Tajemný ponurý dům v ústraní kdesi za městem blízko hřbitova. Tady žije poněkud svérázná rodina Addamsů, jejíž členové si libují ve strašidelném až morbidním humoru. Jejich nejoblíbenější barva je černá a za nejkrásnější věc na celém životě považují smrt. Každodenní hrůzostrašná rutina Addamsovy rodiny se však razantně změní, když si mladá Wednesday přivede svého nového přítele Lucase. Ba co víc? Na návštěvu do této démonické domácnosti mají zavítat i Lucasovi rodiče a zamilovaná Wednesday, která je jako vyměněná, požaduje po svých příbuzných, aby se chovali normálně. Jako normální lidé – tedy úplně jinak, než na co jsou zvyklí. Při společné večeři, kde dochází ke spoustě trapných výstupů, nakonec Wednesday, aby uklidnila situaci, oznámí, že se budou s Lucasem brát, což se všemi teprve pořádně zamává…
Tajemný ponurý dům v ústraní kdesi za městem blízko hřbitova. Tady žije poněkud svérázná rodina Addamsů, jejíž členové si libují ve strašidelném až morbidním humoru. Jejich nejoblíbenější barva je černá a za nejkrásnější věc na celém životě považují smrt. Každodenní hrůzostrašná rutina Addamsovy rodiny se však razantně změní, když si mladá Wednesday přivede svého nového přítele Lucase. Ba co víc? Na návštěvu do této démonické domácnosti mají zavítat i Lucasovi rodiče a zamilovaná Wednesday, která je jako vyměněná, požaduje po svých příbuzných, aby se chovali normálně. Jako normální lidé – tedy úplně jinak, než na co jsou zvyklí. Při společné večeři, kde dochází ke spoustě trapných výstupů, nakonec Wednesday, aby uklidnila situaci, oznámí, že se budou s Lucasem brát, což se všemi teprve pořádně zamává…
Tajemný ponurý dům v ústraní kdesi za městem blízko hřbitova. Tady žije poněkud svérázná rodina Addamsů, jejíž členové si libují ve strašidelném až morbidním humoru. Jejich nejoblíbenější barva je černá a za nejkrásnější věc na celém životě považují smrt. Každodenní hrůzostrašná rutina Addamsovy rodiny se však razantně změní, když si mladá Wednesday přivede svého nového přítele Lucase. Ba co víc? Na návštěvu do této démonické domácnosti mají zavítat i Lucasovi rodiče a zamilovaná Wednesday, která je jako vyměněná, požaduje po svých příbuzných, aby se chovali normálně. Jako normální lidé – tedy úplně jinak, než na co jsou zvyklí. Při společné večeři, kde dochází ke spoustě trapných výstupů, nakonec Wednesday, aby uklidnila situaci, oznámí, že se budou s Lucasem brát, což se všemi teprve pořádně zamává…
Tajemný ponurý dům v ústraní kdesi za městem blízko hřbitova. Tady žije poněkud svérázná rodina Addamsů, jejíž členové si libují ve strašidelném až morbidním humoru. Jejich nejoblíbenější barva je černá a za nejkrásnější věc na celém životě považují smrt. Každodenní hrůzostrašná rutina Addamsovy rodiny se však razantně změní, když si mladá Wednesday přivede svého nového přítele Lucase. Ba co víc? Na návštěvu do této démonické domácnosti mají zavítat i Lucasovi rodiče a zamilovaná Wednesday, která je jako vyměněná, požaduje po svých příbuzných, aby se chovali normálně. Jako normální lidé – tedy úplně jinak, než na co jsou zvyklí. Při společné večeři, kde dochází ke spoustě trapných výstupů, nakonec Wednesday, aby uklidnila situaci, oznámí, že se budou s Lucasem brát, což se všemi teprve pořádně zamává…
Tajemný ponurý dům v ústraní kdesi za městem blízko hřbitova. Tady žije poněkud svérázná rodina Addamsů, jejíž členové si libují ve strašidelném až morbidním humoru. Jejich nejoblíbenější barva je černá a za nejkrásnější věc na celém životě považují smrt. Každodenní hrůzostrašná rutina Addamsovy rodiny se však razantně změní, když si mladá Wednesday přivede svého nového přítele Lucase. Ba co víc? Na návštěvu do této démonické domácnosti mají zavítat i Lucasovi rodiče a zamilovaná Wednesday, která je jako vyměněná, požaduje po svých příbuzných, aby se chovali normálně. Jako normální lidé – tedy úplně jinak, než na co jsou zvyklí. Při společné večeři, kde dochází ke spoustě trapných výstupů, nakonec Wednesday, aby uklidnila situaci, oznámí, že se budou s Lucasem brát, což se všemi teprve pořádně zamává…
