Komorní opera Janáčkovy akademie múzických umění v Brně
Inscenaci připravila Janáčkova akademie múzických umění v Brně ve spolupráci s Národním Divadlem Brno na objednávku festivalu Janáček Brno 2018.
Jiří Najvar Falstaff
Daniel Šimek Neznámá
Daniel Šimek NEZNÁMÁ
Daniel Šimek se narodil 15. 7. 1994 ve Vídni. Vystudoval hru na klavír na brněnské konzervatoři u Mgr. Renaty Bialasové, kde souběžně navštěvoval soukromé hodiny kompozice u MgA. Pavla Zemka Nováka. V současné době studuje 1. ročník magisterského studia kompozice na brněnské JAMU, a to nejdříve u doc. Martina Smolky a nyní u prof. Leoše Faltuse.
Opera Neznámá, byla dokončena začátkem roku 2017. Předlohou k jejímu libretu se stala stejnojmenná divadelní hra z pera ruského symbolistického autora Alexandra Bloka. Libreto samotné je v češtině.
Děj opery se odehrává na pomezí reality a snu. Hrdiny opery jsou Básník hledající neznámou dívku a „Neznámá“ dívka Marie, která jest hvězdou na zem spadlou. Hlavní myšlenkou opery je hledání vlastního ideálu a situace, kdy jej člověk opravdu pozná.
Hudební jazyk se snaží co nejlépe vystihnout náplň libreta a být pokud možno vyváženým partnerem ostatních složek. Zpěvní linky vycházejí hlavně z toku řeči. Partnerem dvou sopranistek a tří barytonistů je pak komorní orchestr ve složení: smyčce, el. klavír, bicí nástroje a klarinety.
Jiří Najvar FALSTAFF
Jiří Najvar vystudoval kompozici na Janáčkově konzervatoři v Ostravě (u Milana Báchorka). Ve studiu kompozice pokračoval na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně (pod pedagogickým vedením doc. Dana Dlouhého). Získal řadu ocenění ve skladatelských soutěžích. Doposud uvedl několik divadelních premiér – „Ve tmě květiny nerostou“, „Krvavá svatba“, „Evžen Oněgin“, „Zhasnutí“, dětskou operu „Peřiny“, „Vítězství nad Sluncem“ (Moravský podzim 2017) a neobarokní operu „Božská komedie“.
Nově zpracované libreto skladatelem J. Najvarem, které napsal Arrigo Boito v překladu Václava Judy Novotného, pojednává o „trýzních“ Shakespearovy postavy Falstaff. Jiří Najvar zhudebňuje veselohru, jejíž hlavní postavu ztvárňuje zhýralý tlouštík Falstaff - zbabělý zlodějíček, jehož touha po ženách a mládí ukrytém v kráse sličných dam je dobrým terčem pro posměch. Ze svého pohodlí v hostinci „U podvazku“ podniká smělé zálety za windsorskými měšťankami Alicí a Markétou. Alice a Markéta za pomoci Paní Quickly však nad Falstaffem vždy vyzrají. Falstaff může působit jako naivní hlupák, který se nechá vždy napálit, v závěru opery však odhaluje svou filosofii: nebýt jeho neomalenosti a naprosté nezodpovědnosti, život by plynul nudně a ani měšťanská ctnost by nemohla ukázat, jak je ctnostná. V ději je také zakomponována tajná láska dvou – Bardolfa a Alice, kteří se díky Falstaffovu spiknutí poznají a sblíží se. V posledním jednání (v čarovném lese) se objevuje dětský sbor skřítků a víl… Celá opera je zakončena fugou ve Finále na text: „Vše je zde komedie. Všechno na světě je fraška! Všichni jsme blázni! Jeden se směšným druhému zdá. Kdo se směje naposled, ten se dobře má!“
Falstaff je komponován po vzoru „belcantové“ opery buffy. Novost hudebního ztvárnění spočívá v práci s textovou náplní – jako hlavním inspiračním zdrojem v této hudbě. Neoklasicistní obsazení orchestru využívá nástrojových barev, které jsou pro veselohry příznačné. Přiznávkové doprovody v ariosech jsou instrumentovány kontrastně a netradičně (ve spojení s jednotlivými postavami), v recitativech různorodost nástrojových barev dotváří dějovou linii.
