Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.
Oba skladatelé a hudebníci jsou podobně jako Dáša Ubrová rozkročeni mezi více žánrů (Pavel Šmíd se například dlouhodobě zabývá africkou hudbou). Produkce, na níž se podílel také zkušený Milan Cimfe ze studia Sono, se tím pádem neomezovala na jednu hudební tvář. Řekneme-li, že má album blízko k modernímu popu, máme tím na mysli pop skutečně kvalitní, který do sebe dokáže nasát celé hudební spektrum od jazzu a šansonu přes latinu až po folk, blues či rock a výsledek přitom nezní překombinovaně ani chaoticky. Album není pestré ve stylu „každá píseň jiná ves“, symbolická duha žánrů prochází napříč jednotlivými skladbami. Například pro popis písní jako Prostor a čas nebo Kronika by názvy tří žánrů – kdybychom za každou cenu chtěli škatulkovat – nestačily.
Základ kapely tvoří vedle Šmída a Svatoše bratři Bořek a Jakub Tvrzníkovi (basa, resp. klávesy). Sestavu pak doplňují tři střídající se bubeníci a dechová a smyčcová sekce plus další zvláštní hosté (ve své autorské skladby si na kytaru zahrál Emil Kopřiva, mistr zvuku Cimfe přispěl perkuse a také, což je důležitější, hlasem). Třebaže se v žádné písni nesejdou všichni hudebníci, díky opravdu bohatým a přitom čitelným aranžím můžeme mluvit o malém orchestru.
Právě stylizace písní do kvalitního popu s důrazem na barvy dechů, kláves i kytar malinko odvádí pozornost od textů. Dáša Ubrová sice album pojala jako sbírku osobních výpovědí, ale její debut na první poslech působí spíše jako dobře napsaná deska, kterou producenti a autoři připravili pro zpěvačku. Zdůrazňuji zpěvačku, nikoli písničkářku (právě ve smyslu autorské výpovědi). Tomuto pojetí ovšem nahrávají i samotné texty. Jakkoli hned o první skladby Krok k cíli můžeme vnímat náznaky epiky, Dášin výrazný hlas podpořený rytmikou i melodickými nástroji zdůrazňuje především slogany: „Cíli jsou blíž“; „Kostky jsou vrženy / cos čekal od ženy“; „Sám v prachu kráčí“. Text jako souvislé vyprávění se ztrácí za hradbou bohatých aranží, co ovšem v tomto žánru není špatně. Slova spíše jen napovídají nebo doplňují to, co si odnášíme z hudby samotné. Zvukomalba zůstává v hlavě i tehdy, když se jedná o ne úplně obvyklá slovní spojení, která bez psaného textu v bookletu stěží rozluštíme. Typickým příkladem je Kapka deště, jedna z nejvýraznějších písní alba, s refrénem: „Má tvarů k mání, / bere i chrání / rozbřeskem – nocí / je blahem, je mocí.“
Vedle Kapky deště patří k nejsilnějším momentům sedmiminutový duet Dáši Ubrové s Milanem Cimfem, pozvolna gradující Zůstávám tebou. Zajímavě vystavěná je také píseň Prostor a čas s úvodem „Tanči a krok svůj si s lehkostí hlídej“, která se postupně skutečně roztančí. Verše „Barev a odstínů máš náruč plnou“ pak odkazují nejen k pestrosti alba, ale také k výtvarnému umění jako zpěvaččině další zálibě. Vůbec světlo, zář, plameny, měsíční svit, tma, stín i bílý den jsou výrazy, které se v písních stále vracejí, ať už na půdorysu mezilidských vztahů (většinou ve formátu on a ona) nebo v abstraktnějších vzorcích. Vlastně i tematikou jsou texty Dáši Ubrové popové. Zpěvačka nehledá za každou cenu originální náměty jako její oblíbená Zuzana Navarová, k níž ji (ne úplně vhodně) někteří přirovnávají. Písně na albu pojednávají o všedních věcech jazykem, který není za každou cenu poetický, místy je dokonce lehce překombinovaný, ale k barevné hudbě přidává další důležité odstíny. Právě kombinace světel a stínů převedených do hudby a zpěvu nám nakonec o autorce řekne víc než dlouhé příběhy a podrobné popisy jednotlivých skladeb.
Dáša Ubrová; Indies Happy Trails 2017, 11 písní, celkový čas 50:18
Zatím nebyl přidán žádný komentář..