Devadesáté narozeniny: slovo „rozhlas“ a Český rozhlas Brno

Devadesáté narozeniny: slovo „rozhlas“ a Český rozhlas Brno

Slavnostní koncert Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN) s názvem „Písně a hlasy na vlnách“, který se konal 3. dubna 2014, byl první větší oslavou rozhlasové devadesátky. Brněnská stanice má co připomínat.

Bez deseti let jedno století už rozhlasová stanice v Brně funguje jako jeden z mediálních a kulturních pilířů brněnské a moravské kultury vůbec. Z pomyslných plenek vyrůstala zhruba v prvních deseti letech své existence, kdy se rozvíjela vysílací a přijímací technika a rozhlasoví tvůrci začali objevovat možnosti různých rozhlasových formátů. Na počátku byly zprávy a jednoduché hudební produkce, ve druhé dekádě života rozhlasu se běžnou součástí programu staly reportáže, přímé přenosy koncertů, oper i činoher, komponovaná literárně-hudební pásma.

V roce 1924, tedy v roce zahájení vysílání v Brně, se také narodilo české slovo rozhlas. Společnost Radiojournal, provozovatel radiového vysílání, nebyla spokojena s převzatým slovem radio a jeho odvozeninami (radioobchodník, radioposluchač, radiopřijímač) a vypsala soutěž o jeho nejlepší český ekvivalent. Dlouho bez úspěchu. Nakonec však redaktor Národních listů J. D. Richard dne 21. května 1924 napsal: „Broadcasting značí česky asi tolik jako široké rozhození, rozsévání. (…) Stanice přijaté zprávy nebo hudbu skutečně rozhlásí všem, a proto je jistě oprávněno, navrhujeme-li pro její funkci název ‚Rozhlas‘.“ Za čtrnáct let pojem „rozhlas“ zdomácněl natolik, že se společnost Radiojournal mohla v roce 1938 přejmenovat na Česko-Slovenský rozhlas. Ale vraťme se zpět do Brna.

Pionýrské začátky

Znělka z mechanického znělkostroje s nápěvem Moravo, Moravo nás na začátku slavnostního koncertu vrátila do historie. Před devadesáti lety, přesněji ve dnech 10.–13. května 1924 se odehrály v Brně – Komárově první pokusy o rozhlasové vysílání.

Ač je to neuvěřitelné, tak ještě žijí pamětníci prvních let vysílání brněnského rozhlasu. Například František Hamada, známý primáš Hudců pondělníků z Uherského Hradiště a jeden ze zakládajících členů slavného Hradišťanu v roce 1950, měl v době prvních vysílacích pokusů už deset let. V  roce „desetiletého Brna“ (1934) podnikl zásadní krok, aby mohl poslouchat rozhlasové vysílání v klidu doma. Z  našetřených peněz po nástupu do svého prvního zaměstnání si totiž koupil pořádný rozhlasový přijímač. Do té doby poslouchal – podobně jako mnozí dospívající chlapci v té době – útržky rozhlasového vysílání na podomácku sestavené krystalce. „Bylo to hrozné, ty pazvuky a prazvuky, které to vydávalo, chvíli morseovka, pak zas hudba, hlasitost se nadala ovlivnit…“ zavzpomínal ze záznamu náš vzácný pamětník, který oslaví 7. června sté narozeniny. Oslaví je – jak jinak – koncertem v sále hradišťské Reduty.

V roce, kdy si dvacetiletý František Hamada koupil svůj první rozhlasový přijímač, proběhla také podrobná bilance prvního rozhlasového desetiletí, která v roce 1935 vyšla nákladem Radiojournalu v Praze knižně pod názvem Prvních deset let československého rozhlasu. Z ní ocituji pár řádek o brněnské stanici:

„Byla slavnostně otevřena 18. dubna 1926. Ve skutečnosti však provádělo Brno rozhlasovou službu dávno, neboť začalo s vysíláním skoro zároveň s Prahou. Prvé pokusy konaly se v Brně ve dnech 10.-13. května 1924 na telegrafním vysílači o výkonu 1 KW, výrobku firmy Huth.Vysílali bez studia, přímo z budovy vysílače v Komárově, na vlně 1600 m. Od 12. července 1924 vysílány byly v době od 14.00 do 14.15 pravidelné bursovní zprávy. Prvé brněnské studio otevřeno bylo 1. září 1924 a bylo umístěno na střeše Zemského domu. Vysílalo se odtud vždy ve čtvrtek od 4 do 5 odpoledne a v neděli od 10.00 do 11.00, většinou produkce pěvecké a nástrojové. (…) Počátkem roku 1925 byla řádně organizována odbočka Radiojournalu a jejím technickým ředitelem byl jmenován Ing. Antonín Slavík, kapitán vojenské telegrafní služby, (…) Brněnský rozhlas měl od počátku dobré stálé spolupracovníky. Byli to jednak členové Národního divadla brněnského, z opery, činohry i operety, a pak našel oddané spolupracovníky mezi profesory a žáky tamní konservatoře. Od začátku pracuje s určitým výběrem hudebníků i umělců a vyvíjí se soustředěně…“

