Debutující Hajcman vzdává poctu trampské legendě Kapitánu Kidovi

7. duben 2021, 2:00
Debutující Hajcman vzdává poctu trampské legendě Kapitánu Kidovi

Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.

Začít albovou produkci poctou kamarádovi-klasikovi žánru, kterému jsme věnovali muzikantské srdce (a máme s ním společnou zálibu v trampském swingu a v nezvyklém nástroji – uke-banju), je nezpochybnitelné rozhodnutí. Zvláště tehdy, když se rozhodneme nevyzobávat jeho největší hity a pátráme spolu s ním po šuplících. A že by bylo co vyzobávat! Mnohé jeho písně staré přes padesát let už téměř zlidověly: Slaboch Ben (1955), Krinolína (1959), No to se ví (1974), Jenoféfa, Malá Jane, Eldorádo, Kdo mi zatlačí oči a spousta dalších.

Jaroslav Velinský aka Kapitán Kid (1932-2012) byl nadán řadou talentů i dovedností. Vyučený soustružník pro obživu pracoval mimo jiné jako horník, noční hlídač v zoologické zahradě, opravář sportovního nářadí, po revoluci jako písmomalíř, reklamní grafik, typograf nebo zaměstnanec libereckého Divadla hudby. Byl neuvěřitelně i literárně plodný – napsal několik desítek detektivek (s postavou kriminalisty na penzi Oty Finka), sci-fi románů, historických a dobrodružných knih pro mládež. Spolu s Jiřím Šosvaldem v Ústí nad Labem založil a několik dalších let produkoval hudební festival Porta. Trampské písně skládal od 50. let minulého století; první autorské album No to se ví mu (po mnoha bojích o jednotlivé texty písní) vyšlo u Supraphonu až v roce 1983. Do roku 2009 vydal dalších šest alb, na dalších několika participoval. V pozdějším věku vystupoval sám, s kapelou Krakatit a nebránil se ani spolupráci s mladšími trampy – jako právě s Martinem Škrobákem a jeho přáteli.

Čtyřčlenná sestava Hajcman je na poměry běžné trampské kapely poměrně neortodoxní a sama o sobě odráží snahu o co nejkvalitnější (byť stále amatérský) muzikantský výkon. Tvoří ji zpěvák, kytarista a hráč na uke-banjo Martin Škrobák, kytarista a mandolinista Tomáš Martiník, hráč na dobro Tomáš Juřena a basista Kamil Mazálek. Další trojice muzikantů byla přizvána jako hosté: Vlado Kali Hässler na bicí, Michal Rolf Semerád na foukací harmoniku a Petra Thielemannová jako zpěvačka dvou Kidových „dedikačních“ skladeb Swing pro Jarmilku a Rokenrol pro Jarmilku.

hajcman_booklet_jednou_to_bude

Debutová deska Jednou to bude s výstižným podtitulem Hledání ztracených písní Kapitána Kida je opravdu více poctou než čistě autorskou Kidovou deskou. Společný předvýběr na patřičnou délku bezmála padesáti minut doplnil Martin Škrobák dvěma vlastními skladbami O holce z vagónu a vtipně odlehčenou trampskou baladou Vypilmetyl (rezonující s Kidovou závěrečnou swingovkou Hoří), populární Fordkou Petra Hošťálka, kterou Kapitán Kid hrával se svou kapelou Krakatit, a jednou méně známou ryvolovkou Bídnej džob.

Z poněkud jiného soudku jsou také obě písničky s dívčími texty Swing pro Jarmilku a Rokenrol pro Jarmilku, určené pro výrazný zpěvní projev Jarmily Jamajky Koblicové a její kadaňskou trampskou kapelu VeRumKa. Zbylých jedenáct kousků z pera Kapitána Kida jsou už čisté a svižné trampské swingovky sice s poněkud proměnlivou úrovní textů, ale hudební úpravy Hajcmanu a velice příjemný až suverénní herní projev kapely ty písně povyšuje nad všechno, co s jakýmkoliv doprovodem Kapitán Kid v minulosti nahrál. Pokud to šlo, snažil se Martin dohledat i časové určení vzniku písní. Z toho, co se mu podařilo najít, lze písně vročit mezi roky 1954 (Když je život votrava) až 1974 (Návrat domů). Několik textů je kritikou konzumního způsobu života, popřípadě přímo kriticky-ekologických (Divnej sen, Holubi, Jednou to bude), další v sobě mají pro Kida příznačnou dávku nostalgie (Návrat, Betonová hráz, Mary Celeste, sebeironická His Master´s Voice). Trochu se vymyká Mariam z ranče W, jejíž text je přehlídkou všech možných trampských klišé – než ale posluchač pochopí, že jde vlastně o parodii na prvorepublikové sladkobolné trampské songy. Podobnou parodií, pro změnu na písně psanců ze stejného období situované na americký Západ, je píseň Special Blend of Buchanan. Deska jako celek je velice příjemně poslouchatelná, kromě zpěvu nabízí řadu sól na kytaru, foukací harmoniku, crosspicking mandolínu, walkin´ bass, uke-banjo i dobro, velice citlivě jsou vkomponovány bicí. Vše je povýšeno nad běžnou úroveň trampského hraní u ohně (které ovšem nijak nepodceňuji, naopak je mám s písněmi Kapitána Kida propojené). Hajcman je prostě trochu jiná trampská skupina, na jejíž vlastní autorské album se těším.

Samotná deska je adjustována do skvostného trojdílného přebalu, na jehož titulní straně je autorský portrét muzikantů kapely Hajcman od banjisty Greenhornů a populárního ilustrátora Rychlých šípů Marko Čermáka. K desce přísluší i paralelně vydaný zpěvník s kompletními akordy a texty písní.

CD Hajcman: Jednou to bude. Hledání ztracených písní Kapitána Kida. 2020, vlastním nákladem. (kapela.hajcman@gmail.com)

Foto Eva Trnková

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více