Budoár staré dámy – Kostřičky

22. říjen 2020, 2:00

Budoár staré dámy – Kostřičky

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.

Vtípil písně Marty Kovářové a jejích spoluhráčů slyšitelně posunul. Neznamená to samozřejmě, že by bylo na novém albu všechno jinak. Především rocková energie spojená s typickým „nervním“ rytmem je znatelná od první skladby A než tě opustím až po závěrečnou s názvem Přibitý (Dobře si přece žiju). Sestava samotné skupiny se od minulého alba nezměnila. Rytmická dvojice Tomáš Ergens (baskytara) a Ladislav Šiška (bicí, perkuse) pohání písně dopředu s tím, že vedle neoddiskutovatelné přesnosti a sehranosti stále počítá s účelnými nepravidelnostmi, stoptimy a jinými překvapeními uvnitř skladeb. Kytary Marka Laudáta dál zůstávají tmelem, kterým propojuje výrazný hlas zpěvačky Marty a rytmické „spodní proudy“. A přece je zde leccos jinak. Nejde pouze o relativně velký podíl hostujících muzikantů včetně Broňka Šmida na fagot, Pepy Hřebena na trubku nebo ženských hlasů Lucie Krpalové (Prune) a Vladivojny La Chia. Sám producent Vtípil do jednotlivých písní dohrál křídlovku, foukací harmoniku, housle a další nástroje, své místo zde mají samply, syntezátor, výrazné piano i méně obvyklé „perkuse“ jako dřevěný trám. Producentský zásah však není slyšet jen ve volbě a kombinaci barev. V písni Písek například Vtípil naprosto rozbíjí očekávatelnou „rockovou“ strukturu písně a celek posouvá blíže k současné elektronické scéně.

S hudebním posunem – a možná s jinou technologií mixu (opět Tomáš Vtípil) – jako by se lehce měnilo i zabarvení zpěvaččina hlasu. Marta Kovářová sice zůstává v artikulaci a expresivitě sama sebou, ale zároveň se místy jakoby více posouvá k poloze Ivy Bittové v kapele Čikori. Toto – jakkoli nepřesné – srovnání podtrhuje použití křídlovky nebo trubky v některých skladbách. Nové a méně obvyklé kombinace nástrojů mimochodem albu a vůbec novému zvuku Budoáru prospívají – viz Pustopad s fagotem, zajímavou hrou perkusí a smíchem jako nástrojem svého druhu.

Budoar stare damy_kostricky

Dala-li se minulému albu vytknout jistá textová nesourodost (hudebně ovšem byla Sůl semknutější než novinka Kostřičky), tentokrát si lze užívat neotřelých obrazů Lubora Kasala od začátku až do konce alba. Důležitým tématem současného dvorního textaře Marty Kovářové je tělesnost – nikoli ve smyslu erotickém, ale spíše živočišném. „Brouci-hemžíci běhají ve mně. […] Už dlouho si ze sebe tahám / jenom samé kostřičky.“ „Tak sem lezou tělo z těla všechna zvířata / zadávená sežraná a zase znovu počatá.“ „Aby ti mé / vykrmené krákorání / nakrabacené na koberci / svléklo prsty z nohou / a nohy z těla / a tělo z hlavy.“ „Z rosy vytečou moje vosy / vypískne užovka-píšťala.“ „Bambule kulichy zmijovky hadi na sněhu / průsvitní ještěři spouštění z okapů.“ „Slimák se tu plazí plazí / senem lesem kolomazí.“ Co citát, to jiná píseň. A přitom jako by veškeré to plazení a hemžení bezobratlých, plazů i dalších živočichů s kostřičkami i bez nich, případně i oživlých předmětů odpovídalo hudební složce alba. Trhavý rytmus, zpěv s důrazem na každou jednotlivou dobu (Něco z Apokalypsy), proplétání jednotlivých nástrojových linek – to vše jako by korespondovalo s Kasalovými poetickými obrazy, které si lze představit i v podání některého ze starých mistrů-malířů v čele s Hieronymem Boschem.

Není třeba si klást otázku, zda jsou hlavním spojujícím prvkem alba právě Kasalovy texty, nebo spíše Vtípilova produkce a – zřejmě ještě více – postprodukce. Právě propletení toho všeho dohromady včetně aranžérských nápadů dělá z Kostřiček opravdu výrazný počin na české hudební scéně. Tvrzení o tom, že rocková hudba se nemá příliš kam rozvíjet, boří Budoár staré dámy s Tomášem Vtípilem v několika různých směrech. O to zajímavější bude sledovat další vývoj kapely. I kdyby se totiž příště rozhodla pro návrat k syrovějšímu rockovému zvuku s menším podílem postprodukce, dá se předpokládat, že alespoň „kostřička“ letošního projektu v budoucí tvorbě zůstane patrná.

Budoár staré dámy – Kostřičky, vydavatel: Indies Scope 2020. 12 skladeb, celková stopáž: 42:22

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více