Leoš Janáček: Po zarostlém chodníčku, 1. řada, JW VIII/17
Sergej Prokofjev: 10 obrázků pro klavír, op. 12
V dopoledním matiné ve skladatelově domečku zazní klavírní recitál mladého klavíristy Pavla Zemena na autentický nástroj Ehrbar, který skladatel dostal jako svatební dar a jenž jej provázel celým životem. Tento unikátní nástroj byl nedávno kompletně zrestaurován.
První řada klavírního cyklu poetických skladbiček Po zarostlém chodníčku vznikala postupně v letech 1900, 1908 a 1911. Pět skladeb cyklu napsal Janáček v roce 1900, tedy ve svých 46 letech. Vyšly jako drobné kusy pro harmonium v sešitech Slovanské melodie, které vydával ivančický učitel Emil Kolář. Na rozšíření cyklu měl vliv redaktor Jan Branberger, jenž v roce 1908 smluvil vydání skladeb u pražského nakladatele Bedřicha Kočího. Tento nakladatelský zájem o vydání stávajících skladeb vedl Janáčka ke kompozici dalších částí, takže cyklus se rozrostl na deset čísel, ke kterým skladatel přiřadil poetické názvy. Tyto drobné, intimní skladbičky přinášející některé skladatelovy vzpomínky se dnes řadí k jeho nejznámějším a nejhranějším dílům.
Klavírní tvorba Sergeje Prokofjeva je co do rozsahu a významu ohromující. Deset obrázků pro klavírkomponovaných v letech 1906–13 patří do skladatelovy rané tvorby. Jde o drobnější skladby ze studentských let, z nichž má každá dosti odlišný charakter. Jsou v nich patrny na jedné straně školní práce, na straně druhé jsou zde části se zřetelnými základy pozdějších Prokofjevových důležitých kompozic, stejně jako rodící se neoklasicistní tendence i zájem o hudbu 18. století. Janáčkův a Prokofjevův cyklus spojuje nejenom počet desíti skladeb, ale i čas vzniku i poměrně dlouhá doba vzniku kompozice. Přesto ukazují na velmi odlišný kompoziční přístup a sdílený obsah.
