Dumasův román Dáma s kaméliemi Verdiho nadchl. Znal dobře místo děje – Paříž, město plné shonu, nikdy neměl příliš v oblibě a tragický příběh mu připomněl i jeho životní zkušenost. V roce 1847 se po delší době setkal s dávnou přítelkyní a interpretkou svých raných děl, sopranistkou Giuseppinou Strepponiovou. Sblížili se a jejich hluboký vztah trval až do konce jejího života. Léta žili ve volném svazku, a Verdi tak na vlastní kůži pocítil odpor společnosti vůči „nelegálnímu“ vztahu. Byli nuceni stáhnout se do ústraní své usedlosti v Sant Agatě. Jeho osobní prožitek tak bezpochyby umocnil pochopení a soucit s hlavní hrdinkou, které celou operou prostupují… Snad nikdo z účastníků benátské premiéry, jež byla zničujícím fiaskem, nevěřil, že se právě stal svědkem zrodu jedné z nejoblíbenějších a nejhranějších italských oper. Verdi vždy rád hledal pro své opery předlohy s dramatickou zápletkou a zvláštními charaktery a v Dumasově předloze je bezpochyby nalezl. Průzračná a jímavá lyrická hudba, v níž se italské bel canto úzce snoubí s dramatickým výrazem, tak dala vzniknout opernímu evergreenu. Klasická inscenace Zbyňka Srby nabízí pozoruhodný pohled do života žen na okraji.