Tajemný ponurý dům v ústraní kdesi za městem blízko hřbitova. Tady žije poněkud svérázná rodina Addamsů, jejíž členové si libují ve strašidelném až morbidním humoru. Jejich nejoblíbenější barva je černá a za nejkrásnější věc na celém životě považují smrt. Každodenní hrůzostrašná rutina Addamsovy rodiny se však razantně změní, když si mladá Wednesday přivede svého nového přítele Lucase. Ba co víc? Na návštěvu do této démonické domácnosti mají zavítat i Lucasovi rodiče a zamilovaná Wednesday, která je jako vyměněná, požaduje po svých příbuzných, aby se chovali normálně. Jako normální lidé – tedy úplně jinak, než na co jsou zvyklí. Při společné večeři, kde dochází ke spoustě trapných výstupů, nakonec Wednesday, aby uklidnila situaci, oznámí, že se budou s Lucasem brát, což se všemi teprve pořádně zamává…
Tajemný ponurý dům v ústraní kdesi za městem blízko hřbitova. Tady žije poněkud svérázná rodina Addamsů, jejíž členové si libují ve strašidelném až morbidním humoru. Jejich nejoblíbenější barva je černá a za nejkrásnější věc na celém životě považují smrt. Každodenní hrůzostrašná rutina Addamsovy rodiny se však razantně změní, když si mladá Wednesday přivede svého nového přítele Lucase. Ba co víc? Na návštěvu do této démonické domácnosti mají zavítat i Lucasovi rodiče a zamilovaná Wednesday, která je jako vyměněná, požaduje po svých příbuzných, aby se chovali normálně. Jako normální lidé – tedy úplně jinak, než na co jsou zvyklí. Při společné večeři, kde dochází ke spoustě trapných výstupů, nakonec Wednesday, aby uklidnila situaci, oznámí, že se budou s Lucasem brát, což se všemi teprve pořádně zamává…
Na začátku října uběhne 20 let od otevření Hudební scény. Názory mnohých škarohlídů, kteří v roce 2004 tvrdili, že Městské divadlo Brno po pár sezónách bude vlastnit nevyužitou zbytečnou budovu, se z dnešního pohledu zdají být již pouhými úsměvnými vzpomínkami. Brněnská muzikálová scéna se již natrvalo zapsala do (nejen) české divadelní mapy a na seznam premiér zde uvedených každý rok přibývají nové inscenace, ať už se jedná o premiéry původních titulů, nebo uvádění klasických muzikálů. V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.
Na začátku října uběhne 20 let od otevření Hudební scény. Názory mnohých škarohlídů, kteří v roce 2004 tvrdili, že Městské divadlo Brno po pár sezónách bude vlastnit nevyužitou zbytečnou budovu, se z dnešního pohledu zdají být již pouhými úsměvnými vzpomínkami. Brněnská muzikálová scéna se již natrvalo zapsala do (nejen) české divadelní mapy a na seznam premiér zde uvedených každý rok přibývají nové inscenace, ať už se jedná o premiéry původních titulů, nebo uvádění klasických muzikálů. V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.
Na začátku října uběhne 20 let od otevření Hudební scény. Názory mnohých škarohlídů, kteří v roce 2004 tvrdili, že Městské divadlo Brno po pár sezónách bude vlastnit nevyužitou zbytečnou budovu, se z dnešního pohledu zdají být již pouhými úsměvnými vzpomínkami. Brněnská muzikálová scéna se již natrvalo zapsala do (nejen) české divadelní mapy a na seznam premiér zde uvedených každý rok přibývají nové inscenace, ať už se jedná o premiéry původních titulů, nebo uvádění klasických muzikálů. V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.
Na začátku října uběhne 20 let od otevření Hudební scény. Názory mnohých škarohlídů, kteří v roce 2004 tvrdili, že Městské divadlo Brno po pár sezónách bude vlastnit nevyužitou zbytečnou budovu, se z dnešního pohledu zdají být již pouhými úsměvnými vzpomínkami. Brněnská muzikálová scéna se již natrvalo zapsala do (nejen) české divadelní mapy a na seznam premiér zde uvedených každý rok přibývají nové inscenace, ať už se jedná o premiéry původních titulů, nebo uvádění klasických muzikálů. V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.
