Islandský hudebník a skladatel Ólafur Arnalds na letošních Colours of Ostrava uhranul návštěvníky magickým vystoupením, které spojilo jemnou elektroniku s akustickou hudbou a stalo se pro mnohé jedním z nejlepších letošních festivalových koncertů. Další odměnou pro české fanoušky bude Arnaldsovo podzimní vystoupení 19. listopadu v brněnském Sono Music Clubu v rámci turné k albu re:member vydaném v roce 2018.
Ambient. Latinské slovo, které znamená prostředí či okolí. Tedy přesně to, co vytváří poslech hudby islandského multiinstrumentalisty Ólafura Arnaldse. Jakmile jste svědky jeho živého setu, vesmír kolem vás se rázem mění. Rozpíná se, hledá nové barvy, tvary a možnosti. Obklopuje vás, dokáže vámi otřást a navodit pocit snesitelné lehkosti bytí.
“Dosazoval jsem hudbu obrazům, které se mi promítaly v hlavě,“ vzpomíná dvaatřicetiletý Arnalds na dobu před 16 lety, kdy začal poprvé skládat vlastní hudbu. Studoval hru na klavír, coby bubeník bouřil v několika metalových kapelách, mezi nimiž názvem dodnes vyniká např. Fighting Shit. Tehdy si jen těžko dokázal představit, že v roce 2019 si po celé Zemi budeme soundtracky pro vlastní imaginární filmy vytvářet právě z jeho hudby. V roce 2007 vydal Arnalds debut Eulogy for Evolution, hudební zpověď o životě a smrti, která obsahuje momenty bolestivě drásavé i neslýchaně povznášející. Je to to zvláštní kombinace smutku, porozumění a naprostého odevzdání se, která z Arnaldsova alba složeného z osmi skladeb s číselnými názvy činí mistrovské dílo neoklasické hudby.
Arnalds se stal post-moderní ikonou, jež senzitivní smyčcové a pianové party uctívá stejně jako zničující kytarové výboje. Spolupracoval se Sigur Rós, zformoval experimentující techno-duo Kiasmos a složil soundtrack pro britskou kriminálku Broadchurch. V roce 2018 vydal čtvrtou desku s názvem re:member. Krystalicky čisté snění o hudbě, které působí jako zhudebněná impresionistická malba. A pro Arnaldse zároveň přímý návrat k vlastním kulturním kořenům. „Tohle je moje přelomové album, které nelze zaškatulkovat. Tohle jsem já a původní surové vlivy z nejrůznějších hudebních žánrů bez jakéhokoliv filtru. Vždy jsem ponořený do několika projektů najednou a mám pocit, že právě tahle deska to dokonale reprezentuje,“ prozrazuje autor k charakteru opusu, kvůli němuž vynalezl vlastní hudební systém Stratus založený na třech vzájemně propojených klavírech.