Brněnský rozhlas byl odvážný a průkopnický

Od konce 20. let byla brněnská stanice na špičce v rozvoji rozhlasových žánrů v celostátním měřítku. Vladimír Šimáček uvedl v roce 1926 odvážně první celovečerní činohru. Později se v řadách brněnské rozhlasové avantgardy objevila i následující jména: spisovatel František Kožík, režisér Josef Bezdíček a básník a režisér Dalibor Chalupa. Toto hvězdné trio tří rozhlasových mušketýrů, jak se jim říkalo, založilo slávu původní rozhlasové slovesné tvorby.

V roce 1927 vznikl první rozhlasový orchestr, měl devět stálých členů a vedl jej dirigent Jan Janota. V roce 1929 měl orchestr už 26 stálých hráčů a ve třicátých letech 35. Vedle Janoty jej řídil i Břetislav Bakala, varhaník, dirigent a hudební skladatel, žák Janáčkův. Pod jeho vedením vznikly v padesátých letech, v době, kdy se začalo systematicky natáčet, jedinečné nahrávky Symfonického orchestru brněnského rozhlasu. Tento orchestr se k 1. 1. 1956 sloučil se Symfonickým orchestrem Brněnského kraje a vznikla Státní filharmonie Brno. Ale to už je jiná historie.

Velkou roli v rozvoji hudebních formátů a v systematizaci celostátního rozhlasového notového fondu – obdoby dnešní fonotéky, protože většina hudby se vysílala v živém podání – sehrál vzdělaný muzikolog Karel Vetterl. Po válce se stal mimo jiné i velkou postavou moravského národopisu. Publikoval řadu článků o hudebním rozhlasovém vysílání a připravil k vydání velmi důležitý dvoudílný Katalog hudebních archivů čs. rozhlasu (Praha 1938–1939). V něm je obsaženo na čtyřicet tisíc (!) inventárních čísel notových materiálů.

Brněnský rozhlas by nebyl tak výrazně profilovanou institucí, kdyby neměl v čele adekvátní osobnost. Tou byl Antonín František Slavík, který držel nad svými „experimentátory“ ochrannou ruku a podporoval je. Za protektorátu se projevil jako odvážný vlastenec, zapojil se do odboje a byl nakonec nacisty popraven.

Ozvěny historických dramat

Koncertní vstup Petra Ulrycha připomněl vzrušenou dobu okupace, kdy brněnský rozhlas jako bezprostřední reakci na okupaci odvysílal z utajeného vysílacího pracoviště naživo Ulrychovu píseň Zachovejte klid, první skutečný protestsong v republice. Ředitele Jaroslava Juráška, zakladatele BROLNU, stálo záhy unikání okupantům místo. Pro sourozence Ulrychovy tento okamžik znamenal počátek konce slibně rozjeté kariéry nových hvězd československé populární hudby. Příklon k lidové hudbě a ochranná křídla Orchestru Gustava Broma (jehož existence byla dlouhodobě také založena na trvalé spolupráci s brněnským rozhlasem) je zachránily před úplným zmizením ze scény, protože v médiích měli zavřené dveře. Z této tísnivé historické situace však vznikla neobyčejná gramofonová deska Nikola Šuhaj loupežník (natočená v brněnském rozhlase), kterou Petr Ulrych připomněl na koncertě písní Červánky. Na albu spolupracoval kromě Bromova orchestru také BROLN, vedený tehdy Jindřichem Hovorkou. Dnešní BROLN vedený Františkem Černým je důstojným pokračovatelem tradičního rozhlasového tělesa a zajistil veškerou hudební stránku slavnostního koncertu, a to dokonce i v tak nezvyklé písni jako byla Krylova Nevidomá dívka v podání Hany Ulrychové. Málo se ví, že Kryl tuto píseň Haně věnoval, když krátce působila koncem 60.let v olomoucké kapele Bluesmen a on tam byl zrovna na vojně.

