Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.
Dula je kooperativní projekt, v tomto případě Martina E. Kyšperského a současného bubeníka Květů Jakuba Kočičky. Základ nahrávek vznikl během dvou setkání ve zkušebně v sestavě syntezátor a bicí. Následovala však dlouhá etapa postprodukce, během níž Martin do nahrávky vrstvil sám další nástroje a do studia si pozval také několik hostů: Pavla Rajmice na housle, Radima Hanouska na saxofon a basklarinet a Alžbětu Rolečkovou na violoncello.
Uran je instrumentální album. Slovo – spíše mluvené než zpívané – na něm sice zazní také, ale má funkci buď jednoho z nástrojů, případně části koláže, spontánně vytvářené mozaiky zvuků. Základním nositelem významu je ve většině případů hudba samotná, přičemž žánrům, stylům nebo náladám se tentokrát nekladly žádné meze. Kdo zná dobře Martinovu tvorbu pro skupinu Květy i jeho výlety jinam (třeba na country desce Lorenzovi hoši), bude možná překvapen nefalšovaným jižanským rockem ve skladbě nazvané – jak jinak – Jižan. I ona se však ve své druhé polovině díky použitým klávesovým nástrojům od valivého rocku vzdálí. Pod názvem V Turnově ti to sluší se skrývá ostřejší elektro, Poslouchám má pro změnu blízko ke klasickému rocku zkříženému s dobře stravitelným jazzem. Skupinu Květy připomene střídání nálad v písni Vídeň i práce s rytmem a klávesami v Kuba sám. A náladu písní Kyšperského domovského kapely lze vycítit i pod povrchem saxofonového free sóla v závěrečné skladbě Máš mě zastavit.
Celku, už tak velmi pestrému, se výrazněji vymykají dvě skladby. Jednou z nich je zvuková koláž Proč vlastně ještě nespíš, do níž Kyšperský zakomponoval navzájem spolu nesouvisející útržky hovorů nebo telefonátů. Ke každé z těchto pasáží se váže nějaký příběh, přičemž uspořádaný celek je potlačuje a vytváří z nich příběh nový. „Marťásku, jak se máš?“ oslovuje dívčí hlas autora skladby, který odpovídá další koláží hlasů a zvuků. Ještě z jiného světa je skladba Italský exorcista, v níž se Kyšperský vydává na půdu, kterou nemá příliš prozkoumanou: Elektronickým doprovodem zaobalil skutečný obřad vymýtání ďábla (v italském jazyce), který – jak prozradil v rozhovoru – vnímá jako něco absurdního, ale zároveň cítí, že některé věci nás přesahují a nemají jasné vysvětlení.
Možná právě v propojení velmi intimního a pro většinu lidí nepochopitelného křesťanského rituálu a studeného zvuku syntezátorů je klíč k poslechu alba. (A mimochodem jedna z prvních televizních rolí Martina Kyšperského jako herce byla v seriálu Případ pro exorcistu. Náhoda?) Kyšperský tentokrát rezignoval na textovou složku, kterou v kapele Květy zvládá na mistrovské úrovni. Rozhodl se vyprávět příběh(y) jen prostřednictvím hudby, respektive propojení hudebních a nehudebních zvukových prvků. Posluchači se tak otevírá bezbřehý prostor pro fantazii. Názvy skladeb občas napoví (Plivání pasty do umyvadla), jindy kladou další otázky (proč V Turnově ti to sluší?) a někde mohou zavést na scestí: Je Uran v názvu alba planeta, antický bůh, nebo chemický prvek?
Dula a její Uran je hravá a přitom vážná nahrávka, která klade otázky. A je to docela příjemné album i na poslech bez přemýšlení. Ať už z tak předpotopního a svým způsobem krásného média, jakým je audiokazeta, nebo jen tak z počítače nebo mobilu.
Dula – Uran. Vydal Martin E. Kyšperský 2020. 11 skladeb, celkový čas 35:58
Zatím nebyl přidán žádný komentář..