Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.
Vtípil písně Marty Kovářové a jejích spoluhráčů slyšitelně posunul. Neznamená to samozřejmě, že by bylo na novém albu všechno jinak. Především rocková energie spojená s typickým „nervním“ rytmem je znatelná od první skladby A než tě opustím až po závěrečnou s názvem Přibitý (Dobře si přece žiju). Sestava samotné skupiny se od minulého alba nezměnila. Rytmická dvojice Tomáš Ergens (baskytara) a Ladislav Šiška (bicí, perkuse) pohání písně dopředu s tím, že vedle neoddiskutovatelné přesnosti a sehranosti stále počítá s účelnými nepravidelnostmi, stoptimy a jinými překvapeními uvnitř skladeb. Kytary Marka Laudáta dál zůstávají tmelem, kterým propojuje výrazný hlas zpěvačky Marty a rytmické „spodní proudy“. A přece je zde leccos jinak. Nejde pouze o relativně velký podíl hostujících muzikantů včetně Broňka Šmida na fagot, Pepy Hřebena na trubku nebo ženských hlasů Lucie Krpalové (Prune) a Vladivojny La Chia. Sám producent Vtípil do jednotlivých písní dohrál křídlovku, foukací harmoniku, housle a další nástroje, své místo zde mají samply, syntezátor, výrazné piano i méně obvyklé „perkuse“ jako dřevěný trám. Producentský zásah však není slyšet jen ve volbě a kombinaci barev. V písni Písek například Vtípil naprosto rozbíjí očekávatelnou „rockovou“ strukturu písně a celek posouvá blíže k současné elektronické scéně.
S hudebním posunem – a možná s jinou technologií mixu (opět Tomáš Vtípil) – jako by se lehce měnilo i zabarvení zpěvaččina hlasu. Marta Kovářová sice zůstává v artikulaci a expresivitě sama sebou, ale zároveň se místy jakoby více posouvá k poloze Ivy Bittové v kapele Čikori. Toto – jakkoli nepřesné – srovnání podtrhuje použití křídlovky nebo trubky v některých skladbách. Nové a méně obvyklé kombinace nástrojů mimochodem albu a vůbec novému zvuku Budoáru prospívají – viz Pustopad s fagotem, zajímavou hrou perkusí a smíchem jako nástrojem svého druhu.
Dala-li se minulému albu vytknout jistá textová nesourodost (hudebně ovšem byla Sůl semknutější než novinka Kostřičky), tentokrát si lze užívat neotřelých obrazů Lubora Kasala od začátku až do konce alba. Důležitým tématem současného dvorního textaře Marty Kovářové je tělesnost – nikoli ve smyslu erotickém, ale spíše živočišném. „Brouci-hemžíci běhají ve mně. […] Už dlouho si ze sebe tahám / jenom samé kostřičky.“ „Tak sem lezou tělo z těla všechna zvířata / zadávená sežraná a zase znovu počatá.“ „Aby ti mé / vykrmené krákorání / nakrabacené na koberci / svléklo prsty z nohou / a nohy z těla / a tělo z hlavy.“ „Z rosy vytečou moje vosy / vypískne užovka-píšťala.“ „Bambule kulichy zmijovky hadi na sněhu / průsvitní ještěři spouštění z okapů.“ „Slimák se tu plazí plazí / senem lesem kolomazí.“ Co citát, to jiná píseň. A přitom jako by veškeré to plazení a hemžení bezobratlých, plazů i dalších živočichů s kostřičkami i bez nich, případně i oživlých předmětů odpovídalo hudební složce alba. Trhavý rytmus, zpěv s důrazem na každou jednotlivou dobu (Něco z Apokalypsy), proplétání jednotlivých nástrojových linek – to vše jako by korespondovalo s Kasalovými poetickými obrazy, které si lze představit i v podání některého ze starých mistrů-malířů v čele s Hieronymem Boschem.
Není třeba si klást otázku, zda jsou hlavním spojujícím prvkem alba právě Kasalovy texty, nebo spíše Vtípilova produkce a – zřejmě ještě více – postprodukce. Právě propletení toho všeho dohromady včetně aranžérských nápadů dělá z Kostřiček opravdu výrazný počin na české hudební scéně. Tvrzení o tom, že rocková hudba se nemá příliš kam rozvíjet, boří Budoár staré dámy s Tomášem Vtípilem v několika různých směrech. O to zajímavější bude sledovat další vývoj kapely. I kdyby se totiž příště rozhodla pro návrat k syrovějšímu rockovému zvuku s menším podílem postprodukce, dá se předpokládat, že alespoň „kostřička“ letošního projektu v budoucí tvorbě zůstane patrná.
Budoár staré dámy – Kostřičky, vydavatel: Indies Scope 2020. 12 skladeb, celková stopáž: 42:22
Zatím nebyl přidán žádný komentář..