Emoce, drama a přitažlivost. Nová vizuální tvář ND Brno

Emoce, drama a přitažlivost. Nová vizuální tvář ND Brno

ND Brno vzbudilo v posledních dnech rozruch první vlnou své reklamní kampaně. Je na ni dobře vidět, je působivá, ale nepracuje s herci, zpěváky ani tanečníky. Současnými tvářemi největší brněnské scény jsou technici, výtvarníci, inspektorka hlediště i diváci.

Ředitel ND Brno Martin Glaser oznámil změnu vizuálního stylu už letos na jaře a grafický manuál představil jeho autor Robert V. Novák. Ten ve spolupráci s fotografem Ivanem Pinkavou vytvořil první vlnu plakátů pro letošní premiéry. Po zveřejnění se kolem každého z nich strhla diskuse o tom, co má taková věc vlastně znamenat, proč nejsou na plakátech tváře známé z jeviště, jestli lidé pochopí, že mají jít na balet nebo do opery a co to je vůbec za nápad. Přinejmenším první účel tedy kampaň splnila – vzbudila pozornost, a to zdaleka ne jen negativní. Zdá se, že má i silný okruh příznivců, mezi které se počítám a jsou k tomu i dobré důvody.

Staré plakáty nevypadaly špatně, ale zdály se spíš ponořené samy do sebe, jejich obrazové sdělení bylo příliš komplikované. Na nových je na první pohled vidět, že chtějí něco jasného říct. Postavit divadelní plakát na silné fotografii s dobře umístěným výrazným textem samozřejmě není žádný světoborný nápad, ale jeho realizace bývá často nad síly tvůrců. Ivan Pinkava nafotil modely, které vlastně žádnými modely nejsou, publikum je běžně nevidí nebo nevnímá. Dokázal z nich ale při focení vytáhnout nečekané emoce, jsou to typy a tváře, které si najednou říkají o pozornost. Argumentovat tady popularitou účinkujících je velmi ošidné.

Zůstanu-li u opery, o které aspoň něco vím, tak je potřeba si říct jednu krutou, ale nepochybnou pravdu: mediální popularita našich operních zpěváků je nulová. Podobné je to s tanečníky a nakonec i s činoherci, pokud paralelně neúčinkují v televizi. Pro veřejnost není masově rozpoznatelná ani tvář Magdaleny Kožené, Dagmar Peckové, Evy Urbanové, Štefana Margity nebo Adama Plachetky. Schválně mluvím o těch, kteří patří k těm nejsledovanějším a občas se mihnou dokonce i bulvárem. Z tohoto hlediska je tedy svým způsobem jedno, jestli fotíte Margitu nebo kulisáka: operní fanoušek zpěváka stejně zná a hlídá si ho, nezaujatému je to fuk.

Pokud má být sdělením nové kampaně to, že nemáte přijít na jakousi pochybnou hvězdu, ale do konkrétního divadla, které vzbuzuje emoce, tak se prostě povedla. Nejvíc prostoru mají fotografie a snaha o maximálně čistý design nesklouzla ke studenému, technicky působícímu výsledku. Velkou roli přitom hraje povedené bezpatkové písmo, působící energickým dojmem a dobře čitelné i z dálky. Plakáty se nedívají k tradici, stejně jako se nová značka instituce omezila na tři písmena NdB. Zbavila se řvavé červené, která mi víc než znak města Brna připomínala řeznictví, i přezdobeného znaku převzatého z Mahenova divadla.

Za příznak koncepčního myšlení pokládám i to, že plakáty operního, baletního i činoherního souboru byly vypuštěny na veřejnost v jedné vlně a mají sjednocený design, což se dříve také nerozumělo samo sebou – zcela se vydělovala především Reduta. Na začátek sezóny je to určitě dobrý tah, kampaně k jednotlivým premiérám a událostem už se k této první vlně mohou vždy odkazovat. Každý plakát má v záhlaví značku NdB a název souboru, asi ve třech čtvrtinách výšky výrazný název inscenace a pod ním přibližně čtvrtinovou velikostí autora a režiséra. Na toto sjednocení doplatila opera, respektive její dirigenti – neuvádět je jako hlavní tvůrce provedení je výpadek, kterého by se měli autoři do budoucnosti vyvarovat. Jak je vidět na jiných plakátech s rozsáhlejším autorským týmem, třetí řádek celkovému vyznění nijak neubližuje (viz Černá labuť na fotce níže).

Nový design v rámci ND Brno jako by hledal návaznost spíš na krátce používaný styl Jana Jiskry z roku 2004. Jeho čistá značka, která symbolizovala tři soubory divadla pomocí tří jednoduše stylizovaných opon, vydržela pouze do roku 2008. Daniel Dvořák poté přišel se svým historizujícím konceptem, který si přinesl z působení v pražském Národním divadle. Současná podoba plakátů NdB proti tomu nekopíruje vizuální styl Jihočeského divadla, kde rovněž vytvářeli plakáty Robert V. Novák s Ivanem Pinkavou a ze kterého také přišel Martin Glaser.

ND Brno má tedy novou vizuální (a zřejmě celkově komunikační) koncepci a jsem jenom rád. Zoufalosti jako byl Manuál úspěšného diváka, který z titulní stránky divadelního webu ještě stále nezmizel, bych si rád navždy odpustil. Aktuální kampaň mluví jasně o tom, co chce divadlo dělat. Neříká to polopaticky, nežvaní o otevřenosti, ani o propojování a splývání vysokého s nízkým, ale prostě a jednoduše podle toho vypadá – a tak to má být.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tento týden se na galavečeru v Janáčkově divadle rozloučí s aktivní kariérou primabalerína baletu ND Brno Jana Přibylová. Bude to její večer, jejímu umění se přijdou „poklonit“ kolegové i diváci. Sama ale říká, že se spíš bude klanět ona jim. Mluvili jsme spolu nejen o konci kariéry, ale také o úplných začátcích, o volném čase tanečníka, až nespravedlivě krátkém profesním životě a proč vlastně nikdy neopustila brněnskou scénu. Když jsme odcházeli z Bohémy, ze stěny se na nás dívala velká fotografie její učitelky Kateřiny Gratzerové.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více