Oslavy stopadesátí let brněnského Besedního domu, které se konají nejen v jeho prostorách, vynikají zajímavou dramaturgií. Ta dokáže posluchače přenést do počátků existence tohoto koncertního prostoru. Dva koncerty, které se odehrály 4. a 5. května, nesly název Janáček a Horňácká muzika. Já jsem se zúčastnila toho prvního a šlo o skutečně povedený zážitek, který mi Filharmonie Brna a Horňácká muzika Petra Mičky připravila. Páteční reprízu koncertu přenášela Česká televize. Oba večery byly vyprodané a do prodeje se dokonce přidávaly vstupenky na stání.
Na programu byla hudba z Janáčkova baletu Rákos Rákozcy – lehce rozporuplného díla, které částečně vychází z jeho Valašských resp. Lašských tanců. Filharmonii Brno řídil kmenový dirigent Dennis Russel Davies a doprovodila ji Horňácká muzika Petra Mičky. Muzikanti této kapely jsou už na mezižánrové fúze zvyklí, ať už z projektu Hrubá hudba nebo v nedávné době jako doprovod vycházející hvězdy alternativní scény Marie Puttnerové na jejím brněnském křtu nové desky. Setkali se už i s Leošem Janáčkem, samozřejmě jen skrze písně. Jeho Moravskou lidovou poezii v písních interpretovali s Kvartetem Jiřího Pospíchala a Veronikou Malatincovou.
Pro čtvrteční a páteční koncert byl inspirací tzv. Lidový koncert, který v roce 1892 uspořádal Leoš Janáček právě v prostorách Besedního domu. V tehdejším vlasteneckém prostředí bylo přenášení lidové, tehdy ještě poměrně živé, hudby do městského prostředí běžné. Nejvýraznějším příkladem je Národopisná výstava Českoslovanská, při které působil Janáček jako jeden z hlavních organizátorů o tři roky později v Praze. Měl na starost moravskou část. Jeho spolupracovníkem tehdy byl další významný sběratel lidových písní František Bartoš.
>Horňácké hudce z muziky Pavla Trna poznal Janáček nejen ze svých návštěv tohoto regionu, ale také z veřejného koncertu v Uherském Hradišti na jaře roku 1892. Z několika písemných pramenů je jasné, že byl z horňácké muziky obecně i konkrétně z primáše Trna (usečného jménem i smyčcem) nadšen. Rozhodl se tedy v tomto opojení muzikanty pozvat do Brna.
Z dobových ohlasů na Lidový koncert je nejznámější recenze Lubora Niederleho v Českém lidu. Ten zdůraznil oboustranné nepochopení diváků a interpretů a vtipně poznamenal, že hudci nikdy nebudou doma mezi palmami ve zlaté dvoraně plné upjatých diváků.
To nás může vést k hlubší úvaze o Janáčkově nadčasovosti a nekonvenčnosti, s nimiž přistupoval k hudbě a na které možná (i v této formě) nebyli diváci připraveni. Zda už jsou na to připraveni dnes, je rovněž k zamyšlení.
Na programu tehdy byly kromě Janáčkových úprav lidových písní i díla Antonína Dvořáka a sbory Pavla Křížkovského, vše doplněno o horňácké muzikanty a také tanečníky.
Aktuální koncert historický program neparafrázoval doslovně. Vybrána byla pouze hudba Leoše Janáčka, tedy zmíněný Rákos Rakoczy, doplněná pěti vstupy horňáckých hudců z muziky (snad podobně smyčcem úsečného) Petra Mičky.
Písně hudecké muziky tematicky navazovaly na program filharmoniků. Například Janáčkovy Pilky doplnili písničkou Eště si já drobných desek narežu. Nejpovedenější se mně zdála druhá půle, kde nešlo pouze o tematické, ale i melodické a textové sladění daných písniček např. písní Rakúský císar pán.
Profesionální výkon předvedl samozřejmě také Český filharmonický sbor pod vedením Petra Fialy. Zpěváci i zpěvačky se občas nechali strhnout lidovými texty k pohupování ze strany na stranu. Nevím, zda je to právě to, co by měla lidová hudba v lidech vyvolávat, ale ve výsledku to bylo sympatické. Dirigent působil opět uvolněně a orchestr doplněný o čtyři krojované hudebníky strhnul svým výkonem. Minimalistické choreografické prvky Horňácké muziky byly natolik nenápadné, že bych je buď vynechala nebo více zdůraznila. Mé tajné očekávání, že si v některém čísle zazpívá Petr Mička se svými spoluhráči za doprovodu celé filharmonie se bohužel nevyplnilo.
Nejpozoruhodnější na těchto beznadějně vyprodaných koncertech je, že geniálně dokládají, jak Brno stále miluje Janáčka i folklor. Neutuchající aplaus na konci (a vlastně i v půlce) koncertu je toho důkazem. Inspirace v lidové hudbě vytvořila z Leoše Janáčka světově uznávaného autora. Inspirace Janáčkem a folklorem může vytvořit z Brna světově uznávanou kulturní metropoli. Možná by k tomu dopomohl nový moderní koncertní dům, byl by od toho Besedního na dohled. A mohl by nést Janáčkovo jméno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..