Devadesáté narozeniny: slovo „rozhlas“ a Český rozhlas Brno

Devadesáté narozeniny: slovo „rozhlas“ a Český rozhlas Brno

Slavnostní koncert Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN) s názvem „Písně a hlasy na vlnách“, který se konal 3. dubna 2014, byl první větší oslavou rozhlasové devadesátky. Brněnská stanice má co připomínat.

Bez deseti let jedno století už rozhlasová stanice v Brně funguje jako jeden z mediálních a kulturních pilířů brněnské a moravské kultury vůbec. Z pomyslných plenek vyrůstala zhruba v prvních deseti letech své existence, kdy se rozvíjela vysílací a přijímací technika a rozhlasoví tvůrci začali objevovat možnosti různých rozhlasových formátů. Na počátku byly zprávy a jednoduché hudební produkce, ve druhé dekádě života rozhlasu se běžnou součástí programu staly reportáže, přímé přenosy koncertů, oper i činoher, komponovaná literárně-hudební pásma.

V roce 1924, tedy v roce zahájení vysílání v Brně, se také narodilo české slovo rozhlas. Společnost Radiojournal, provozovatel radiového vysílání, nebyla spokojena s převzatým slovem radio a jeho odvozeninami (radioobchodník, radioposluchač, radiopřijímač) a vypsala soutěž o jeho nejlepší český ekvivalent. Dlouho bez úspěchu. Nakonec však redaktor Národních listů J. D. Richard dne 21. května 1924 napsal: „Broadcasting značí česky asi tolik jako široké rozhození, rozsévání. (…) Stanice přijaté zprávy nebo hudbu skutečně rozhlásí všem, a proto je jistě oprávněno, navrhujeme-li pro její funkci název ‚Rozhlas‘.“ Za čtrnáct let pojem „rozhlas“ zdomácněl natolik, že se společnost Radiojournal mohla v roce 1938 přejmenovat na Česko-Slovenský rozhlas. Ale vraťme se zpět do Brna.

Pionýrské začátky

Znělka z mechanického znělkostroje s nápěvem Moravo, Moravo nás na začátku slavnostního koncertu vrátila do historie. Před devadesáti lety, přesněji ve dnech 10.–13. května 1924 se odehrály v Brně – Komárově první pokusy o rozhlasové vysílání.

Ač je to neuvěřitelné, tak ještě žijí pamětníci prvních let vysílání brněnského rozhlasu. Například František Hamada, známý primáš Hudců pondělníků z Uherského Hradiště a jeden ze zakládajících členů slavného Hradišťanu v roce 1950, měl v době prvních vysílacích pokusů už deset let. V  roce „desetiletého Brna“ (1934) podnikl zásadní krok, aby mohl poslouchat rozhlasové vysílání v klidu doma. Z  našetřených peněz po nástupu do svého prvního zaměstnání si totiž koupil pořádný rozhlasový přijímač. Do té doby poslouchal – podobně jako mnozí dospívající chlapci v té době – útržky rozhlasového vysílání na podomácku sestavené krystalce. „Bylo to hrozné, ty pazvuky a prazvuky, které to vydávalo, chvíli morseovka, pak zas hudba, hlasitost se nadala ovlivnit…“ zavzpomínal ze záznamu náš vzácný pamětník, který oslaví 7. června sté narozeniny. Oslaví je – jak jinak – koncertem v sále hradišťské Reduty.

V roce, kdy si dvacetiletý František Hamada koupil svůj první rozhlasový přijímač, proběhla také podrobná bilance prvního rozhlasového desetiletí, která v roce 1935 vyšla nákladem Radiojournalu v Praze knižně pod názvem Prvních deset let československého rozhlasu. Z ní ocituji pár řádek o brněnské stanici:

„Byla slavnostně otevřena 18. dubna 1926. Ve skutečnosti však provádělo Brno rozhlasovou službu dávno, neboť začalo s vysíláním skoro zároveň s Prahou. Prvé pokusy konaly se v Brně ve dnech 10.-13. května 1924 na telegrafním vysílači o výkonu 1 KW, výrobku firmy Huth.Vysílali bez studia, přímo z budovy vysílače v Komárově, na vlně 1600 m. Od 12. července 1924 vysílány byly v době od 14.00 do 14.15 pravidelné bursovní zprávy. Prvé brněnské studio otevřeno bylo 1. září 1924 a bylo umístěno na střeše Zemského domu. Vysílalo se odtud vždy ve čtvrtek od 4 do 5 odpoledne a v neděli od 10.00 do 11.00, většinou produkce pěvecké a nástrojové. (…) Počátkem roku 1925 byla řádně organizována odbočka Radiojournalu a jejím technickým ředitelem byl jmenován Ing. Antonín Slavík, kapitán vojenské telegrafní služby, (…) Brněnský rozhlas měl od počátku dobré stálé spolupracovníky. Byli to jednak členové Národního divadla brněnského, z opery, činohry i operety, a pak našel oddané spolupracovníky mezi profesory a žáky tamní konservatoře. Od začátku pracuje s určitým výběrem hudebníků i umělců a vyvíjí se soustředěně…“

