„Beránci a vlci jsou moje osobní vize moravské world music,“ tvrdí Marian Friedl, který je stejně skvělým hráčem na vlastnoručně vyrobené lidové píšťalky jako na jazzový kontrabas. Právě jeho zkušenosti s různými žánry od folkloru po free jazz plus samozřejmě spojení s podobně stylově rozkročenou Jitkou Šuranskou vedly ke vzniku mimořádného hudebního pásma, které má svůj prapůvod v představení Z kořenů k world music na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Díky grantu z Ministerstva kultury vzniklo album Beránci a vlci s účastí čtyř hudebních uskupení různých stylů (což je dohromady přes dvacet muzikantů a zpěváků), které získalo zaslouženě Anděla v rozšířené kategorii Folk (pod kterou nově spadá i žánr world music). Mezitím v létě 2017 proběhla koncertní premiéra Beránků a vlků opět v Náměšti nad Oslavou (s účastí vydavatele alba Milana Páleše v převleku za Ovčí babičku) a poté další festivalová vystoupení – na Hradeckém slunovratu v Hradci nad Moravicí nebo na Colours of Ostrava. Malým snem Mariana Friedla a všech jeho beránků a vlků bylo přenést pásmo do zvukově čistého prostředí brněnského Sono centra, což se díky úspěšné crowdfundingové kampani povedlo. Zhruba hodinový koncert byl tím pádem nejen prostým „přehráním“ desky, ale především obrovskou oslavou a možná i novým startem projektu – vstříc větším a větším sálům.
V Beráncích a vlcích se potkala Friedlova beskydská lidová muzika RukyNaDudy („Je zaměřená na staré nástroje, na které u nás nikdo moc neumí hrát. Ve své podstatě nikde na světě druhou podobnou kapelu nenajdeme,“ říká kapelník) s ryze folklorním ženským sborem z Kudlovic na Uherskohradišťsku. Spojníkem mezi severem a jihem Moravy, mezi zaměřením na nástroje a na vokály a mezi mužským a ženským principem je Trio Jitky Šuranské, kterou vedle Jitky a Mariana Friedla tvoří mandolinista Martin Krajíček, další „žánrový všežravec“ v tom nejlepším slova smyslu. Jeho nástroj však není tím nejexotičtějším prvkem ve zdánlivě folklorním projektu. Na první poslechl možná rozkladným, ale ve finále nakonec opět stmelujícím prvkem je totiž čtvrté uskupení, Sdružení nezávislých jazzmanů. Propojením několika zvukových a hudebních estetik, spojením lidových písní a Friedlovy autorské tvorby a především hledáním hraničních míst – hudebně, textově, pocitově… – vzniká mimořádné dílo, které pochopitelně není jednoduché převést z vycizelované desky na pódium.
Nemá však smysl srovnávat, co se lépe povedlo na albu a kde je naopak síla živého provedení. Spíše rád konstatuji, že oproti živé premiéře v Náměšti Beránci pokročili o ohromný kus dopředu. Jestliže na Folkových prázdninách byl dojem dobrý, ale s určitými výhradami, tentokrát neměl večer – alespoň co se hudební části týče – k dokonalosti daleko. Především jsem zaznamenal organičtější zapojení jazzové části souboru a celkově méně hluchých míst. Celá hodina působila jako promyšlený celek, včetně odchodů a příchodů zpěvaček na pódium a prolínání zdánlivě nespojitelných momentů. Jediná drobná výtka míří k okamžiku, kdy si Jitka Šuranská a Michalea Vítová před směsí svatebních písní vypomohly krátkým dialogem. Podle mě byl zbytečný a děj více brzdil, než posouval.
Naopak velkým pozitivem bylo propojení hudby s filmovou projekcí. Film na pomezí videoklipu, přírodovědného dokumentu a lyrických obrazů, promítaný na velké plátno za hudebníky, se k písním skvěle hodil. Záběry tančících nohou, ruce nabírající vodu i letecké snímky krajiny ilustrovaly děj pásma a napovídaly posluchačům další možné výklady, aniž by převálcovaly zážitek z hudby. Nejsilnějším vizuálním momentem bylo propojení svatebních písní se záběry na dvojici hlemýžďů (námitky, že šnek je hermafrodit, nechť jdou stranou).
O tom, že Beránci a vlci jsou minimálně v moravském kontextu mimořádným dílem, svědčila i druhá část programu: půlhodinové vyjmenovávání sponzorů a podporovatelů, připíjení a přání dalších úspěchů. Role sudiček se zhostili tři muži, kteří k této nadžánrové hudbě neodmyslitelně patří – slovenský houslista Stanislav Palúch (s Jitkou Šuranskou a jejím triem spolupracoval jako producent), dramaturg Folkových prázdnin v Náměšti Michal Schmidt a Jiří Plocek, Jitčin spoluhráč z projektu Hudecká úderka, mandolinista (jeden z učitelů Martina Krajíčka) a velký znalec hudby Karpatského oblouku a písňové tvorby vůbec. Jejich přítomnost na pódiu – mnohem více než humorný vstup dalšího gratulanta, starosty Kudlovic – zasazovala Beránky a vlky opět do širšího kontextu. O tom, že Beránci a vlci jsou opravdu mimořádným dílem, svědčí i to, že fanoušci ve velmi slušně zaplněném sále Sono Centra půlhodinové děkování trpělivě vydrželi a po závěrečném přídavku znovu bouřlivě tleskali. Nevím, jestli si vize moravské world music podle Mariana Friedla jednou dostane i do New Yorku, jak zaznělo z pódia, ale samozřejmě bych to Beránkům a vlkům přál.
Beránci a vlci, Sono centrum, Brno, neděle 30. září 2018
Zatím nebyl přidán žádný komentář..