Na začátku října uběhne 20 let od otevření Hudební scény. Názory mnohých škarohlídů, kteří v roce 2004 tvrdili, že Městské divadlo Brno po pár sezónách bude vlastnit nevyužitou zbytečnou budovu, se z dnešního pohledu zdají být již pouhými úsměvnými vzpomínkami. Brněnská muzikálová scéna se již natrvalo zapsala do (nejen) české divadelní mapy a na seznam premiér zde uvedených každý rok přibývají nové inscenace, ať už se jedná o premiéry původních titulů, nebo uvádění klasických muzikálů. V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.
Na začátku října uběhne 20 let od otevření Hudební scény. Názory mnohých škarohlídů, kteří v roce 2004 tvrdili, že Městské divadlo Brno po pár sezónách bude vlastnit nevyužitou zbytečnou budovu, se z dnešního pohledu zdají být již pouhými úsměvnými vzpomínkami. Brněnská muzikálová scéna se již natrvalo zapsala do (nejen) české divadelní mapy a na seznam premiér zde uvedených každý rok přibývají nové inscenace, ať už se jedná o premiéry původních titulů, nebo uvádění klasických muzikálů. V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.
Na začátku října uběhne 20 let od otevření Hudební scény. Názory mnohých škarohlídů, kteří v roce 2004 tvrdili, že Městské divadlo Brno po pár sezónách bude vlastnit nevyužitou zbytečnou budovu, se z dnešního pohledu zdají být již pouhými úsměvnými vzpomínkami. Brněnská muzikálová scéna se již natrvalo zapsala do (nejen) české divadelní mapy a na seznam premiér zde uvedených každý rok přibývají nové inscenace, ať už se jedná o premiéry původních titulů, nebo uvádění klasických muzikálů. V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.
Na začátku října uběhne 20 let od otevření Hudební scény. Názory mnohých škarohlídů, kteří v roce 2004 tvrdili, že Městské divadlo Brno po pár sezónách bude vlastnit nevyužitou zbytečnou budovu, se z dnešního pohledu zdají být již pouhými úsměvnými vzpomínkami. Brněnská muzikálová scéna se již natrvalo zapsala do (nejen) české divadelní mapy a na seznam premiér zde uvedených každý rok přibývají nové inscenace, ať už se jedná o premiéry původních titulů, nebo uvádění klasických muzikálů. V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.
Na začátku října uběhne 20 let od otevření Hudební scény. Názory mnohých škarohlídů, kteří v roce 2004 tvrdili, že Městské divadlo Brno po pár sezónách bude vlastnit nevyužitou zbytečnou budovu, se z dnešního pohledu zdají být již pouhými úsměvnými vzpomínkami. Brněnská muzikálová scéna se již natrvalo zapsala do (nejen) české divadelní mapy a na seznam premiér zde uvedených každý rok přibývají nové inscenace, ať už se jedná o premiéry původních titulů, nebo uvádění klasických muzikálů. V souvislosti s oslavami tohoto výročí jsme se rozhodli vrátit k muzikálu, na který mnozí diváci dodnes vzpomínají. Díky téměř 150 reprízám, které se odehrály od premiéry v roce 2007, si pod názvem Čarodějky z Eastwicku spousta lidí vybaví spíše než původní knihu nebo film právě tuto inscenaci, která Petru Štěpánovi přinesla prestižní Cenu Thálie za ztvárnění démonického Darryla Van Horna.
Projekt sdružuje několik uměleckých zpracování znamení zvěrokruhu. Nemá ambici astrologii opěvovat ani kriticky hodnotit. Jde o čistou kreativitu umělců na projektu zúčastněných spojenou s jejich osobním vhledem do toho mystického prostoru, který přirozeně nabízí různé inspirace a výklady. Formy řazení souhvězdí na ekliptice existují (a vyvíjejí se) několik tisíc let a pro svou nespornou atraktivitu dostaly v našich časech mnoho prostoru. Téměř každý ví, ve kterém znamení se narodil on i jeho blízcí. Bez ohledu na víru, lhostejnost či hluboký zájem o astrologii jsou prostě zvířetníková znamení nedílnou součástí našich životů.
Na jevišti Hudební scény vás tedy čeká provedení orchestrální skladby skladatele Zdenka Merty – dvanáct částí fantazijně se zabývajících možným výkladem charakteru všech znamení – v podání orchestru Městského divadla Brno pod vedením šéfdirigenta Dana Kalouska.
Součástí tohoto jevištního provedení budou také taneční vystoupení v podání členů Městského divadla Brno a prezentace básní Petra Štěpána. Ve vybraných skladbách vystoupí také Esther Mertová a Gabriela Vermelho.
