Tak se mi zachtělo zemřít…
autor: Leoš Janáček
libreto: Alexandr Nikolajevič Ostrovskij
hudební nastudování: Ondrej Olos
dirigent: Ondrej Olos
režie: Robert Carsen
asistent režie: Maria Lamont
scéna: Patrick Kinmonth
kostýmy: Patrick Kinmonth
světelný design: Peter van Praet
choreografie: Philippe Giraudeau
Opera je uváděna v českém originále s českými a anglickými titulky
Káťa Kabanová v působivém, poetickém pojetí světoznámého režiséra Roberta Carsena! V hlavních rolích Eva Urbanová, sólista Dánské národní opery Magnus Vigilius a Pavla Vykopalová. Carsenovo originální pojetí, kdy je celá plocha jeviště pokryta vodou, vzniklo původně pro Vlámskou operu. Dočkalo se provedení v milánském Teatro alla Scala či v Teatro Real v Madridu. Janáčkova opera je první scénou v České republice, která převezme toto představení do svého kmenového repertoáru.
Když počátkem roku 1919 začal Leoš Janáček uvažovat o Ostrovského dramatu Bouře coby námětu k nové opeře, blížily se jeho šedesáté páté narozeniny. Během posledních tří let se v jeho životě mnohé změnilo; stal se mezinárodně uznávaným skladatelem, poznal Kamilu Stösslovou, která se stala inspirací jeho vrcholných děl a pro Janáčka ztotožněním s postavou Káti.
Má Káťa roste v ní, paní Kamile! Dílo bude z nejněžnějších mých prací!
Libreto k nové opeře si skladatel, po předchozích zkušenostech s Osudem a Výlety pana Broučka, s použitím českého překladu Bouře vytvořil sám. Do předlohy však výrazně zasáhl. Pět jednání seškrtal na tři, text zkrátil s úsporností jemu vlastní na polovinu původního. Zredukoval také počet postav a tak dosáhnul maximální soustředění na drama hlavní hrdinky Káti, marně toužící v pokryteckém prostředí po lásce.
Nová inscenace Káti Kabanové je slavnostním zahájením festivalu Janáček Brno 2016. Pojí se s ní jeden primát – Janáčkova opera NdB je prvním operním souborem v ČR, který nastuduje a bude mít na svém repertoáru inscenaci jednoho z nejlepších operních režisérů současnosti Roberta Carsena.
„Chtěli jsme vytvořit symbolický odkaz k vodě a spojení sní, protože se zde od počátku mluví o vodě, Káťa je k vodě přitahována. Cítí, že se něco hrozného stane a že to na sebe přivolá sama. Dalším důvodem je, že mám velmi rád vodu, je to krásný element v přírodě, ale je zároveň nebezpečný a hrozivý. Použili jsme ho, abychom zrcadlili Kátinu izolaci.“ Robert Carsen