Brněnský rozhlas byl odvážný a průkopnický

Od konce 20. let byla brněnská stanice na špičce v rozvoji rozhlasových žánrů v celostátním měřítku. Vladimír Šimáček uvedl v roce 1926 odvážně první celovečerní činohru. Později se v řadách brněnské rozhlasové avantgardy objevila i následující jména: spisovatel František Kožík, režisér Josef Bezdíček a básník a režisér Dalibor Chalupa. Toto hvězdné trio tří rozhlasových mušketýrů, jak se jim říkalo, založilo slávu původní rozhlasové slovesné tvorby.

V roce 1927 vznikl první rozhlasový orchestr, měl devět stálých členů a vedl jej dirigent Jan Janota. V roce 1929 měl orchestr už 26 stálých hráčů a ve třicátých letech 35. Vedle Janoty jej řídil i Břetislav Bakala, varhaník, dirigent a hudební skladatel, žák Janáčkův. Pod jeho vedením vznikly v padesátých letech, v době, kdy se začalo systematicky natáčet, jedinečné nahrávky Symfonického orchestru brněnského rozhlasu. Tento orchestr se k 1. 1. 1956 sloučil se Symfonickým orchestrem Brněnského kraje a vznikla Státní filharmonie Brno. Ale to už je jiná historie.

Velkou roli v rozvoji hudebních formátů a v systematizaci celostátního rozhlasového notového fondu – obdoby dnešní fonotéky, protože většina hudby se vysílala v živém podání – sehrál vzdělaný muzikolog Karel Vetterl. Po válce se stal mimo jiné i velkou postavou moravského národopisu. Publikoval řadu článků o hudebním rozhlasovém vysílání a připravil k vydání velmi důležitý dvoudílný Katalog hudebních archivů čs. rozhlasu (Praha 1938–1939). V něm je obsaženo na čtyřicet tisíc (!) inventárních čísel notových materiálů.

Brněnský rozhlas by nebyl tak výrazně profilovanou institucí, kdyby neměl v čele adekvátní osobnost. Tou byl Antonín František Slavík, který držel nad svými „experimentátory“ ochrannou ruku a podporoval je. Za protektorátu se projevil jako odvážný vlastenec, zapojil se do odboje a byl nakonec nacisty popraven.

Ozvěny historických dramat

Koncertní vstup Petra Ulrycha připomněl vzrušenou dobu okupace, kdy brněnský rozhlas jako bezprostřední reakci na okupaci odvysílal z utajeného vysílacího pracoviště naživo Ulrychovu píseň Zachovejte klid, první skutečný protestsong v republice. Ředitele Jaroslava Juráška, zakladatele BROLNU, stálo záhy unikání okupantům místo. Pro sourozence Ulrychovy tento okamžik znamenal počátek konce slibně rozjeté kariéry nových hvězd československé populární hudby. Příklon k lidové hudbě a ochranná křídla Orchestru Gustava Broma (jehož existence byla dlouhodobě také založena na trvalé spolupráci s brněnským rozhlasem) je zachránily před úplným zmizením ze scény, protože v médiích měli zavřené dveře. Z této tísnivé historické situace však vznikla neobyčejná gramofonová deska Nikola Šuhaj loupežník (natočená v brněnském rozhlase), kterou Petr Ulrych připomněl na koncertě písní Červánky. Na albu spolupracoval kromě Bromova orchestru také BROLN, vedený tehdy Jindřichem Hovorkou. Dnešní BROLN vedený Františkem Černým je důstojným pokračovatelem tradičního rozhlasového tělesa a zajistil veškerou hudební stránku slavnostního koncertu, a to dokonce i v tak nezvyklé písni jako byla Krylova Nevidomá dívka v podání Hany Ulrychové. Málo se ví, že Kryl tuto píseň Haně věnoval, když krátce působila koncem 60.let v olomoucké kapele Bluesmen a on tam byl zrovna na vojně.

