Čarodějáles a kouzelná vzpomínka na Pražský výběr

3. květen 2013, 0:55

Čarodějáles a kouzelná vzpomínka na Pražský výběr

„Co já tady vlastně dělám?“ ptal jsem se sám sebe, když jsem v úterý navečer vkročil do areálu koupaliště na Riviéře. Po pár krocích jsem to ale věděl – vzpomínám na minulé století. Dělám to vlastně nerad, staré zlaté časy jsou stejně jenom ty, které už byly, a nikdy se nevrátí, tak proč si kazit současnost zbytečným srovnáváním. Co si ale počít, když už člověk do vzpomínek spadne a nemůže ven. Ano, lidé vypadají jinak než kdysi, zastydlým hipíkům se mastí už jen polovina vlasů a motají se kolem nich děti, jejich dnešní mladí nástupci se stylizují spíš jako bezdomovci, dredy, tetování a piercing jsou střední proud nepřijatelný už jen pro bankovní úředníky. Není to ale velká změna, pod povrchem bijí pořád stejná srdce, rodí se stejně pitomé nápady a na lásce k pivu a buřtům se shodli už aktéři Výletu pana Broučka do Měsíce. Co na tom, že k nim přibylo ještě mojito a grilovaný sýr, péče o menšiny je víceméně v módě.

Pražský výběr – jak to kdysi znělo z desáté kopie kazety a na těch koncertech, co se ještě před zákazem kapely odehrály. Bylo to jako setkání s hudbou z jiné planety a pro spoustu lidí u toho i zůstalo. Jak to ale zní dnes – je to nejlepší česká rocková kapela, nová vlna se starým obsahem, nebo jen velký rock’n’rollový švindl? Odpověď zní: ani jedno z toho, a to ani při vší snaze skalních příznivců, normalizačních kádrů i zarytých alternativců. Člověk obvykle najde nejvíc věcí ve chvíli, kdy nic nehledá, a já jsem na Čarodějáles našel odpověď na otázku, kterou jsem si původně ani nechtěl položit. Přišel jsem totiž na to, že Pražský výběr je dokonalý stroj času.

Neslyšel jsem jejich slavné, zakázané a uctívané druhé album přezdívané Straka v hrsti dobrých dvacet let. Když se ale ozvalo žvatlání Mendocino, naskočilo mi do hlavy notu po notě. A najednou jsem byl někde jinde, v jiných časech. Nebyly krásné, byly to časy ponižující praxe přehrávkových komisí a hledání zřizovatelů, když zůstanu u hudby. Praxe, na kterou nakonec doplatil i Pražský výběr zákazem činnosti i vydání již natočené desky. Časy to nebyly pěkné, ale ten pocit, když jsem se vůbec dostal na jejich koncert – nemyslel jsem, že se ještě někdy zopakuje. A najednou kolem mě plynulo to stejné: Hrabě X, Na václavským Václaváku, Zubatá, a mě to zase začalo bavit. A vůbec mi nevadilo, že už dnes dokonale slyším hard rock, kterého je v Pavlíčkově kytaře mnohem víc než Roberta Frippa. Nevadilo mi ani Hrubešovo sólo na bicí, které by se dobře vyjímalo na rockovém koncertě v sedmdesátých letech. Kdepak nová vlna, ale starý dobrý český bigboš, který je v nás jako v koze. A jeho přítomnost byla nakonec snad i hlavním důvodem, proč naše publikum Pražský výběr tak masově přijalo a přijímá dodnes.

Když Jiřího Hrubeše vystřídal u bicích Klaudius Kryšpín, vrátily se mi i další pocity. Písničky ze Straky v hrsti vystřídalo album Výběr a moje pozornost a zájem opadly stejně prudce jako kdysi. Nebylo to jen obyčejné déjà vu, byl to opravdu stroj času, všechno se odehrálo znovu. Od šaškujícího Ropotáma s rumbakoulemi na pódiu až po to, jak mě nebavilo, když jsme hráli na cimbály.

Měl jsem i fotopas, který mi umožnil získat několik téměř nepoužitelných fotek. Hlavně jsem se s ním ale dostal až za zábrany těsně pod pódium. Věděl jsem, že moje fotky za nic stát nebudou a jednu ukázku vidíte sami. Chtěl jsem si ale užít tu blízkost, za kterou bych dal před třiceti lety všechno. Možná to není moc, ale řekni, holka, co bys chtěla? Víc než je haťapaťa v tomto slzavém údolí stejně od nikoho nedostaneš.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce