Vánoční strom se sbírkou pro děti bez domova na náměstí Svobody a liška Bystrouška. Rudolf Těsnohlídek by si za svoji stopu v životě Brna zasloužil o hodně víc než nenápadnou ulici v Černých Polích. Kdyby se dožil svých dnešních narozenin, snad by byl aspoň s trváním vánoční tradice spokojený.
Rudolf Těsnohlídek (7. června 1882 Čáslav – 12. ledna 1928, Brno) byl pesimista, skeptik a skvělý pozorovatel. Dokázal z běžných životních situací vyhmátnout to podstatné a jen tak mimochodem přitom literárně zakonzervovat dobovou podobu brněnského dialektu. Pokud chce někdo vědět, jak mluvilo Brno v prvních desetiletích 20. století, měl by si přečíst Kolonii Kutejsík a neměli by mu ujít ani Poťóchlencovi příběhové. Těsnohlídkův pesimismus vysloveně trčí z jeho soudniček. Místo humorných příběhů ze soudních síní přinášejí chmurné zprávy z předpeklí.
Není vůbec jisté, jak by byl Těsnohlídek spokojený s popularitou Bystroušky. Patřila k jeho novinářské práci, které si příliš necenil. Stále se snažil proniknout do „vyšší“ literatury. Navzdory svému pesimismu ale napsal veselý příběh jazykem adamovských dřevařů opepřeným líšeňským dialektem. A nakonec je to právě schovanka z jezerské myslivny, v níž Těsnohlídkův literární odkaz ještě dnes žije. V lišce Bystroušce, svůdné a vždycky hladné.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..