Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.
Zprostředkovaně obsáhnout či popsat sílu a energii, která se jako červená nit vlekla oběma koncerty je úkol nelehký. Samotná horňácká muzika je zdrojem inspirace a zájmu umělců i vědců napříč žánry i obory již více než sto let. A není to náhoda, přirozená zpěvnost a hudební cit obyvatel tohoto kraje jsou zcela výjimečné.
Jura Hradil frontman kapely Lesní zvěř tuto energii pocítil a vše nasvědčuje tomu, že k ní chová velkou úctu. S tímto pocitem se vydal na dobrodružnou cestu, když podlehl touze spojit zdánlivě nespojitelné, tedy tradiční horňáckou muziku s psychedelickým nu-jazzem. Výsledný zvuk je natolik specifický, že si ho netroufám hodnotit. Na konci večera, když hrála obě tělesa dohromady, bylo ale jasné, že našly společnou vlnu, která unášela diváky i samotné muzikanty správným směrem. Folklorní fúze a přesahy začínají růst jako houby po dešti. V mnoha případech jde o pouhé vypůjčení lidového motivu pro potřeby jiného žánru. Pokora se kterou k tomuto hudebnímu experimentu přistoupila Lesní zvěř je však jedinečná. Již to, že si přizvali horňácké muzikanty, aby každý hrál to, co umí, žádné laciné napodobování folklorních „hitů“. Výsledek sice nemusí být stravitelný pro všechny posluchače, což to jistě ani nebyl záměr.
Co tedy okouzlilo současné umělce na písních lidových hudců a zpěváků? Odpovědí na tuto otázku budiž nám koncert páteční. „A v téj Hrubéj Vrbce tam je dobre“ tak zněl jeho název, vypůjčený z jedné z místních písní. Na konci večera mu většina diváku musela dát za pravdu. Tato obec, která leží jen pár kilometrů od centra regionu Velké nad Veličkou je rodištěm mnoha slavných muzikantských rodů, např. Hrbáču, Holých nebo cikánských Kubíků, i to byl nejspíš jeden z důvodů, proč pořad vznikl.
Program měl průzračnou dramaturgii, která se držela hesla, že v jednoduchosti je krása. Stál za ní primáš muziky Petr Mička a zpěvák, klarinetista a moderátor celého pořadu Jura Miškeřík. Krom mužského a ženského pěveckého sboru se předvedlo také několik sólistů. Prvním z nich byl Jaroš Hrbáč, jehož hlas se vzepřel času a v písni Letěl letěl roj uchvátil publikum. Nesměl chybět také v lednu jubilující primáš majstr Martin Hrbáč. Eva Grombířová, která se divákům omlouvala, za svůj místy už nejistý hlas, patřila také k nejsilnějším zážitkům. Píseň Ja rodičé, rodičé je sama o sobě mimořádná, křehká, interpretace této zpěvačky ji ještě povznesla. Zpíval i nejmladší z rodu Hrbáčů, Janek Pavlík. Velký talent, vítěz mnoha pěveckých soutěží nám roste před očima, nelze než doufat, že mu jeho nadšení vydrží. Horňácká muzika Petra Mičky hudebně provázela celým pořadem a byla jako zhmotnění tradice dávných hudců. Znovu uvedena byla píseň Odchod ze Lhotek, jejíž slova napsal otec dalších významných hrubovrbeckých rodáků bratrů profesorů Dušana a Luboše Holých. Za zmínku stojí také vánoční vinše a zpěvy, které zazněly na úplném konci. Nemá cenu vyjmenovávat vše, co se v programu objevilo, každá jeho část měla svůj význam.
V poslední době proběhla v Brně spousta kvalitních folklorních koncertů. Většině z nich prakticky nelze nic vytknout. Choreografie jsou propracované, zpěvy čisté a výraz profesionální. Jedinou věcí, která mnohým z nich chybí k dokonalosti je život, neboť lidová kultura je přeci odrazem života. Celovečerní folklorní koncert obyvatel či rodáků z jediné malé vesnice je unikát. Druhá pódiová existence folkloru se nazývá folklorismus. To co jsme mohli vidět v podání lidu z Hrubé Vrbky bych nazvala spíše „folklor, přivyklý pódiu“. Mám dojem, že v pátek na Musilce proběhl vrchol folklorní sezóny. Smutné je, že si toho většina tzv. folkloristů možná ani nevšimla.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..