Leoš Janáček: Šumařovo dítě, JW VI/13
Anton Rubinstein: Koncert pro klavír a orchestr č. 4, op. 70
Vladimír Sommer: Vokální symfonie pro alt, recitátora, sbor a orchestr
Program orchestrálního koncertu nabízí tři pozoruhodná a zřídka uváděná díla. Janáčkova symfonická báseňŠumařovo dítě z roku 1913 je první z řady významných autorových skladeb určených symfonickému orchestru. Je to dílo nesmírně interpretačně náročné, především pro skupinu smyčcových nástrojů, jmenovitě pak viol. Mimohudební děj odkazuje na báseň Svatopluka Čecha se silně sociálním podtextem. Citová a emočně vypjatá skladba patří k vrcholným Janáčkovým dílům.
Skladatel a klavírista Anton Rubinstein stál ve své době díky svým výjimečným interpretačním schopnostem v jedné řadě s podobně virtuosním Ferencem Lisztem. V Janáčkově mládí Rubinsteinovo jméno hodně znamenalo. Když se totiž mladý Janáček rozhodl pro dráhu koncertního klavíristy, toužil u Rubinsteina studovat, ačkoliv o jeho umění si mohl nejvýše něco přečíst. Takové studium však nebylo z více důvodů možné. Rubinsteinovu hru i skladatelské umění později obdivoval na koncertech, které navštívil během svých studií na lipské konzervatoři v roce 1879. Rubinsteinovu nevšední osobnost si připomeneme interpretačně velmi náročným Klavírním koncertem č. 4 z roku 1864.
Vokální symfonie Vladimíra Sommera patří k nejvýznamnějším dílům české symfonické tvorby druhé poloviny 20. století. Monumentální skladba pro alt, recitátora, smíšený sbor a orchestr z roku 1958 s sebou nese tíhu své doby a je zamyšlením nad smrtí a lidskou krutostí. Tři části jsou komponovány na texty Franze Kafky (Noc), Fjodora Michajloviče Dostojevského (Raskolnikův sen ze Zločinu a trestu) a Cesare Pavese (Přijde smrt a bude mít tvé oči). Jde o nesmírně sugestivní, a přitom posluchačsky přístupné dílo, které ani více než šedesát let po svém vzniku neztratilo nic ze své silné výpovědi.
