Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.
V intencích původního plánu z loňského roku prezentoval František Uhlíř své hudební memoáry Story Of My Life v originální úpravě pro jazzový septet. Kompozice nabídla hned několik podob jazzu a sólovou příležitost pro každého ze spoluhráčů. Jednotlivé party autobiografické suity komentovaly různá časová pásma jeho života (Home, Youth, Ústí-Brno-Praha, Life As A Musician), mezní životní události (Children, Turbulence Of Life) i životní krédo (From My Heart to All of You). Uhlířův opus magnum na pomezí jazzu a vážné hudby i přes komplikovanou dostupnost bodoval v nejrůznějších anketách o jazzovou desku roku. Pódiové provedení jej zvedlo ještě o stupínek výš. Rozhodující podíl na výsledném dojmu měli ovšem také výborně zvolení spoluhráči: čtyřčlenná dechová sekce František Tomšíček trubka, křídlovka (na brněnském koncertě jej alternoval Miroslav Hloucal), jeho bratr Přemek Tomšíček pozoun, Andy Schofield altsaxofon, jeho manželka Suzanne Higgins tenorsaxofon – a dvojice sidemanů Stanislav Mácha u piana a Marek Urbánek za bicími. Oslavenec se předvedl jak ve společném hraní, tak v citlivém doprovodu sól svých spoluhráčů, a konečně i v několika skvostných basových sólech (např. v partu Ústí-Brno-Praha nebo v části Children věnované jeho třem dětem). František Uhlíř se s potěšením a s lehkostí pohybuje v palcové poloze, střídá hru arco i pizzicato, složité kadence mu znějí samozřejmě, neupoceně – radost poslouchat. O zmíněný level výš oproti studiové nahrávce posunula živé provedení suity přirozená souhra celého septetu, zjevná pohoda na pódiu a radost ze společného muzicírování, což přítomné auditorium ocenilo častým potleskem. Koncert vygradoval vrcholným muzikantským „soubojem“ v Turbulencích, po kterých následovalo zklidnění ve triu piano-bicí-kontrabas při závěrečném partu symbolizujícím životní motto autora a interpreta Františka Uhlíře: From My Heart to All Of You.
Druhá polovina koncertu patřila čerstvému osmdesátníkovi Vincenci Kummerovi, jeho oblíbeným skladbám (včetně autorské Matchball) a kvartetu, do něhož si „vypůjčil“ rytmickou sekci Stanislav Mácha-Marek Urbánek z předešlé sestavy septetu Františka Uhlíře a přizval výborného velšského saxofonistu Osiana Robertse. Na úvod Vincenc vybral pár svých oblíbených instrumentálek ve vlastních aranžích (mj. Body And Soul, My One And Only Love), v nichž doprovodil saxofonistu svým oblíbeným typickým „walking bass“ stylem a s chutí také vystřihl pár jazzových sól. S respektem připomněl pět let od úmrtí svého někdejšího spoluhráče, pianisty Karla Růžičky, a nedávný odchod kontrabasisty George Mráze; oběma potom věnoval skladbu I´m Getting Sentimental Over You. Na pódiu poté přivítal dva hosty: telčského swingového zpěváka Jana Smigmatora a švýcarskou jazzovou zpěvačku Géraldine Schnyder. Jan Šmikmátor si vybral dvě méně známé písně autorské dvojice Ira a George Gershwin – I’ve Got A Crush On You a dále Our Love Is Here To Stay. Na chvíli ovládl pódium, než ho ovšem vystřídala skromně vystupující, ale hlasem i projevem naprosto jedinečná Géraldine Schnyder, tedy Kummerova hudební známost z Cotatcha Orchestra, který Vincenc Kummer několik let pomáhal budovat a profilovat. Její podání bluesové balady Black Coffee patřilo k hudebním vrcholům večera, podobně jako následující You´d Be So Nice i uvolněný parádní scat závěrečného přídavku.
Hudební večer v Divadle Husa na provázku byl vydařeným dárkem oslavenců natěšenému a skvěle reagujícímu publiku. Ukázalo se, že v případě obou pánů kontrabasistů je věk pouhé číslo – hlava i ruce jim pracují stále bezchybně, na pódiu podle potřeby plynule střídají role sidemana a frontmana, rozumějí si s muzikanty o desítky let mladšími a stále hledají i tvoří. Letošní ročník JazzFestu Brno slibuje ještě několik setkání se špičkovými basisty, recenzovaný koncert byl výborným rozjezdem.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..