Pro Andreu Parkins je každý zvukový impuls stejně důležitý, hranice mezi zvukem a hudbou u ní prakticky zaniká. Sólové vystoupení skladatelky, multiinstrumentalistky a performerky čeká v dubnu Brno, Ostravu i Prahu.
Když se řekne autor zvukových instalací, performer nebo sound artista, hned je za tím cítit John Cage a hnutí Fluxus. V případě Andrey Parkins to není jiné, oba dva inspirační proudy jsou v její tvorbě určující. Stejně jako John Cage říkával, že mu hluk New Yorku nevadí, naopak je pro něj inspirativní, tak se Andrea Parkins odvolává ke svému dětství a mládí na americkém venkově. Vyrůstala v západní Pensylvánii, jejíž charakter do značné míry určují Apalačské hory, z nichž kdysi sestoupil do světa blue grass. Mladou hudebnici ale víc zajímal zvukový svět, který ji obklopoval sám od sebe: zpěv ptáků, vzdálený hluk stavebních strojů a projíždějících vlaků. Zvukové prostředí a jeho nenápadné a povlovné proměny v čase.
Andrea Parkins začínala klasickým školením na klavír, ale víc než cvičení ji zajímaly dráždivě znějící chyby. Vedle Stravinského a renesanční hudby poslouchala Roberta Johnsona a Jamese Browna. Pořídila si i analogový syntezátor a chtěla hrát ve funky kapele. K tvůrčímu osvobození se ale dostala až na univerzitě. Vytvářela experimentální filmy a zvukové koláže, věnovala se videoartu, pracovala se samplery. Živé produkce se zvuky zpracovávanými v reálném čase jsou pro ni charakteristické dodnes. Kromě elektroniky, magnetofonových pásků a ozvučených objektů používá jako zdroj zvuku také akordeon.
Hudba Andrey Parkins není agresivní. Je přímočará, volně plyne a hladí. Je to ale hlazení lehce drsnou rukou, takže neuspává. Zvuky v jejích kompozicích a instalacích na sebe navazují spíš na základě asociací než logicky rozklíčovatelných souvislostí. Z fragmentů jednotlivých zdrojů se skládá nový, samostatný celek. Jak v kompozicích, tak při improvizovaných vystoupeních se jedná především o procítění výsledku. Zvukovým světem Andrey Parkins je lépe se nechat prostoupit než jej analyzovat. Je to pronikání bezbolestné a nepokojné.
Před pěti lety vyšlo album The Kitchen Improvises: 1976–1983 jako vzpomínka na tehdejší improvizovaná vystoupení z newyorského klubu The Kitchen. Letos v únoru uspořádal skladatel, trombonista a performer George Lewis koncert složený z improvizačních setů jako analogii k tehdejším večerům. Na zvukovém obrazu downtownu před čtyřiceti lety se kromě Lewise samotného podílejí Roscoe Mitchell, Earl Howard, Gerry Hemingway a další. Na únorovém koncertu improvizovali mimo jiné Oliver Lake, Michael Lytle, Miya Masaoka, Lucie Vítková a také Andrea Parkins. Pokud má improvizovaná hudba vůbec něco jako hvězdy, Parkins k nim patří.
V České republice odehraje Andrea Parkins tři koncerty: 27. dubna v brněnském multižánrovém prostoru Praha, 28. dubna v ostravském Domě umění a 30. dubna v rámci pražského festivalu vs. Interpretation➚ ve Staré čistírně odpadních vod v Bubenči.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..