Vrchársky orchester ĺudových nástrojov Juraja Pecníka
Juraj Pecník, hudební virtuos ve hře na housle, pedagog a folklorista, rodák z Čerína u Banské Bystrice, založil v roce 1977 LH Pecníkovci. Začali jako téměř každá lidová hudba na Slovensku - ve folklorním souboru. Rostli svým nadšením pro hudbu, učili se písněmi svých předků, rozdávali radost všude tam, kde je chtěli poslouchat. Svatby, lidové veselice, oslavy, festivaly, koncerty - to je nesčetné množství vystoupení, které formovaly jejich projev a pomáhaly prosadit se v silné konkurenci podpolianských muzik.
Pecníkovce znají doma i v zahraničí. Účinkovali v rozhlasových a televizních pořadech, koncertovali v Polsku, Maďarsku, Švýcarsku, Německu, Rakousku, Rumunsku, Srbsku, Holandsku, zúčastnili se folklorních festivalů v Itálii, Francii i v Kanadě. Vyspělost slovenských lidových hudeb prezentovali během světové výstavy EXPO '92 v španělské Seville i na 14. mezinárodním veletrhu v Monaku.
V roce 2004 došlo díky Juraji Pecníkovi ke vzniku "Vrchárskeho orchestera", ve kterém se setkává několik hudebních motivů z fascinujícího regionu - Podpolaní. Juraj Pecník seskupil nejen celistvé hudební těleso, ale i zpěváky, sólisty, tanečníky a také skupinu hrdých primášů známých jmen. Vytvořil hodinu a půl dlouhé pásmo, se kterým sklízí úspěchy nejen na domácích pódiích. Vrchársky orchester, který se pomalu omlazuje druhou generací, spolupracuje také s Terchovskou muzikou bratov Muchovcov, ale i s Diabolskými husľami Berkyho Mrenicu, se Sľukem a s Lúčnicí.
Taneční soubor HRADIŠŤAN
Soubor Hradišťan vznikl v roce 1950 v Uherském Hradišti a má své pevné místo mezi tělesy, které se zapsaly do vývoje folklorismu v českých zemích a které překročily hranici pouhého přenesení lidové písně a tance na jeviště. Svou tvorbou se pohybuje na pomezí žánrů a stylů, přesto s jedním sjednocujícím elementem – lidovou kulturou a jejím odkazem.
V současné době pracuje Hradišťan pod vedením hudebníka Jiřího Pavlici a choreografky Ladislavy Košíkové. Jejich umělecká spolupráce přinesla nejrůznější hudebně taneční projekty. Ovšem vedle společných koncertů se hudební i taneční složka souboru ubírá svou vlastní cestou. Taneční složka se realizuje především v těch projektech, kde Ladislava Košíková spolupracuje jako choreografka.
Tím je i scénické provedení KYTICE Bohuslava Martinů. Jedná se o sugestivní výpověď dotýkající se věčně platných hodnot v životě člověka. Osm střídavě se prolínajících vokálních a instrumentálních skladeb, které se pojí do dvojic (Předehra - Sestra travička, Selanka – Kravarky, Intráda - Milá nad rodinu, Koleda - Člověk a smrt), vypráví příběhy lásky, života a smrti. Jejich taneční vizualizace, vkusně podpořená projektovanou animací, značně přidává na výsledném dojmu a podtrhuje silný emocionální náboj tohoto jedinečného hudebního díla. Jevištní obraz se nesnaží o popis příběhů jednotlivých hudebních předloh, nýbrž vychází z hloubky a podstaty skryté ve filozofii lidového umění. Představení vyznačující se formální strohostí, avšak naprostou jasností sdělení je naplněno silným výrazem a hlubokým prožitkem všech interpretů.
