Georges Bizet (1838–1875): Carmen
Svoboda v lásce nebo smrt.
autor: Georges Bizet
hudební nastudování: Ondrej Olos
dirigent: Ondrej Olos, Robert Kružík
režie: Tomáš Pilař
scéna: Aleš Valášek
kostýmy: Aleš Valášek
světelný design: Daniel Tesař
choreografie: Ladislava Košíková
dramaturgie: Patricie Částková
asistent dirigenta: Robert Kružík
asistent režie: Silvie Adamová
sbormistr: Pavel Koňárek, Valerie Maťašová
Ve francouzském originále s titulky českého a anglického překladu.
Pokud by se konala anketa o femme fatale opery, pak by jistě zvítězila španělská cikánka Carmen. Příběh sám má však mnohem více vrstev, nejde tu jen o přelétavou a nespoutanou lásku Carmen, se kterou se žárlivý José nedokáže vyrovnat. Je to především střet dvou zcela rozdílných světů – spořádaného, úhledného světa Josého a Micaëly ovládaného dopředu danými pravidly a světa cikánů a pašeráků žijících ze dne na den, bez zákonů a ovládaného okamžitými impulzy. Co se stane, když se tyto dva světy střetnou…
Přes bohatou melodickou invenci a skvělou hudební charakteristiku postav i prostředí byla premiéra v pařížské Komické opeře přijata publikem krajně zdrženlivě a mnozí diváci přicházeli jen, aby spatřili skandální dílo, o němž mluvila celá Paříž. Krátce po premiéře nabídl Bizetovi nový ředitel vídeňské dvorní opery Franz von Jauner uvedení Carmen v hlavním městě rakouské monarchie. Požadoval ale několik úprav - do 4. jednání měl být přidán balet a dialogy měly být změněny v recitativy. Bizet souhlasil a začátkem května byla podepsána smlouva. Koncem měsíce však Bizet onemocněl a 3. června 1875 ve věku 38 let náhle zemřel.
Úprav pro vídeňské uvedení se ujal Bizetův přítel Ernest Guiraud, který přepracoval zkrácené texty dialogů na recitativy. Vídeňské představení 23. října 1875 bylo obrovským úspěchem a znamenalo začátek trvalé přítomnosti této opery na světových operních jevištích v mnoha jazycích a v mnoha úpravách, neboť jak první vydání hudebního nakladatelství Choudens, které zakoupilo od Bizeta vydavatelská práva již v lednu 1875, tak pozdější Guiraudova úprava s recitativy nezachytili mnohé změny provedené autorem v průběhu zkoušek opery. Druhé polovině 20. století se objevilo kritické vydání obsahující obě verze opery a dnes se mnohé ze světových scén při nastudování tohoto skvostu francouzské operní literatury vrací k Bizetově původnímu zpracování.
Nová Carmen do Brna poprvé vstoupí ve své původní podobě, s mluvenými dialogy místo recitativů. To je samozřejmě pro operní soubor i režiséra Tomáše Pilaře a dirigenta Ondreje Olose velká výzva, ale zároveň jedinečná příležitost vytvořit na jevišti skutečně strhující drama.