Projekt sdružuje několik uměleckých zpracování znamení zvěrokruhu. Nemá ambici astrologii opěvovat ani kriticky hodnotit. Jde o čistou kreativitu umělců na projektu zúčastněných spojenou s jejich osobním vhledem do toho mystického prostoru, který přirozeně nabízí různé inspirace a výklady. Formy řazení souhvězdí na ekliptice existují (a vyvíjejí se) několik tisíc let a pro svou nespornou atraktivitu dostaly v našich časech mnoho prostoru. Téměř každý ví, ve kterém znamení se narodil on i jeho blízcí. Bez ohledu na víru, lhostejnost či hluboký zájem o astrologii jsou prostě zvířetníková znamení nedílnou součástí našich životů.
Na jevišti Hudební scény vás tedy čeká provedení orchestrální skladby skladatele Zdenka Merty – dvanáct částí fantazijně se zabývajících možným výkladem charakteru všech znamení – v podání orchestru Městského divadla Brno pod vedením šéfdirigenta Dana Kalouska.
Součástí tohoto jevištního provedení budou také taneční vystoupení v podání členů Městského divadla Brno a prezentace básní Petra Štěpána. Ve vybraných skladbách vystoupí také Esther Mertová a Gabriela Vermelho.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
Kairos Creature Club je americký projekt, který dali dohromady Lena Simon (La Luz) a Glenn Michael Van Dyke (BOYTOY). V rámci evropského turné přivezou na Flédu loňské eponymní album Kairos Creature Club, které nabízí perfektní žánrový mix. Lena i Glenn aktuálně žijí v Jacksonville na Floridě, kde pořádají každoroční hudební festival Winterland. Dokonalá synergie těchto dvou hudebních individualit odstartovala debutovou nahrávkou Join The Club v roce 2021 a následně si Kairos Creature Club živými vystoupeními podmanili zástupy fanoušků po celém světě.
Málokterý muzikálový titul způsobil doslova celosvětový poprask tak jako muzikál Mamma Mia!, který je plný nesmrtelných hitů švédské skupiny ABBA. Patří do skupiny tzv. jukebox muzikálu, kdy se pro již existující písně vymyslí nový, originální příběh, do nějž se povětšinou známé hity zasadí. Autorce scénáře tohoto muzikálu Catherine Johnsonové se postup, který se často nesetkává s nadšeným přijetím, vyvedl znamenitě. Zkušená britská dramatička dokázala napsat zábavný strhující příběh, jehož jsou známé písně nedílnou a přirozenou součástí. Muzikál měl premiéru již v roce 1999 v londýnském Prince Edward Theatre, byl nominován na čtyři ceny Laurence Oliviera a následně i na pět amerických cen Tony, když byl v roce 2001 úspěšně uveden na Broadwayi. Od té doby se hrál doslova po celém světě a dočkal se i slavné filmové adaptace. V roce 2008 ve filmu Mamma Mia! zazářila Meryl Streepová, Pierce Brosnan, Colin Firth a další a z muzikálu se stal doslova fenomén. Není divu, že se v roce 2018 dočkal film pokračování, respektive prequelu. Nový film Mamma Mia! Here We Go Again vypráví o tom, co prvnímu dílu předcházelo.
Na podzim roku 2019 se tedy konečně i naši diváci mohou těšit na romantický příběh se svižnou komediální zápletkou, v níž se dvacetiletá Sophie snaží v den své svatby zjistit, kdo je její otec, a proto na malebný řecký ostrůvek pozve všechny tři potenciální nápadníky z minulosti své matky. Novou sezónu tak zahájíme na Hudební scéně v divokém rytmu nezapomenutelných hitů jako je Super Trouper, Dancing Queen, Money, Money, Money či The Winner Takes It All.
Málokterý muzikálový titul způsobil doslova celosvětový poprask tak jako muzikál Mamma Mia!, který je plný nesmrtelných hitů švédské skupiny ABBA. Patří do skupiny tzv. jukebox muzikálu, kdy se pro již existující písně vymyslí nový, originální příběh, do nějž se povětšinou známé hity zasadí. Autorce scénáře tohoto muzikálu Catherine Johnsonové se postup, který se často nesetkává s nadšeným přijetím, vyvedl znamenitě. Zkušená britská dramatička dokázala napsat zábavný strhující příběh, jehož jsou známé písně nedílnou a přirozenou součástí. Muzikál měl premiéru již v roce 1999 v londýnském Prince Edward Theatre, byl nominován na čtyři ceny Laurence Oliviera a následně i na pět amerických cen Tony, když byl v roce 2001 úspěšně uveden na Broadwayi. Od té doby se hrál doslova po celém světě a dočkal se i slavné filmové adaptace. V roce 2008 ve filmu Mamma Mia! zazářila Meryl Streepová, Pierce Brosnan, Colin Firth a další a z muzikálu se stal doslova fenomén. Není divu, že se v roce 2018 dočkal film pokračování, respektive prequelu. Nový film Mamma Mia! Here We Go Again vypráví o tom, co prvnímu dílu předcházelo.
