To, co se má prodávat nejvíc, dávají obchodníci do regálů ve výši očí a pro trafikanty to platí taky. Včera jsem se před cestou do Vídně prošel městem a na nádraží zašel i do stánku s tiskem a jinými potravinami, abych si na cestu koupil vodu. Ta byla u země, pro tu se ohne každý, když má žízeň. V té správné výšce byla narafičena sdělení – pro život méně nutná než voda, ale peprnější. Češi opouštějí svá oblíbená jídla, bankovní poprask na Kypru děsí EU, lidé s vyššími platy si podle plánů ČSSD polepší k důchodům a objevilo se první číslo časopisu Agenda. Ten má v plánu přinášet výběr z toho nejlepšího z českých médií od novin až po Facebook. V internetových diskusích se kolem tohoto počinu strhla mela, vykradení autoři se právem rozčilují, ale cítím za jejich ironickými komentáři i kus bodré sounáležitosti těch, kteří se mezi tím nejlepším ocitli. Ať už jim to Agenda vycucla z Respektu nebo jejich facebookové zdi.
Média jsou vyžírky z podstaty, sama o sobě nejsou schopna existence, jak ostatně napovídá označení samo. Být zprostředkovatelem zprostředkovaného je ale do značné míry i úděl hudební kritiky. Řekněme zjednodušeně, že hudba je hotová, když ji někdo složí, a k posluchačům se dostane prostřednictvím někoho, kdo ji zahraje. Co v tomto procesu dělá ten, kdo o ní chce psát, vlastně není moc jasné. Když opominu léčení vlastních frustrací, což se kritice často podstrkuje, je vlastně těžké to někomu vysvětlit. Představa, že někdo natolik miluje výrobu salámů, až o ní začne psát referáty, je směšná. Těžko mít potom lidem za zlé, že nedokážou pochopit, když s hudbou někdo dělá to samé. Přesto se ale při psaní textů o hudbě jako vyžírka necítím. I ten nejzavilejší odpůrce kritiky by mohl uznat aspoň to, že jsem takovou prací (nebo léčením frustrací chcete-li) musel strávit nějaký čas. A rozhodně o dost víc času než zkopírováním cizího článku, který jinde nasbíral hodně lajků a vášnivých komentářů.
Kromě tající záplavy sněhu se ale po cestě centrem Brna ze všeho nejvíc hlásily o pozornost dřevěné budky na Náměstí Svobody s reklamami nejmenovaného komerčního rádia. Ať si hloupý svět slaví Velikonoce, my máme slavnosti stánků s jídlem od jara až do Vánoc. A hodně zbytečné hudby okolo nich. Za pár dní ale také začíná Velikonoční festival, pro vyznavače temných vibrací hráli minulý týden Swans a zdá se, že k lepšímu životu zvedá hlavu jihomoravská Porta. Zatím to tedy vypadá, že pro dobrý rozhled je potřeba se dívat hodně nahoru nebo hodně dolů. Rád bych věřil, že jednou bude stačit dívat se rovně.
Foto Boris Klepal
Zatím nebyl přidán žádný komentář..