Aranžmá Janáčkova Zápisníku zmizelého připravili Miloš Štědroň junior a senior na výzvu vydavatelství Bärenreiter Praha. Zaznělo na řadě festivalů a bylo natočeno Českým rozhlasem Brno. Aranžmá využívá tenor, mezzosoprán, 3 ženské hlasy a komorní ansámbl 11 hráčů – flétna (pikola), klarinet (basklarinet), fagot (kontrafagot), trombón, celesta, harfa, housle, viola, violoncello, kontrabas, tympány. Janáčkův hudební text je důsledně zachován a jen barevně rozvrstven.
Fuga pro klavír g moll vznikla s největší pravděpodobností na podzim 1879 v době lipských studií. Brzy budu pískat fugy jako papoušek – tak hodnotil Janáček tu skutečnost, že byl nucen k produkci většího počtu klavírních fug (ty vytlačily varhanní fugu a staly se tak častým koncertním kusem), v dopise Zdeňce. O fugách se vědělo, ale jen 3 z nich byly objeveny náhodně – a to až při archivování mohutné sbírky Liber fugarum, kterou během celého svého života soustředil Janáčkův přítel kněz Josef Chmelíček. Sbírku vlastní cisterciácký klášter v rakouském Reinu, kterému ji Chmelíček odkázal. Tři dochované fugy vyšly v roce 2008 v Editio Janáček Brno. Po studentských fugách se Janáček nikdy neobrátil k fuze a jeho jedinou polyfonní skladbou je mistrovská dvojitá passacaglia Varhany solo z Glagolské mše.
In memoriam – rukopis této klavírní miniatury nemáme, jen tisk s názvem Na památku Leoš Janáček. Katalog Janáček´s Works (Simeone, Tyrrell, Němcová, Clarendon Press, Oxford 1997) ji datuje 1887. Jde o klavírní miniaturu do vzpomínkového sborníku pro Elišku Krásnohorskou. Skladba je jedním z prvních dokladů Janáčkova stylu – akordika místo harmonie, jednoduchá melodie na pokraji banality „zcizovaná“ velmi rychlou doprovodnou sčasovkou.
V tom brezovském poli – jedna z Janáčkových oblíbených písní z okolí Brezové na moravsko-slovenské hranici, kde Janáček intenzívně zapisoval a věnoval této lokalitě samostatnou studii. Ivě Bittové jsme píseň vybrali už na její CD IVA BITTOVÁ CLASSIC (Supraphon, 1998).
Miniaturu Čekám Tě! zapsal Janáček 5. srpna 1928 – tedy týden před smrtí – do Památníku pro Kamilu Stösslovou na Hukvaldech. 12taktová skladbička až dvořákovské vroucnosti je zřejmě jen skicou, k níž by skladatel v případě návratu připojil obvyklou kontrastní „zcizující“ vrstvu. Celý Památník vydala s doprovodnými studiemi a komentáři v Moravském zemském muzeu v Brně 1994 Jarmila Procházková.
Tanec Pilky Janáček znal z rodného kraje a kromě dvořákovské taneční symfonické stylizace v Lašských tancích se v roce 1904 vrátil k tanci formou klavírní stylizace. Virtuózně pojatá klavírní miniatura je projevem Janáčkova oblíbeného ostinata a akordiky, která nahradila harmonii. Ostinátní figura přibližuje ve zvukovém výsledku miniaturu obdobným tanečním klavírním stylizacím u Bély Bartóka.
Starodávný, Zbledla paní, zbledla zaznamenal Janáček ve studii O hudební stránce národních písní moravských z roku 1901. Janáček ukázku, kterou zapsal na dvou řádcích (na prvním v houslovém klíči zpěv a housle, na druhém v basovém klíči basu), popsal jako lašský starodávný a lokalizoval tento a další příklad jako tance …z Těšínska a od Skočova…
Enigma – tak jsme označili záhadné místo z poslední části II. smyčcového kvartetu Listy důvěrné. Až operetně znějící melodika, janáčkovsky mistrně „zcizená“ zvukovým pozadím, skladatele napadla někdy mezi listopadem 1927 a lednem 1928. U Stoesslů v Písku byl 2.–4.listopadu 1927, kdy pravděpodobně s Kamilou navštívil zájezdové operetní představení R. Benatzkého Dolly (v této již dobovou jazzovou inspirací poznamenané operetě tento melodický pattern nenalezneme). V Písku byl Janáček u Stoesslů ještě 8.–12.prosince 1927. Tehdy Kamile půjčil knihu Zdenka Fibicha Milostný deník od Zdeňka Nejedlého. Kvartet pak vznikal od 29. ledna do 19. února 1928.
Krajcpolka – úprava lidové písně s textem Bratr umřel, já sem zustál, já sem po něm boty dostál… pro zpěv a klavír. Katalog Janáček´s Works řadí píseň mezi léta 1908–1912.
III. část z původně pětivěté symfonie Dunaj (Katalog Janáček´s Works datuje začátek práce nad nedokončenou vokální symfonií do roku 1923 po návratu z Bratislavy). Jedna věta se ztratila, ale Ludvík Kundera ji při popisu pozůstalosti na Janáčkově pracovním stole v Hukvaldech ještě viděl a zapsal její incipit. Toto rychlé Allegro, dvakrát přerušené lyrickým zpomalením, Janáček převzal z předposlední opery Věc Makropulos, kde mělo být vokalízou rozezpívávající se Emilie Marty. Vysoký soprán tvoří mohutný gradační oblouk. Tato část je faktickým vyvrcholením symfonie Dunaj.
Miloš Štědroň
