Po premiéře opery Djamileh v květnu 1872 nabídli ředitelé pařížské Opéra Comique Bizetovi smlouvu na tříaktovou operu. Bizet si vybral novelu Carmen francouzského spisovatele Prospera Meriméa. Základem Meriéova příběhu je vyprávění zločince odsouzeného za vraždu cikánky Carmen, který ve vězení líčí svůj tragický příběh. Pro pošetilou vášeň k nestálé ženě dezertoval z vojny, stal se pašerákem, lupičem a několikanásobným vrahem… Námět skladatele okamžitě zaujal: miloval exotické motivy, a i když sám ve Španělsku nikdy nebyl, atmosféra dramatu ho strhla. Premiéra v pařížské Komické opeře 3. března 1875 prošla takřka bez úspěchu. V den premiéry byl sice Bizet jmenován Rytířem čestné legie, tato pocta ale nemohla vyvážit zklamání z krajně zdrženlivého přijetí opery u publika. Skutečný triumf přineslo až provedení ve vídeňské Dvorní opeře v říjnu 1875, kterého se však Bizet už nedožil. Bohatá melodická invence a skvělá hudební charakteristika postav i prostředí zařadily Carmen mezi nesmrtelná díla. Inscenační tým pod vedením zkušeného režiséra L. Štrose na jevišti Janáčkovy opery vytvořil dílo dýchající skutečným španělským koloritem.
