Včera slavila čtyřicáté páté narozeniny skupina Progres 2. Chtěl jsem původně psát něco o její dlouhé kariéře, v rámci českého bigbítu zcela mimořádné. Do toho ale přišla zpráva, že byli zavražděni dva členové Ukulele Orchestra jako Brno – tak nečekaný dialog s vesmírem si kluci zřejmě nepředstavovali a nikdo kolem nich také ne.
Pětačtyřicet je v životě kapely moc pěkný věk. Roky se pro srovnání s lidským stářím sice nedají násobit sedmi jako u psů, ale dvěma by to snad šlo. A když se k tomu ještě přidá kromě let i kus hudebního zdraví a svěžesti, co si ještě přát. Snad jenom to, aby se ta smrtelnost a pomíjivost nepřipomínala v tak nevhodnou chvíli a tak blbě – to potom běžte do Semilassa něco slavit.
Nechci být sentimentální ani patetický, i když po přečtení komentářů pod článkem na aktualne.cz se mi začalo dělat na zvracení a mám chuť tu špínu nějak kompenzovat. Dialog s vesmírem mi teď hraje ve sluchátkách a právě mi vládne král jménem Heroin. Tak Progresu všechno nejlepší a ještě hodně dobrých roků v muzice. A chlapcům z Ukulele Orchestra šťastnou cestu na Planetu Hieronyma Bosche nebo kamkoliv jinam, kde je líp.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..