem 50 aktivních členů, spolupracuje s předními dirigenty doma i v zahraničí i s řadou významných orchestrů. Brněnský filharmonický sbor má dnes ve svém repertoáru kromě velkých oratorních děl a mší i drobnější útvary, jako moteta a písně.
„V dobrým jsme se sešli“, to je název představení, ve kterém se vážně i nevážně vydáme napříč písňovou sborovou tvorbou Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a dalších.
Taneční divadlo BUFO
Taneční divadlo BUFO bylo založeno v roce 1992 choreografem Martinem Packem a režisérem Janem Menšíkem. Členy souboru jsou bývalí tanečníci a to jak profesionální tak amatérští. BUFO, jehož název v sobě skrývá zkratky slov budoucnost folklóru, patří k nejoriginálnějším neprofesionálním tanečním souborům v tuzemsku. Programově se snaží nezařazovat se ani mezi folklorní skupiny, ani mezi pohybová divadla. Zaměřuje se jak na dějové inscenace, tak i na pořady kombinované z jednotlivých tanečních čísel. Jako hlavní výrazové prostředky preferuje BUFO techniky čerpající z pantomimy, výrazového tance, ale hlavně z lidového tance a to nejen českého a moravského, ale i z různých evropských zemí. Hlavním zdrojem námětů však stále zůstává folklór český a moravský. Černý humor, sarkasmus a ironie jsou pak těmi základními prvky, kterými soubor oslovuje diváka, stručná charakteristika Tanečního divadla BUFO by tedy po výše napsaném zněla asi tak, že se snaží pohled na lidové taneční divadlo oprostit od formalismu a někdy zbytečného konzervativizmu.
BUFO se představí v taneční grotesce “Tadáda dip tadáda“, o níž sami řekli: Rozličných příchodů, přechodů, odchodů, obcházení, scházení, zacházení či vycházení je plné odvěkého střetávání se mezi mužem a ženou. Na cestě velkými i malými osudy vás obslouží číšník, kterého jen tak něco nerozhodí, protože... tadáda dip tadáda...
