S pověstí klavírního a improvizátorského génia, ale zároveň zázemím zajímavého životního příběhu, v němž sehrála roli náhoda, přijíždí původem izraelský třiačtyřicetiletý hudebník Yaron Herman.
Většinu dětství a raného mládí Yaron Herman prosportoval. Kariéru basketbalisty opustil v šestnácti, kdy pocítil nutkání přiblížit se hudbě. Nejen dosud skrytý talent, ale zároveň zvláštní učební metoda, ve které měly svoji váhu zdánlivě odtažité obory jako matematika, filozofie a psychologie, z něj do dvou let udělaly velmi nadějného klavíristu. Mihl se v bostonské Berklee, ale prestižní škola jej neokouzlila. Svým živým prostředím jej přivábil New York, kde strávil jamováním v klubech necelý rok, než mu vypršelo vízum.
„Potřeboval jsem tedy odcestovat do Izraele, vízum si obnovit, a pak se vrátit do New Yorku. Protože mi nezbývaly skoro žádné peníze, koupil jsem si levnou letenku s přestupem v Paříži. Tam jsem však kvůli sněhové bouři neměl přípoj do Izraele, a musel jsem tedy ve Francii strávit noc. Francouzsky jsem v té době neuměl ani slovo, neměl jsem k Francii žádný vztah, tamní kultura mě nezajímala. Ale protože se mi nechtělo zůstat v hotelu, šel jsem do jednoho jazzového klubu a tam jsem se dal do řeči s muzikanty, kteří tam v tu noc hráli. Jeden z nich mě pozval na další koncert, který měl mít o týden později. Nabídl mi, že bych si s ním tedy mohl zahrát. A že mohu do té doby přespávat u něj na nafukovací matraci. Když je vám osmnáct a někdo vám nabídne, že můžete bydlet týden u něj v Paříži, neodmítnete to. A tak jsem zůstal a postupně se to všechno nějak zvrhlo,“ zavzpomínal v časopise Harmonie na zásadní náhodu svého života Yaron Herman, pro kterého se Paříž stala novým domovem.
Debutoval v roce 2003 albem Takes 2 to Know 1 a jeho nahrávací i koncertní tvorba se dělí mezi čistě sólovou a kapelovou, nejčastěji v „posazu“ tria. Zcela zásadní je pro Hermana improvizace, na koncertech, kdy zejména při sólových nemívá předem dán program, který bude hrát, ale i ve studiu: „Na muzikantech, kteří mě ovlivnili a které pokládám za velikány, si vážím toho, že přestože improvizují, člověk má pocit, že jde o napsanou hudbu. Improvizace totiž není něco úplně libovolného, improvizace je kompozice v reálném čase. Já se na svých albech pokouším o něco podobného.“ Je to případ i jeho posledního alba Alma, které patří mezi čistě sólová a plně improvizovaná. „Na tomto albu jsem chtěl jít k tomu podstatnému. Bez předem definovaného konceptu, plánu, představy o konkrétních tématech. Prostě sedět u klavíru, zavřít oči a nechat se vést hudbou. na vnitřní cestě,“ říká.
Kromě vlastní autorské tvorby se Yaron Herman věnuje i úpravám převzatých skladeb, které používá jako témata k improvizaci. Někdy se hlásí ke svým kořenům, když hraje skladby židovských autorů – nahrál dokonce jazzovou verzi izraelské hymny. Stejně jako někteří jeho další nástrojoví kolegové, třeba Brad Mahldau, se ovšem nebojí sáhnout pro inspiraci ani do oblasti populární hudby: tímto způsobem do svého playlistu už vylovil například Leonarda Cohena, Nirvanu, The Police, ba i Britney Spears.
Uvidíme, k čemu tohoto nesmírně kreativního a jaksi přirozeně originálního umělce bude inspirovat krásné prostředí Vily Tugendhat. A bude tato inspirace, a tudíž i klavíristův program, odlišná v podvečer a večer, tedy mezi jednotlivými dvěma koncerty, které Yaron Herman v Brně odehraje?
