Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.
Že Band of Heysek hraje špinavější, syrovější a hlučnější variantu blues než Švihálkova druhá (časově ve skutečnosti první) kapela Hoochie Coochie Band, je známo od vydání debutu Shovel & Mattock (2017). Zatímco repetitivností a formální jednoduchostí tato hudba odkazuje právě ke svéráznému hill country blues severního Mississippi, špinavý zvuk jako by kapelu situoval do éry rozvíjejícího se hardrocku v 70. letech. Toto zdánlivě dvojí vidění se nevylučuje, protože raný tvrdý rock ve své šamanské primitivnosti k drsnější podobě ryzího blues odkazoval. Fakt, že základní trio (Švihálek – zpěv a kytara, Mojmír Sabolovič – baskytara, Lukáš Kytnar – bicí) na novém albu doplnil klávesista Omer Blentić z Bosny (hammond, rhodes), je i není paradoxem. Ano, RL Boyce a jemu podobní černí hrdinové si vystačí s primitivnějšími aranžemi, ale k rocku ze 70. let klávesy patřily. Přitom střídmě zdobné elektrické piano neubírá třeba skladbě Meet Me nic z její energie a varhany píseň Truck sice posouvají směrem k uhlazenějšímu, komerčněji pojatému blues, ale ani to neubírá albu jako celku na syrovosti. Určitá pestrost je naopak velmi příjemná.
Sestava, ve které skupina album natočila, dovoluje jednotlivým hráčům dostatek sebevyjádření, aniž by se kterýkoli z nich zpronevěřil celku. Slyšet je to například v Meet Me, ve které Švihálkův hlas jasně vystupuje z hutného souzvuku nástrojů. To, že se nahrávalo za deštivého počasí v roubené chalupě v Orlických horách, není z nahrávky úplně slyšet, ale lze odhadovat, že sofistikované studio a jiný způsob snímání zvuku by výsledek možná lehce uhladil. Se znalostí legendy o natáčení v drsném přírodním prostředí pak i tóny kláves znějí jinak – jako ozvěny dešťových kapel doléhajících na kapelu skrytou za zavřenými dřevěnými dveřmi.
Těm, kdo vnímají české blues jako disciplínu, v jejímž rámci se některé kapely snaží napasovat tuzemské reálie na americká klišé, jiným splývá blues s rokenrolem a další, ty nejzajímavější, kombinují blues třeba s jazzem a šansonem (viz vynikající nedávné album Jana Spáleného a jeho skupiny ASPM Nemůžu popadnout tvůj dech), může znít skupina Band of Heysek nezvykle a cize. Přináší k nám totiž „jiné“ blues, které je věrné určité místně a časově ohraničené tradici, ale v kontextu toho, co dnes jako blues vnímáme, je originální. Blues bez kompromisů. Špinavé, ale vlastně stylově docela čisté.
Band Of Heysek – I’m Glad I Met You; Indies Scope 2019, 11 písní, celková stopáž 48:58
Zatím nebyl přidán žádný komentář..