Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.
Oksana Skorik a Philipp Stepin
Není mnoho evropských divadel, která se mohou pyšnit tak dlouho baletní tradicí. Ta se v Brně regulérně ustavila v roce 1919 tedy v mladé republice. Druhý nejstarší baletní soubor tuzemska (v pražském Národním divadle vznikl takový ansámbl hned při jeho založení) tak začal psát historii, jejíž století se včera opravdu důstojně slavilo a připomínalo. Historický exkurz ale není cílem této recenze, i tak je potřeba vzpomenout jméno legendárního Iva Váni Psoty, který brněnský balet vedl hned třikrát a při svém nástupu se stal i nejmladším uměleckým šéfem v zemi. A stejně jako stávající umělecké výsledky je i dnes potřeba neustále zpřítomňovat také jméno muže ovládajícího devět jazyků, tanečníka a choreografa se skutečně celosvětovými zkušenostmi od Evropy přes Severní i Jižní Ameriku. Psota posunul Brno a zdejší balet skutečně ke světovosti a to nejen prvním uvedením jednoho z nejúspěšnějších tanečních dramat 20. století – Prokofjevova baletu Romeo a Julie v roce 1938. To je primát, kterým se město dodnes oprávněně může pyšnit, musí a má si jej připomínat. Váňa tímto počinem totiž přepsal kulturní dějiny.
Natascha Mair a Davide Dato
Ale zpět ke svátečnímu a stejně tak triumfálnímu večeru. Exkluzivní koncertní galaprogram s účastí tanečních hvězd z nejvýznamnějších evropských baletních souborů byl zajímavě rozlomený do dvou polovin. Do přestávky se diváci mohli těšit z klasických pas de deux; ve druhé polovině zase ze současných choreografií. Už z podstaty podobných galavečerů šlo o výběr toho nejlepšího z bílé klasiky. Je ovšem neméně zajímavé, že stejně vášnivě jako ukázkám z Louskáčka, Bajadéry či Dona Quijota publikum hlasitě aplaudovalo něžné a křehké choreografii After the Rain na moderní hudbu Arvo Pärta, kterou v choreografii Christophera Wheeldona špičkově zatančila emeritní hvězda Bavorského státního baletu v Mnichově Lucia Lacarra a Matthew Golding, emeritní superstar Královského baletu Londýn. Možná ani není třeba se obírat mimořádným a očekávatelným tanečním mistrovstvím, které tento interpretační crème de la crème nabídnul. Přítomným milovníkům baletu jistě docvaklo, jak logisticky náročná musela být příprava tohoto gala. V Brně si totiž daly včera dostaveníčko baletní hvězdy z Moskvy, Petrohradu, Vídně, Amsterodamu, Budapešti a samozřejmě nechyběli sólisté z národních divadel z Prahy, Bratislavy a Brna. A právě tento mezinárodní rozměr Brnu slušel stejně jako všechny ty dechberoucí technicky dokonalé výskoky, piruety či bravurní tance na špičkách. Město podobnými podniky skutečně míří do Evropy a stvrzuje navíc internacionální povahu tance. Ostatně balet Národního divadla Brno je druhým největším tanečním tělesem v České republice a v současné době je v souboru padesát tanečníků ze dvaceti zemí celého světa.
Lucia Lararra a Matthew Golding
Jmenovat všechny nelze, i tak v programu zazářily ruského hvězdy jako primabalerína Oxana Skorik z Mariinského divadla Petrohrad vedle prvního sólisty Philippa Stepina ze stejného souboru. Dále Diana Kosyreva tedy protagonistka Maďarského národního baletu Budapešť a vedoucí sólista Velkého divadla v Moskvě Igor Tsvirko. Vedle zavedených tanečníků dostaly prostor i mladé vycházející hvězdy jako první sólista Královského baletu Londýn Cesar Corrales a jeho londýnská kolegyně Sarah Lamb. Podobný import v Brně nezažíváme často a publikum opravdu nadšeně aplaudovalo třeba prvním sólistům Vídeňského státního baletu tedy dvojici Natascha Mair a Davide Dato.
A v této hvězdné plejádě se neztratily také domácí první sólistky Ivona Jeličová a Klaudia Radačovská, které v premiéře odtančily choreografii na slavný Delibesův Flower duet. Šlo o zdařilou choreografickou práci zdejšího uměleckého šéfa Mária Radačovského. A toto číslo programu i závěrečný fragment Gnawa v podání domácích, nabídly moderní choreografii. Pod opusem Gnawa je podepsán velikán se světovým renomé Nacho Duato. Vše v úhrnu dokázalo, že brněnský balet si může dovolit vystupovat vedle světové první ligy. To se jistě pozitivně odrazí nejen v atmosféře, ale i v oprávněně hrdém a důležitém sebevědomí brněnského baletu. Pro všechno výše zmíněné lze tedy směrem k brněnskému baletnímu souboru a včerejšímu večeru zvolat jediné: Bravo!
GALA 100 LET BALETU NdB
Sobota 25. ledna 2020 v Janáčkově divadle
Zatím nebyl přidán žádný komentář..