Na podzim roku 2019 se tedy konečně i naši diváci mohou těšit na romantický příběh se svižnou komediální zápletkou, v níž se dvacetiletá Sophie snaží v den své svatby zjistit, kdo je její otec, a proto na malebný řecký ostrůvek pozve všechny tři potenciální nápadníky z minulosti své matky. Novou sezónu tak zahájíme na Hudební scéně v divokém rytmu nezapomenutelných hitů jako je Super Trouper, Dancing Queen, Money, Money, Money či The Winner Takes It All.
Málokterý muzikálový titul způsobil doslova celosvětový poprask tak jako muzikál Mamma Mia!, který je plný nesmrtelných hitů švédské skupiny ABBA. Patří do skupiny tzv. jukebox muzikálu, kdy se pro již existující písně vymyslí nový, originální příběh, do nějž se povětšinou známé hity zasadí. Autorce scénáře tohoto muzikálu Catherine Johnsonové se postup, který se často nesetkává s nadšeným přijetím, vyvedl znamenitě. Zkušená britská dramatička dokázala napsat zábavný strhující příběh, jehož jsou známé písně nedílnou a přirozenou součástí. Muzikál měl premiéru již v roce 1999 v londýnském Prince Edward Theatre, byl nominován na čtyři ceny Laurence Oliviera a následně i na pět amerických cen Tony, když byl v roce 2001 úspěšně uveden na Broadwayi. Od té doby se hrál doslova po celém světě a dočkal se i slavné filmové adaptace. V roce 2008 ve filmu Mamma Mia! zazářila Meryl Streepová, Pierce Brosnan, Colin Firth a další a z muzikálu se stal doslova fenomén. Není divu, že se v roce 2018 dočkal film pokračování, respektive prequelu. Nový film Mamma Mia! Here We Go Again vypráví o tom, co prvnímu dílu předcházelo.
Na podzim roku 2019 se tedy konečně i naši diváci mohou těšit na romantický příběh se svižnou komediální zápletkou, v níž se dvacetiletá Sophie snaží v den své svatby zjistit, kdo je její otec, a proto na malebný řecký ostrůvek pozve všechny tři potenciální nápadníky z minulosti své matky. Novou sezónu tak zahájíme na Hudební scéně v divokém rytmu nezapomenutelných hitů jako je Super Trouper, Dancing Queen, Money, Money, Money či The Winner Takes It All.
Málokterý muzikálový titul způsobil doslova celosvětový poprask tak jako muzikál Mamma Mia!, který je plný nesmrtelných hitů švédské skupiny ABBA. Patří do skupiny tzv. jukebox muzikálu, kdy se pro již existující písně vymyslí nový, originální příběh, do nějž se povětšinou známé hity zasadí. Autorce scénáře tohoto muzikálu Catherine Johnsonové se postup, který se často nesetkává s nadšeným přijetím, vyvedl znamenitě. Zkušená britská dramatička dokázala napsat zábavný strhující příběh, jehož jsou známé písně nedílnou a přirozenou součástí. Muzikál měl premiéru již v roce 1999 v londýnském Prince Edward Theatre, byl nominován na čtyři ceny Laurence Oliviera a následně i na pět amerických cen Tony, když byl v roce 2001 úspěšně uveden na Broadwayi. Od té doby se hrál doslova po celém světě a dočkal se i slavné filmové adaptace. V roce 2008 ve filmu Mamma Mia! zazářila Meryl Streepová, Pierce Brosnan, Colin Firth a další a z muzikálu se stal doslova fenomén. Není divu, že se v roce 2018 dočkal film pokračování, respektive prequelu. Nový film Mamma Mia! Here We Go Again vypráví o tom, co prvnímu dílu předcházelo.
