Thema con variazioni
1. X. 1905 (Z ulice 1. října 1905), JW VIII/19
Vzpomínka, JW VIII/32
Po zarostlém chodníčku – 2. řada, JW VIII/17
V mlhách, JW VIII/22
V dopoledním matiné ve skladatelově domečku zazní klavírní recitál vynikajícího interpreta Janáčkovy hudby Jana Jiraského na autentický klavír Ehrbar, který skladatel dostal jako svatební dar a který jej provázel celým životem. Tento unikátní nástroj byl nedávno kompletně zrestaurován.
Klavírní skladby Thema con variazioni, nebo též Zdenčiny variace, si Janáček v době jejího vzniku velmi považoval, jelikož ji označil opusovým číslem jedna, ačkoliv už předtím napsal řadu jiných skladeb. Vznik této kompozice spadá do počátku roku 1880, tedy do období skladatelových studií na konzervatoři v Lipsku. Skladbu složil pod vedením svého profesora Leo Grilla a věnoval ji své snoubence Zdence Schulzové. Pro mladého Janáčka to bylo významné dílo, ve kterém si vyzkoušel schopnost komponovat ve stylu Schumanna, Čajkovského, Liszta, Brahmse i Bacha-Busoniho.
Další skladbou je 1. X. 1905 (Z ulice 1. října 1905). Jde o dílo, jež vzniklo spontánně, jako reakce na tragédii, která se odehrála během demonstrací za brněnskou českou univerzitu. Protože Brno bylo převážně německé, obávali se němečtí představitelé města většího vlivu Čechů a svolali na 1. října 1905 tzv. Volkstag, kdy byly do Brna sezvány německé spolky a organizace z širokého okolí, aby demonstrovaly nesouhlas se založením české univerzity v Brně. V reakci na to zorganizovali i čeští obyvatelé Brna velkou protiněmeckou demonstraci. Mezi oběma tábory se odehrávaly pouliční boje, ke kterým bylo povoláno četnictvo a následně i vojsko. Při jednom ze zásahů byl u Besedního domu zabit mladý český dělník František Pavlík. Pod dojmem této tragické události Janáček napsal původně třívětou skladbu Z ulice I. X. 1905. Těsně před brněnskou premiérou 27. ledna 1906 však spálil poslední větu a po dalším provedení v Praze dokonce vhodil celý autograf do Vltavy. První interpretka skladby, klavíristka Ludmila Tučková, si naštěstí ponechala původní opis, na který upozornila až v roce 1924. Díky tomu se nám tato skladatelem i okolím na mnoho let zapomenutá klavírní skladba dochovala.
Vzpomínka je kratičká skladbička, kterou Janáček zkomponoval v roce 1928 na žádost jugoslávského skladatele a muzikologa Miloje Milojeviće pro časopis Muzika. Na půdorysu několika taktů je zde dobře patrný autorův kompoziční přístup posledního, vrcholného období.
Klavírní cyklus poetických skladbiček Po zarostlém chodníčku vznikal postupně v letech 1900, 1908 a 1911. Cyklus vyšel v roce 1911 díky brněnskému nakladateli Arnoštu Píšovi. Avšak krátce před vydáním Janáček uveřejnil v beletristické příloze Večery Lidových novin první skladbu z „nové“ řady cyklu Po zarostlém chodníčku, tentokrát však již bez poetického názvu. Následně napsal ještě dvě skladby, z nichž druhá není finálně řešena.
Klavírní cyklus V mlhách Janáček dokončil v dubnu 1912. Nedlouho předtím, v roce 1910, se přestěhoval s manželkou a hospodyní do nového domku v zahradě varhanické školy a tam, schován před světem, s podlomenou sebedůvěrou a v melancholickém rozpoložení, zkomponoval své poslední rozsáhlejší dílo pro sólový klavír. Pracoval na něm krátce poté, co vyslechl klavírní skladby francouzského skladatele Clauda Debussyho, a jeho snové, melancholické dílo tak ne náhodou nese prvky hudebního impresionismu. Cyklus V mlhách získal první cenu ve skladatelské soutěži Klubu přátel umění, který měl vítězné dílo publikovat. Janáček však přenechal možnost vydat skladbu tiskem svému žáku Jaroslavu Kvapilovi, druhému laureátovi soutěže. Cyklus V mlhách poprvé zazněl v interpretaci Marie Dvořákové v Kroměříži 7. prosince 1913.
