Tramp-swingová kapela s brněnskými kořeny Hajcman (název je odvozený z pojmenování důlní ocelové výztuže odkazuje k zálibě frontmana, jeskyňáře Martina Škrobáka; jeho první kapela se ostatně jmenovala Stalaktit) vydala očekávané debutové album Jednou to bude. Kdo předpokládal, že půjde o autorský projekt, tipoval správně. Ovšem nikoliv z pera členů kapely, přestože malá dvoupísňová ochutnávka od Martina Škrobáka dává naději na další desku poskládanou z vlastního autorského zpěvníku. Gros debutové písňové kolekce plánované více než desetiletí pochází ze šuplíku Jaroslava Velinského alias Kapitána Kida. Tato legenda trampské písně je i Martinův dlouholetý kamarád, spolupracovník a vzor. Jak je popsáno ve sleevenote k albu i k připojenému zpěvníčku, nahrávku „prastarých vykopávek“ plánoval Kapitán Kid už kolem roku 2005 ještě s předchozí Škrobákovou kapelou Banjo Gang. Ke společnému nahrávání s Martinem a jeho kamarády nakonec došlo, ovšem přednost dostaly Velinského nejznámější trampské hity na CD Tempo di kůň (vyšlo 2007). Na již provedenou inventuru šuplíků a Kapitánem Kidem revidovaný předvýběr tak přišel čas až několik let po autorově smrti – jde tedy víceméně o hold váženému autorovi.
Začít albovou produkci poctou kamarádovi-klasikovi žánru, kterému jsme věnovali muzikantské srdce (a máme s ním společnou zálibu v trampském swingu a v nezvyklém nástroji – uke-banju), je nezpochybnitelné rozhodnutí. Zvláště tehdy, když se rozhodneme nevyzobávat jeho největší hity a pátráme spolu s ním po šuplících. A že by bylo co vyzobávat! Mnohé jeho písně staré přes padesát let už téměř zlidověly: Slaboch Ben (1955), Krinolína (1959), No to se ví (1974), Jenoféfa, Malá Jane, Eldorádo, Kdo mi zatlačí oči a spousta dalších.
Jaroslav Velinský aka Kapitán Kid (1932-2012) byl nadán řadou talentů i dovedností. Vyučený soustružník pro obživu pracoval mimo jiné jako horník, noční hlídač v zoologické zahradě, opravář sportovního nářadí, po revoluci jako písmomalíř, reklamní grafik, typograf nebo zaměstnanec libereckého Divadla hudby. Byl neuvěřitelně i literárně plodný – napsal několik desítek detektivek (s postavou kriminalisty na penzi Oty Finka), sci-fi románů, historických a dobrodružných knih pro mládež. Spolu s Jiřím Šosvaldem v Ústí nad Labem založil a několik dalších let produkoval hudební festival Porta. Trampské písně skládal od 50. let minulého století; první autorské album No to se ví mu (po mnoha bojích o jednotlivé texty písní) vyšlo u Supraphonu až v roce 1983. Do roku 2009 vydal dalších šest alb, na dalších několika participoval. V pozdějším věku vystupoval sám, s kapelou Krakatit a nebránil se ani spolupráci s mladšími trampy – jako právě s Martinem Škrobákem a jeho přáteli.
Čtyřčlenná sestava Hajcman je na poměry běžné trampské kapely poměrně neortodoxní a sama o sobě odráží snahu o co nejkvalitnější (byť stále amatérský) muzikantský výkon. Tvoří ji zpěvák, kytarista a hráč na uke-banjo Martin Škrobák, kytarista a mandolinista Tomáš Martiník, hráč na dobro Tomáš Juřena a basista Kamil Mazálek. Další trojice muzikantů byla přizvána jako hosté: Vlado Kali Hässler na bicí, Michal Rolf Semerád na foukací harmoniku a Petra Thielemannová jako zpěvačka dvou Kidových „dedikačních“ skladeb Swing pro Jarmilku a Rokenrol pro Jarmilku.
Debutová deska Jednou to bude s výstižným podtitulem Hledání ztracených písní Kapitána Kida je opravdu více poctou než čistě autorskou Kidovou deskou. Společný předvýběr na patřičnou délku bezmála padesáti minut doplnil Martin Škrobák dvěma vlastními skladbami O holce z vagónu a vtipně odlehčenou trampskou baladou Vypilmetyl (rezonující s Kidovou závěrečnou swingovkou Hoří), populární Fordkou Petra Hošťálka, kterou Kapitán Kid hrával se svou kapelou Krakatit, a jednou méně známou ryvolovkou Bídnej džob.
Z poněkud jiného soudku jsou také obě písničky s dívčími texty Swing pro Jarmilku a Rokenrol pro Jarmilku, určené pro výrazný zpěvní projev Jarmily Jamajky Koblicové a její kadaňskou trampskou kapelu VeRumKa. Zbylých jedenáct kousků z pera Kapitána Kida jsou už čisté a svižné trampské swingovky sice s poněkud proměnlivou úrovní textů, ale hudební úpravy Hajcmanu a velice příjemný až suverénní herní projev kapely ty písně povyšuje nad všechno, co s jakýmkoliv doprovodem Kapitán Kid v minulosti nahrál. Pokud to šlo, snažil se Martin dohledat i časové určení vzniku písní. Z toho, co se mu podařilo najít, lze písně vročit mezi roky 1954 (Když je život votrava) až 1974 (Návrat domů). Několik textů je kritikou konzumního způsobu života, popřípadě přímo kriticky-ekologických (Divnej sen, Holubi, Jednou to bude), další v sobě mají pro Kida příznačnou dávku nostalgie (Návrat, Betonová hráz, Mary Celeste, sebeironická His Master´s Voice). Trochu se vymyká Mariam z ranče W, jejíž text je přehlídkou všech možných trampských klišé – než ale posluchač pochopí, že jde vlastně o parodii na prvorepublikové sladkobolné trampské songy. Podobnou parodií, pro změnu na písně psanců ze stejného období situované na americký Západ, je píseň Special Blend of Buchanan. Deska jako celek je velice příjemně poslouchatelná, kromě zpěvu nabízí řadu sól na kytaru, foukací harmoniku, crosspicking mandolínu, walkin´ bass, uke-banjo i dobro, velice citlivě jsou vkomponovány bicí. Vše je povýšeno nad běžnou úroveň trampského hraní u ohně (které ovšem nijak nepodceňuji, naopak je mám s písněmi Kapitána Kida propojené). Hajcman je prostě trochu jiná trampská skupina, na jejíž vlastní autorské album se těším.
Samotná deska je adjustována do skvostného trojdílného přebalu, na jehož titulní straně je autorský portrét muzikantů kapely Hajcman od banjisty Greenhornů a populárního ilustrátora Rychlých šípů Marko Čermáka. K desce přísluší i paralelně vydaný zpěvník s kompletními akordy a texty písní.
CD Hajcman: Jednou to bude. Hledání ztracených písní Kapitána Kida. 2020, vlastním nákladem. (kapela.hajcman@gmail.com)
Zatím nebyl přidán žádný komentář..