Brněnský rozhlas a lidová píseň – pevné pouto

Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů vznikl v roce 1952 pro potřeby rozhlasového vysílání. V době nedostatku záznamových médií a gramofonových desek bylo nutno zajistit soustavnou kvalitní produkci nahrávek lidových písní na profesionální úrovni. Do té doby byly najímány folklorní soubory, nejčastěji muzika a zpěváci Slováckého krúžku (ten vznikl už v roce 1908 a v rozhlasovém vysílání se objevoval od počátku třicátých let)

V oblasti populární hudby hrál podobnou roli jako BROLN Brněnský estrádní orchestr, později zreformovaný na Orchestr Studio Brno. Od roku 1952 se také hudební redakce rozkošatěla. Vedoucím redakce symfonické, vokální a komorní tvorby se stal Zdeněk Cupák, bez jehož přehledu a úsilí by nevznikl vynikající fond klasiky. Lidovou hudbu dostal na starost Antonín Jančík a redakce „malých hudebních žánrů“ (tak se označovaly populární žánry) se ujal Jaromír Nečas, později také rozhlasový dramaturg Orchestru Gustava Broma. Nečas jako hudebník i tvůrce však často překračoval do hájemství BROLNU a lidové hudby. Po roce 1970 až do odchodu do důchodu vedl právě folklorní redakci.

Ale vraťme se k BROLNu, který byl hlavním hudebním motorem slavnostního koncertu v Besedním domě. Jeho činnost se od dob založení netýkala jen lidových písní, orchestr se po celou dobu své existence žánrově pohyboval mezi vážnou hudbou a folklorem. Tomuto zaměření také odpovídala plejáda osobností, která jím prošla – ať už jako hudební skladatelé (Josef Berg, Miloslav Ištvan, Emanuel Kuksa, Miloš Štědroň, Vlastimil Peška a další), dirigenti či interpreti. Za všechny interprety můžeme jmenovat trojici primášů, kteří zasáhli výrazně i do jiných žánrů – Bohdana Warchala, pozdějšího vedoucího slavného Slovenského komorního orchestru, Zdeňka Nečesánka, jednoho z prvních jazzových houslistů v Brně, či Bohumila Smejkala, který z BROLNu (působil v něm v letech 1956–1973) odešel na post primária světoznámého Janáčkova kvarteta.

BROLN se na koncertě po bloku písní sourozenců Ulrychových vrátil do oblasti jemu nejbližší, na pole lidové písně. S Mužským sborem Slováckého krúžku v Brně připomněl slavnou etapu tohoto úctyhodného sdružení. Na pódiu se objevily i legendy moravské lidové písně: Vlasta GrycováJožka Černý. K nim se přidala Kamila Šošovičková, jedna z největších nadějí zpěvného Podluží posledních let.

Ukázalo se, že lidová píseň je mostem, který propojuje minulost s přítomností a míří do budoucnosti. O tom, co přijde, nic nevíme, ale jedno je jisté: písně budou žít pořád. Třeba bůhvíjak proměněné, ale stále rezonující s lidskou duší. Vyznání o lidové písni, která nám v brněnském rozhlasovém archivu úsilím redaktora Antonína Jančíka zanechali v polovině 60.let Jan Skácel (svého času vedoucí literární redakce), Oldřich Mikulášek, Karel Höger, Milan Kundera či Jaroslav Seifert, zní po tolika letech, jako by je natočili včera.

V devadesáti stále na začátku

Brněnský rozhlas je zvukovou pamětí velké části Moravy, jeho archivy skrývají nejen poklady ze světa lidové písně, ale také díla z různých hudebních žánrů a slovesné tvorby či myšlenky významných osobností. Rozhlas byl vždy místem, kde se setkávali tvůrčí lidé s těmi, kteří měli co říci. Doufejme, že tomu tak bude i nadále, byť ve srovnání s dobami minulými je dnešní brněnská stanice bohužel nepoměrně skromnější institucí. Přes svou devadesátku musí znovu a znovu obhajovat a aktualizovat svou misi ve světě, jenž se výrazně proměnil a ne vždy ve prospěch tradičních institucí. Snad se jí to bude dařit.

Petr Ulrych a BROLN, foto archiv
Stoletý František Hamada natáčí pro ČRo Brno, foto Jiří Plocek

Mužský sbor Slováckého krúžku, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Se serverem Město hudby začíná spolupracovat Jiří Plocek. Hrál na mandolínu s Poutníky i se svojí kapelou Teagrass, naposledy natočil album Písňobraní s Jitkou Šuranskou. Působí jako hudební redaktor a dramaturg v Českém rozhlasu Brno, stojí v čele družstva Kulturních novin. Mluvili jsme o všem možném, ale vlastně jsme pořád kroužili kolem jednoho bodu: jak se biochemik dostal k hudbě a hlavně jak skrze ni objevuje sebe sama.  více

Brno město hudby v historii a v historkách – čtvrté pokračování seriálu Jiřího Beneše.  více


Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Lada Bočková, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Lada Bočková, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce