Pomalu končí rok 2015. Nabízí se obvyklá rekapitulace toho nejlepšího či nejhoršího, co se za posledních dvanáct měsíců odehrálo, místo ní ale přichází přehled okamžiků. Věcí, které jsou někdy tak samozřejmé, že už si jich sotva někdo všimne. Jindy jsou zvláštní, ale probíhají stranou zájmu. Brno – město hudby přichází se znějícím přehledem odcházejícího roku – jednou zvukovou pohlednicí z každého měsíce.
Leden: Potlesk v Paláci žďárských opatů
Začít rok potleskem je to nejlepší, co se může stát. Z úspěšného představení má radost každý umělec, navíc z něj čerpá energii do další práce. Tento potlesk byl slyšet na nenápadném koncertě, který proběhl v běžně nepřístupném Paláci žďárských opatů.
Únor: Zpěvák na České
Zpěv může mít jako všechna lidská usilování množství podob: od špičkového umění Edity Gruberové až po pouliční zpěváky. Ti sice často zpívají tak falešně, až pánbůh brání, ale co mají dělat, když je k jejich procítěným výkonům třeba sám Pán Bůh ponouká. Jako třeba tohoto osamělého pěvce na České ulici.
Březen: Přímý přenos z MET
Když má koncert dobře dopadnout, je nezbytné se dobře připravit, a bez zkoušky se někdy neobejde ani kino. Přímé přenosy z Metropolitní opery si získaly řadu příznivců, kteří díky nim přicházejí do styku se špičkovými operními produkcemi z nejpopulárnějšího operního domu světa. Autor tohoto článku chystá k přenosům v brněnské Redutě lektorské úvody, takže bývá před samotnou projekcí u příprav, o kterých diváci ani nevědí – ti přicházejí až k hotovému. Lze také postřehnout, že si v březnu pořídil lepší nahrávací zařízení.
Duben: Malí panáci pro velké lidi
Hudební kritici jsou lidé jako jiní, i když to tak často nevypadá. Kromě toho, že sami nic nedokázali a jenom kritizují, občas jedí, spí, zajdou na nákup nejnutnějších potravin a když jim zbydou nějaké peníze, zastaví se i v hospodě. A tam za ně občas někdo, koho se jejich práce netýká, zaplatí pití. Sice malé, ale i tak to potěší.
Květen: Zkouší se Brundibár z ghetta
Zkouška na operu s dětmi z vyloučených lokalit vypadá kupodivu skoro stejně jako zkouška s dospělými z běžných lokalit. Režisér – nebo v tomto případě režisérka – má všechno pod kontrolou, všichni se soustředí na práci, nevyrušují a pracují společně na co nejlepším výsledku. No dobrá, občas také otravují, nesoustředí se a režisér je musí trošku srovnat do latě.
Červen: Dechovka v Jezeřanech
S létem se i městský člověk častěji odebere na venkov a přichází do styku s neobvyklými událostmi. Třeba s oslavami místních hasičů, které se neobejdou bez dechovky, což vědí i v Jezeřanech-Maršově – pěkné dvojvesnici na půli cesty mezi Brnem a Moravským Krumlovem. Dechovky si při jejím hudebním snažení nikdo příliš nevšímal, bez většího zájmu se tedy ztratilo i vláčné načasování od uvedení skladby k jejímu začátku.
Červenec: Rakvičkárna v Náměšti nad Oslavou
Folkové prázdniny v Náměšti jsou naplněné hudbou, devět dní s ní uteče jako nic. Doprovodné programy ale myslí i na jiné umělecké žánry a na menší než dospělé děti. Maňásková pohádka s Kašpárkem neurazí nikoho, navíc se ukáže, že s nesrozumitelností slovenštiny to u dětí není zdaleka tak hrozné, jak se občas tvrdí.
Srpen: Nová hudba a starší paní v Ostravě
Velký festival soudobé hudby každé dva roky promění Ostravu na světové hudební centrum. Když divák opustí koncertní sál, diví se, že jsou na ulicích české nápisy a prodavači na něj v obchodě mluví česky. Občas se to ale připomene i během produkcí – zvláště v Domě umění, kde na disciplínu návštěvníků dohlížejí poněkud nedisciplinované kustodky.
Září: Dům umění Šťastný a Chatrný
V brněnském Domě umění nebyl s kustodkami žádný problém, horší to bylo s lidmi, kteří přicházeli během hudební produkce a potřebovali si nutně ještě sdělit poslední dojmy z ulice a první z koncertu. Jaroslav Šťastný alias Peter Graham hrál na klavír vlastní kompozici věnovanou výtvarníkovi a konceptualistovi Daliboru Chatrnému. Základní tónový materiál D–C–H se nabízel zcela samozřejmě a skladatel ho zpřevracel ze všech stran.
Říjen: Čekání na Černého u splavu v Maloměřicích
Poslechové pořady Jiřího Černého na Leitnerce se těší stálé pozornosti, přední osobnost naší hudební kritiky a publicistiky už zajíždí do Brna 50 let. Občas se sejdeme i na krátkém večírku po představení a tak se stane, že člověk stojí nějakou dobu na mostě v Maloměřicích a poslouchá splav. Co mu také zbývá, když je tam na kole dřív než zbytek výpravy autem.
Listopad: Sicílie v Černých Polích
Když vás přátelé pozvou na oběd, je to milé. Když vám potom nabídnou ještě koncert lidové hudby ze Sicílie, cítíte se jako na zámku – nechat se obveselovat potulnými muzikanty je tak krásně feudální. A v obýváku rodinného domku zněli dobře, to se musí nechat.
Prosinec: Vlak do Vídně
V létě na venkov, v zimě do pořádného města – Vídeň je Vídeň, to je známá věc. A příjemná cesta vlakem na premiéru Věci Makropulos, kterou diriguje Jakub Hrůša, to je další spousta krásy navíc. Hezký zbytek cesty – ať už je jakkoli dlouhá – přejí nejen České dráhy, ale také Brno – město hudby.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..