Brněnský rozhlas a lidová píseň – pevné pouto

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů vznikl v roce 1952 pro potřeby rozhlasového vysílání. V době nedostatku záznamových médií a gramofonových desek bylo nutno zajistit soustavnou kvalitní produkci nahrávek lidových písní na profesionální úrovni. Do té doby byly najímány folklorní soubory, nejčastěji muzika a zpěváci Slováckého krúžku (ten vznikl už v roce 1908 a v rozhlasovém vysílání se objevoval od počátku třicátých let)

V oblasti populární hudby hrál podobnou roli jako BROLN Brněnský estrádní orchestr, později zreformovaný na Orchestr Studio Brno. Od roku 1952 se také hudební redakce rozkošatěla. Vedoucím redakce symfonické, vokální a komorní tvorby se stal Zdeněk Cupák, bez jehož přehledu a úsilí by nevznikl vynikající fond klasiky. Lidovou hudbu dostal na starost Antonín Jančík a redakce „malých hudebních žánrů“ (tak se označovaly populární žánry) se ujal Jaromír Nečas, později také rozhlasový dramaturg Orchestru Gustava Broma. Nečas jako hudebník i tvůrce však často překračoval do hájemství BROLNU a lidové hudby. Po roce 1970 až do odchodu do důchodu vedl právě folklorní redakci.

Ale vraťme se k BROLNu, který byl hlavním hudebním motorem slavnostního koncertu v Besedním domě. Jeho činnost se od dob založení netýkala jen lidových písní, orchestr se po celou dobu své existence žánrově pohyboval mezi vážnou hudbou a folklorem. Tomuto zaměření také odpovídala plejáda osobností, která jím prošla – ať už jako hudební skladatelé (Josef Berg, Miloslav Ištvan, Emanuel Kuksa, Miloš Štědroň, Vlastimil Peška a další), dirigenti či interpreti. Za všechny interprety můžeme jmenovat trojici primášů, kteří zasáhli výrazně i do jiných žánrů – Bohdana Warchala, pozdějšího vedoucího slavného Slovenského komorního orchestru, Zdeňka Nečesánka, jednoho z prvních jazzových houslistů v Brně, či Bohumila Smejkala, který z BROLNu (působil v něm v letech 1956–1973) odešel na post primária světoznámého Janáčkova kvarteta.

BROLN se na koncertě po bloku písní sourozenců Ulrychových vrátil do oblasti jemu nejbližší, na pole lidové písně. S Mužským sborem Slováckého krúžku v Brně připomněl slavnou etapu tohoto úctyhodného sdružení. Na pódiu se objevily i legendy moravské lidové písně: Vlasta GrycováJožka Černý. K nim se přidala Kamila Šošovičková, jedna z největších nadějí zpěvného Podluží posledních let.

Ukázalo se, že lidová píseň je mostem, který propojuje minulost s přítomností a míří do budoucnosti. O tom, co přijde, nic nevíme, ale jedno je jisté: písně budou žít pořád. Třeba bůhvíjak proměněné, ale stále rezonující s lidskou duší. Vyznání o lidové písni, která nám v brněnském rozhlasovém archivu úsilím redaktora Antonína Jančíka zanechali v polovině 60.let Jan Skácel (svého času vedoucí literární redakce), Oldřich Mikulášek, Karel Höger, Milan Kundera či Jaroslav Seifert, zní po tolika letech, jako by je natočili včera.

V devadesáti stále na začátku

Brněnský rozhlas je zvukovou pamětí velké části Moravy, jeho archivy skrývají nejen poklady ze světa lidové písně, ale také díla z různých hudebních žánrů a slovesné tvorby či myšlenky významných osobností. Rozhlas byl vždy místem, kde se setkávali tvůrčí lidé s těmi, kteří měli co říci. Doufejme, že tomu tak bude i nadále, byť ve srovnání s dobami minulými je dnešní brněnská stanice bohužel nepoměrně skromnější institucí. Přes svou devadesátku musí znovu a znovu obhajovat a aktualizovat svou misi ve světě, jenž se výrazně proměnil a ne vždy ve prospěch tradičních institucí. Snad se jí to bude dařit.

Petr Ulrych a BROLN, foto archiv
Stoletý František Hamada natáčí pro ČRo Brno, foto Jiří Plocek

Mužský sbor Slováckého krúžku, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Se serverem Město hudby začíná spolupracovat Jiří Plocek. Hrál na mandolínu s Poutníky i se svojí kapelou Teagrass, naposledy natočil album Písňobraní s Jitkou Šuranskou. Působí jako hudební redaktor a dramaturg v Českém rozhlasu Brno, stojí v čele družstva Kulturních novin. Mluvili jsme o všem možném, ale vlastně jsme pořád kroužili kolem jednoho bodu: jak se biochemik dostal k hudbě a hlavně jak skrze ni objevuje sebe sama.  více

Brno město hudby v historii a v historkách – čtvrté pokračování seriálu Jiřího Beneše.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více