Na podzim roku 2019 se tedy konečně i naši diváci mohou těšit na romantický příběh se svižnou komediální zápletkou, v níž se dvacetiletá Sophie snaží v den své svatby zjistit, kdo je její otec, a proto na malebný řecký ostrůvek pozve všechny tři potenciální nápadníky z minulosti své matky. Novou sezónu tak zahájíme na Hudební scéně v divokém rytmu nezapomenutelných hitů jako je Super Trouper, Dancing Queen, Money, Money, Money či The Winner Takes It All.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
„Zavřete oči, většina z vás tak líp vidí…” Proslulá filmová muzikálová komedie režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského z roku 1993, vzniklá na motivy stejnojmenné povídky Petra Šabacha, nepodává realistický obraz českých 50. let. Spíše staví s přiznanou nadsázkou pomník „na počest hrdinům, co kdysi zbláznili lidi“, jak se zpívá v její závěrečné písni. Pokouší se ztělesnit sen o svobodě a nezávislosti, jehož potřebu má každá generace.
Šakalí léta jsou situována do pražských Dejvic konce 50. let žijících poklidně svým „maloměstským“ způsobem ve stínu rudé hvězdy na špici hotelu International. Do světa rodičů, žijících všedními starostmi raného socialismu, a jejich ratolestí, jejichž tušení „světa venku“ předurčuje exotický obsah popelnic zmíněného hotelu, vtrhne jednoho dne mladík Bejby. Nevinný prachuligán svým výstředním oblečením a vášní pro „neznámé“ rokenrolové rytmy způsobí pozdvižení; mládež je nadšena a rodiče si zoufají. Bejbyho zjevení, umocněné v příběhu rokenrolovými, dnes již zlidovělými šlágry Ivana Hlase (jako jsou Jednou mi fotr povídá, Na kolena nebo Rock'n'roll pro Beethovena), tak pro generaci kluků znamená klíčový obrat v jejich životě.
Oblíbený příběh snění o jiném, lepším světě mimo limity zoufale šedé reality se na jevišti Hudební scény objeví v naší původní inscenační i hudební úpravě. Jeho režisérem bude Stanislav Slovák.
Režisér Stanislav Moša se k uvedení Nezvalova textu dostává již podruhé, poprvé tak učinil v roce 1995, kdy touto inscenací divadlo oslavilo padesáté výročí v nově zrekonstruovaném sále na Lidické ulici. Tenkrát režisér a ředitel o Nezvalově textu napsal: „Existuje jen málo české divadelní literatury, o které se dá říct, že je to báseň. Skrze ni promlouvá skutečná vášeň svázaná úžasnou formou zakletou v kráse české řeči.“ Mošova úprava Manon Lescaut, která nesla podtitul „lyrické drama-zpověď“, se oprostila od lineárního vyprávění známého příběhu a vzniklo tak nadčasové podobenství. Starý abbé de Grieux vzpomíná na svůj osudový vztah s hříšnou světicí, čímž původně lyrický příběh získává dramatické rozměry a ve vzpomínkách muže na sklonku života ožívají dávno proběhlá tajemství, náznaky a lásky.
Režisér Stanislav Moša se k uvedení Nezvalova textu dostává již podruhé, poprvé tak učinil v roce 1995, kdy touto inscenací divadlo oslavilo padesáté výročí v nově zrekonstruovaném sále na Lidické ulici. Tenkrát režisér a ředitel o Nezvalově textu napsal: „Existuje jen málo české divadelní literatury, o které se dá říct, že je to báseň. Skrze ni promlouvá skutečná vášeň svázaná úžasnou formou zakletou v kráse české řeči.“ Mošova úprava Manon Lescaut, která nesla podtitul „lyrické drama-zpověď“, se oprostila od lineárního vyprávění známého příběhu a vzniklo tak nadčasové podobenství. Starý abbé de Grieux vzpomíná na svůj osudový vztah s hříšnou světicí, čímž původně lyrický příběh získává dramatické rozměry a ve vzpomínkách muže na sklonku života ožívají dávno proběhlá tajemství, náznaky a lásky.
Muzikál vznikl na základě legendárního filmu Někdo to rád horké s Marilyn Monroe. Je to neuvěřitelné, ale zmíněný film se poprvé promítal před bezmála šedesáti lety, v roce 1959. Stejnojmenný muzikál pak zaznamenal ve světě mimořádný úspěch, v prosinci roku 2008 jej na prkna Městského divadla ve slovinské Lublani přivedl také režisér Stanislav Moša. Ten se nyní ujal i režie inscenace v našem divadle.
