Mnozí významní komponisté minulosti považovali formu symfonie a smyčcového kvartetu za vrcholnou a ze skladatelského hlediska nejobtížnější. Do kvartetu proto vkládali nejniternější city, myšlenky, všechen svůj skladatelský um. Projekt 3B představí nejvýznamnější kvartety velikánů a klasiků tohoto žánru, ať už se jedná o 11. kvartet Ludwiga van Beethovena (stylové období klasicismu), 3. kvartet Johannese Brahmse (stylové období romantismu) či 5. kvartet Pavla Bořkovce (období modernismu a neoklasicismu). Tato díla nejsou pro svoji interpretační náročnost prováděna příliš často, zvláště pak v rámci jednoho koncertu, projekt 3B tudíž nabízí jedinečnou příležitost srovnat mistrovská díla tří různých, avšak ze sebe vyplývajících stylů.
PAVEL BOŘKOVEC QUARTET
Toto hudební těleso letos slaví pět let společné spolupráce a za tu dobu se mu podařilo na sebe upozornit především nevšední dramaturgií. Kromě uvádění děl klasické kvartetní literatury i soudobých děl svých vrstevníků leží těžiště práce PBQ v kvartetním díle Pavla Bořkovce – jeho kompletní dílo kvarteto natočilo pro Český rozhlas. Violista kvarteta Matěj Kroupa je Bořkovcovým pravnukem a kromě propagování Bořkovcova díla se také věnuje komponování hudby – je mimo jiné i autorem hudby k novému filmu Miroslava Krobota Kvarteto. PBQ se na této hudbě významně podílel.
Zajímavostí kvartetu určitě je, že dva jeho členové (Matěj Kroupa a Alexey Aslamas) komponují a aranžují, to zvyšuje soběstačnost PBQ a zároveň ho posouvají k multižánrovému přesahu. Důkazem je spolupráce s Michalem Pavlíčkem a Monikou Načevou. Snaha kvarteta soustavně uvádět soudobou českou hudbu vyústila mimo jiné ve spolupráci s Jiřím Adámkem a Martinem Smolkou na komorní opeře Bludiště seznamů.
O JEDNOTLIVÝCH SKLADBÁCH
Ludwig van Beethoven: 11. smyčcový kvartet
Beethovenův 11. smyčcový kvartet f moll op. 95 je poslední z řady kvartetů z jeho středního tvůrčího období. Obvykle se uvádí pod názvem Serioso; toto označení pochází z úvodního nápisu na první stránce partitury Quartetto Serioso a tempového označení 3. věty – Allegro assai vivace ma serioso. Je to nejkratší a zároveň nejkompaktnější z Beethovenových kvartetů a má stejnou tóninu jako jeho první a poslední kvartet (op.18 n.1 a op.135). Svým charakterem, tonálním plánem a bouřlivým závěrem v paralelním dur odkazuje na symfonickou skladbu ze stejného tvůrčího období – předehře Egmont, jež byla napsána téhož roku jako kvartet. Manuskript kvartetu je datován říjnem 1810, premiéra se odehrála v roce 1814 a v roce 1816 byl vydán. Jak Beethoven sám uvádí ve svém dopise příteli Georgi Smartovi: „Kvartet op. 95 je komponován pro úzký okruh znalců a není určen pro široké publikum.“ Když si toto dílo poslechneme, začíná nám být jasné, proč se k němu Beethoven stavěl takto: skladba popírá hudební trendy populární v roce 1810. Je to spíše experiment se skladatelskými technikami, kterými se pak Beethoven řídí ve svém pozdním tvůrčím období (zkrácené provedení, neobvyklé užití pomlk, metrická dvojznačnost, zdánlivě nesouvislé výbuchy a více svobody v tonálním užití sonátové formy). Je také důležité uvědomit si historický kontext – obsazení Vídně Napoleonem, velké Beethovenovo rozčarování z Bonaparta, v nějž věřil jako v hlasatele svobody, rovnosti a bratrstva, Beethoven opuštěn svými aristokratickými přáteli zůstává ve Vídni sám.
Johannes Brahms: Smyčcový kvartet č. 3
Smyčcový kvartet č. 3 b dur op. 67 Johannese Brahmse byl zkomponován a vydán nakladatelstvím Fritze Simrocka v létě 1875, premiéru měl 30. října 1876 v Berlíně. Brahms věnoval dílo svému příteli profesoru Theodoru Engelmannovi, amatérskému violoncellistovi, u nějž hostoval během své cesty do Utrechtu. Kvartet je veselý a odlehčený, „zbytečná maličkost“ – jak ho sám autor označil, snaže se tak vyhnout serióznímu charakteru, kterého je více než dost v 1. symfonii uvedené o týden později. Ironii této skladby je, že přestože je věnována violoncellistovi, chybí v celé skladbě větší sólo pro tento nástroj. Jak Brahms sám napsal v dopise Engelmannovi: „Tento kvartet mi připomíná spíše vaši manželku – je velmi lahodný, přesto brilantní! (...) Není tam ani jedno violoncellové sólo, ale tak nádherně něžné violové sólo, že možná proto budete chtít změnit nástroj.“ Johannes Brahms byl znám svoji láskou k nástrojům s tmavším zabarvením zvuku (jako klarinet, viola, lesní roh), zároveň si byl vědom v té době nízké popularity violy, nemluvě o již tehdy všudypřítomných violových vtipech. Ve snaze prosadit a zpopularizovat violu jako sólový nástroj používá dusítek pro všechny ostatní nástroje, aby mohla viola vyniknout i v místech, kde vedoucí hlas mají zejména průraznější housle.
Pavel Bořkovec: Smyčcový kvartet č. 5
Kvartetní dílo mívá u hudebních skladatelů často zvláštní místo. U Pavla Bořkovce je řada pěti kvartetů dokonalou ukázkou komponistovy tvůrčí cesty od konstruktivistických tendencí přes inspirace takzvanou „pařížskou šestkou“ (4. kvartet jako by Honeggerovi z oka vypadl) k obratu k sukovským lyrickým kořenům. Pátý kvartet je vrcholem nejen oné pětičlenné kvartetní řady, ale i celého Bořkovcova díla: Bořkovec sám říkal, že jako avantgardista nikdy neodvrhnul lyrické ztvárnění světa. Jak u Bohuslava Martinů, Bořkovcova korespondenčního přítele, můžeme cítit stesk po domově, tak u Bořkovce slyšíme lyriku jeho učitele Josefa Suka a zvláštní, „jiný“ smutek generace, které bylo dáno žít a tvořit za doby druhé světové války a následně tuhého komunismu. Mluvíme-li u Bořkovce o klasicistních tendencích, pak je tento čtyřvětý kvartet s úvodním Pocem allegrem, Moltem adagiem, následným Vivem a závěrečným Agitatem assai neoklasicismem par excellence. Pátý kvartet je věnován proslulému Vlachovu kvartetu a jím je i skvostně natočen.
Čtvrtý i Pátý kvartet došly svého ocenění ve Spojených státech; první z nich pochválila Asociace amerických hudebních skladatelů, což tehdy s varovným vykřičníkem zmínily Hudební rozhledy, druhý z nich se – soudě podle přicházejících tantiém za provádění – dodnes těší jisté oblibě. Kdo nezná Pavla Bořkovce, pro toho je pátý kvartet representativní ukázkou jeho díla.