Dva chudí muzikanti se náhodou připletou do války mafiánských gangů. Jsou pronásledováni a nezbývá jim nic jiného, než se bezpečně ukrýt. Převlékají se do ženských šatů a nechávají se zaměstnat v kapele odjíždějící na turné na Miami Beach. Florida se pro bezprizorní muzikanty stává jedinečnou příležitostí, jak zmizet mafii z očí... Jejich bláznivé dobrodružství však zdaleka nekončí! Díky svému přestrojení zažívají bezpočet komických situací, a aby toho nebylo málo, oba naši hrdinové se zamilují do kouzelné zpěvačky a hráčky na ukulele jménem Sugar. Jako by tohle všechno nestačilo, jednoho z našich okouzlujících hudebníků v dámské róbě požádá postarší milionář o ruku...
Muzikál vznikl na základě legendárního filmu Někdo to rád horké s Marilyn Monroe. Je to neuvěřitelné, ale zmíněný film se poprvé promítal před bezmála šedesáti lety, v roce 1959. Stejnojmenný muzikál pak zaznamenal ve světě mimořádný úspěch, v prosinci roku 2008 jej na prkna Městského divadla ve slovinské Lublani přivedl také režisér Stanislav Moša. Ten se nyní ujal i režie inscenace v našem divadle.
Dva chudí muzikanti se náhodou připletou do války mafiánských gangů. Jsou pronásledováni a nezbývá jim nic jiného, než se bezpečně ukrýt. Převlékají se do ženských šatů a nechávají se zaměstnat v kapele odjíždějící na turné na Miami Beach. Florida se pro bezprizorní muzikanty stává jedinečnou příležitostí, jak zmizet mafii z očí... Jejich bláznivé dobrodružství však zdaleka nekončí! Díky svému přestrojení zažívají bezpočet komických situací, a aby toho nebylo málo, oba naši hrdinové se zamilují do kouzelné zpěvačky a hráčky na ukulele jménem Sugar. Jako by tohle všechno nestačilo, jednoho z našich okouzlujících hudebníků v dámské róbě požádá postarší milionář o ruku...
Muzikál vznikl na základě legendárního filmu Někdo to rád horké s Marilyn Monroe. Je to neuvěřitelné, ale zmíněný film se poprvé promítal před bezmála šedesáti lety, v roce 1959. Stejnojmenný muzikál pak zaznamenal ve světě mimořádný úspěch, v prosinci roku 2008 jej na prkna Městského divadla ve slovinské Lublani přivedl také režisér Stanislav Moša. Ten se nyní ujal i režie inscenace v našem divadle.
Dva chudí muzikanti se náhodou připletou do války mafiánských gangů. Jsou pronásledováni a nezbývá jim nic jiného, než se bezpečně ukrýt. Převlékají se do ženských šatů a nechávají se zaměstnat v kapele odjíždějící na turné na Miami Beach. Florida se pro bezprizorní muzikanty stává jedinečnou příležitostí, jak zmizet mafii z očí... Jejich bláznivé dobrodružství však zdaleka nekončí! Díky svému přestrojení zažívají bezpočet komických situací, a aby toho nebylo málo, oba naši hrdinové se zamilují do kouzelné zpěvačky a hráčky na ukulele jménem Sugar. Jako by tohle všechno nestačilo, jednoho z našich okouzlujících hudebníků v dámské róbě požádá postarší milionář o ruku...
Režisér Stanislav Moša se k uvedení Nezvalova textu dostává již podruhé, poprvé tak učinil v roce 1995, kdy touto inscenací divadlo oslavilo padesáté výročí v nově zrekonstruovaném sále na Lidické ulici. Tenkrát režisér a ředitel o Nezvalově textu napsal: „Existuje jen málo české divadelní literatury, o které se dá říct, že je to báseň. Skrze ni promlouvá skutečná vášeň svázaná úžasnou formou zakletou v kráse české řeči.“ Mošova úprava Manon Lescaut, která nesla podtitul „lyrické drama-zpověď“, se oprostila od lineárního vyprávění známého příběhu a vzniklo tak nadčasové podobenství. Starý abbé de Grieux vzpomíná na svůj osudový vztah s hříšnou světicí, čímž původně lyrický příběh získává dramatické rozměry a ve vzpomínkách muže na sklonku života ožívají dávno proběhlá tajemství, náznaky a lásky.
Muzikál vznikl na základě legendárního filmu Někdo to rád horké s Marilyn Monroe. Je to neuvěřitelné, ale zmíněný film se poprvé promítal před bezmála šedesáti lety, v roce 1959. Stejnojmenný muzikál pak zaznamenal ve světě mimořádný úspěch, v prosinci roku 2008 jej na prkna Městského divadla ve slovinské Lublani přivedl také režisér Stanislav Moša. Ten se nyní ujal i režie inscenace v našem divadle.
Dva chudí muzikanti se náhodou připletou do války mafiánských gangů. Jsou pronásledováni a nezbývá jim nic jiného, než se bezpečně ukrýt. Převlékají se do ženských šatů a nechávají se zaměstnat v kapele odjíždějící na turné na Miami Beach. Florida se pro bezprizorní muzikanty stává jedinečnou příležitostí, jak zmizet mafii z očí... Jejich bláznivé dobrodružství však zdaleka nekončí! Díky svému přestrojení zažívají bezpočet komických situací, a aby toho nebylo málo, oba naši hrdinové se zamilují do kouzelné zpěvačky a hráčky na ukulele jménem Sugar. Jako by tohle všechno nestačilo, jednoho z našich okouzlujících hudebníků v dámské róbě požádá postarší milionář o ruku...
Režisér Stanislav Moša se k uvedení Nezvalova textu dostává již podruhé, poprvé tak učinil v roce 1995, kdy touto inscenací divadlo oslavilo padesáté výročí v nově zrekonstruovaném sále na Lidické ulici. Tenkrát režisér a ředitel o Nezvalově textu napsal: „Existuje jen málo české divadelní literatury, o které se dá říct, že je to báseň. Skrze ni promlouvá skutečná vášeň svázaná úžasnou formou zakletou v kráse české řeči.“ Mošova úprava Manon Lescaut, která nesla podtitul „lyrické drama-zpověď“, se oprostila od lineárního vyprávění známého příběhu a vzniklo tak nadčasové podobenství. Starý abbé de Grieux vzpomíná na svůj osudový vztah s hříšnou světicí, čímž původně lyrický příběh získává dramatické rozměry a ve vzpomínkách muže na sklonku života ožívají dávno proběhlá tajemství, náznaky a lásky.
Režisér Stanislav Moša se k uvedení Nezvalova textu dostává již podruhé, poprvé tak učinil v roce 1995, kdy touto inscenací divadlo oslavilo padesáté výročí v nově zrekonstruovaném sále na Lidické ulici. Tenkrát režisér a ředitel o Nezvalově textu napsal: „Existuje jen málo české divadelní literatury, o které se dá říct, že je to báseň. Skrze ni promlouvá skutečná vášeň svázaná úžasnou formou zakletou v kráse české řeči.“ Mošova úprava Manon Lescaut, která nesla podtitul „lyrické drama-zpověď“, se oprostila od lineárního vyprávění známého příběhu a vzniklo tak nadčasové podobenství. Starý abbé de Grieux vzpomíná na svůj osudový vztah s hříšnou světicí, čímž původně lyrický příběh získává dramatické rozměry a ve vzpomínkách muže na sklonku života ožívají dávno proběhlá tajemství, náznaky a lásky.
Režisér Stanislav Moša se k uvedení Nezvalova textu dostává již podruhé, poprvé tak učinil v roce 1995, kdy touto inscenací divadlo oslavilo padesáté výročí v nově zrekonstruovaném sále na Lidické ulici. Tenkrát režisér a ředitel o Nezvalově textu napsal: „Existuje jen málo české divadelní literatury, o které se dá říct, že je to báseň. Skrze ni promlouvá skutečná vášeň svázaná úžasnou formou zakletou v kráse české řeči.“ Mošova úprava Manon Lescaut, která nesla podtitul „lyrické drama-zpověď“, se oprostila od lineárního vyprávění známého příběhu a vzniklo tak nadčasové podobenství. Starý abbé de Grieux vzpomíná na svůj osudový vztah s hříšnou světicí, čímž původně lyrický příběh získává dramatické rozměry a ve vzpomínkách muže na sklonku života ožívají dávno proběhlá tajemství, náznaky a lásky.
Režisér Stanislav Moša se k uvedení Nezvalova textu dostává již podruhé, poprvé tak učinil v roce 1995, kdy touto inscenací divadlo oslavilo padesáté výročí v nově zrekonstruovaném sále na Lidické ulici. Tenkrát režisér a ředitel o Nezvalově textu napsal: „Existuje jen málo české divadelní literatury, o které se dá říct, že je to báseň. Skrze ni promlouvá skutečná vášeň svázaná úžasnou formou zakletou v kráse české řeči.“ Mošova úprava Manon Lescaut, která nesla podtitul „lyrické drama-zpověď“, se oprostila od lineárního vyprávění známého příběhu a vzniklo tak nadčasové podobenství. Starý abbé de Grieux vzpomíná na svůj osudový vztah s hříšnou světicí, čímž původně lyrický příběh získává dramatické rozměry a ve vzpomínkách muže na sklonku života ožívají dávno proběhlá tajemství, náznaky a lásky.
