Emoce, drama a přitažlivost. Nová vizuální tvář ND Brno

Emoce, drama a přitažlivost. Nová vizuální tvář ND Brno

ND Brno vzbudilo v posledních dnech rozruch první vlnou své reklamní kampaně. Je na ni dobře vidět, je působivá, ale nepracuje s herci, zpěváky ani tanečníky. Současnými tvářemi největší brněnské scény jsou technici, výtvarníci, inspektorka hlediště i diváci.

Ředitel ND Brno Martin Glaser oznámil změnu vizuálního stylu už letos na jaře a grafický manuál představil jeho autor Robert V. Novák. Ten ve spolupráci s fotografem Ivanem Pinkavou vytvořil první vlnu plakátů pro letošní premiéry. Po zveřejnění se kolem každého z nich strhla diskuse o tom, co má taková věc vlastně znamenat, proč nejsou na plakátech tváře známé z jeviště, jestli lidé pochopí, že mají jít na balet nebo do opery a co to je vůbec za nápad. Přinejmenším první účel tedy kampaň splnila – vzbudila pozornost, a to zdaleka ne jen negativní. Zdá se, že má i silný okruh příznivců, mezi které se počítám a jsou k tomu i dobré důvody.

Staré plakáty nevypadaly špatně, ale zdály se spíš ponořené samy do sebe, jejich obrazové sdělení bylo příliš komplikované. Na nových je na první pohled vidět, že chtějí něco jasného říct. Postavit divadelní plakát na silné fotografii s dobře umístěným výrazným textem samozřejmě není žádný světoborný nápad, ale jeho realizace bývá často nad síly tvůrců. Ivan Pinkava nafotil modely, které vlastně žádnými modely nejsou, publikum je běžně nevidí nebo nevnímá. Dokázal z nich ale při focení vytáhnout nečekané emoce, jsou to typy a tváře, které si najednou říkají o pozornost. Argumentovat tady popularitou účinkujících je velmi ošidné.

Zůstanu-li u opery, o které aspoň něco vím, tak je potřeba si říct jednu krutou, ale nepochybnou pravdu: mediální popularita našich operních zpěváků je nulová. Podobné je to s tanečníky a nakonec i s činoherci, pokud paralelně neúčinkují v televizi. Pro veřejnost není masově rozpoznatelná ani tvář Magdaleny Kožené, Dagmar Peckové, Evy Urbanové, Štefana Margity nebo Adama Plachetky. Schválně mluvím o těch, kteří patří k těm nejsledovanějším a občas se mihnou dokonce i bulvárem. Z tohoto hlediska je tedy svým způsobem jedno, jestli fotíte Margitu nebo kulisáka: operní fanoušek zpěváka stejně zná a hlídá si ho, nezaujatému je to fuk.

Pokud má být sdělením nové kampaně to, že nemáte přijít na jakousi pochybnou hvězdu, ale do konkrétního divadla, které vzbuzuje emoce, tak se prostě povedla. Nejvíc prostoru mají fotografie a snaha o maximálně čistý design nesklouzla ke studenému, technicky působícímu výsledku. Velkou roli přitom hraje povedené bezpatkové písmo, působící energickým dojmem a dobře čitelné i z dálky. Plakáty se nedívají k tradici, stejně jako se nová značka instituce omezila na tři písmena NdB. Zbavila se řvavé červené, která mi víc než znak města Brna připomínala řeznictví, i přezdobeného znaku převzatého z Mahenova divadla.

Za příznak koncepčního myšlení pokládám i to, že plakáty operního, baletního i činoherního souboru byly vypuštěny na veřejnost v jedné vlně a mají sjednocený design, což se dříve také nerozumělo samo sebou – zcela se vydělovala především Reduta. Na začátek sezóny je to určitě dobrý tah, kampaně k jednotlivým premiérám a událostem už se k této první vlně mohou vždy odkazovat. Každý plakát má v záhlaví značku NdB a název souboru, asi ve třech čtvrtinách výšky výrazný název inscenace a pod ním přibližně čtvrtinovou velikostí autora a režiséra. Na toto sjednocení doplatila opera, respektive její dirigenti – neuvádět je jako hlavní tvůrce provedení je výpadek, kterého by se měli autoři do budoucnosti vyvarovat. Jak je vidět na jiných plakátech s rozsáhlejším autorským týmem, třetí řádek celkovému vyznění nijak neubližuje (viz Černá labuť na fotce níže).

Nový design v rámci ND Brno jako by hledal návaznost spíš na krátce používaný styl Jana Jiskry z roku 2004. Jeho čistá značka, která symbolizovala tři soubory divadla pomocí tří jednoduše stylizovaných opon, vydržela pouze do roku 2008. Daniel Dvořák poté přišel se svým historizujícím konceptem, který si přinesl z působení v pražském Národním divadle. Současná podoba plakátů NdB proti tomu nekopíruje vizuální styl Jihočeského divadla, kde rovněž vytvářeli plakáty Robert V. Novák s Ivanem Pinkavou a ze kterého také přišel Martin Glaser.

ND Brno má tedy novou vizuální (a zřejmě celkově komunikační) koncepci a jsem jenom rád. Zoufalosti jako byl Manuál úspěšného diváka, který z titulní stránky divadelního webu ještě stále nezmizel, bych si rád navždy odpustil. Aktuální kampaň mluví jasně o tom, co chce divadlo dělat. Neříká to polopaticky, nežvaní o otevřenosti, ani o propojování a splývání vysokého s nízkým, ale prostě a jednoduše podle toho vypadá – a tak to má být.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tento týden se na galavečeru v Janáčkově divadle rozloučí s aktivní kariérou primabalerína baletu ND Brno Jana Přibylová. Bude to její večer, jejímu umění se přijdou „poklonit“ kolegové i diváci. Sama ale říká, že se spíš bude klanět ona jim. Mluvili jsme spolu nejen o konci kariéry, ale také o úplných začátcích, o volném čase tanečníka, až nespravedlivě krátkém profesním životě a proč vlastně nikdy neopustila brněnskou scénu. Když jsme odcházeli z Bohémy, ze stěny se na nás dívala velká fotografie její učitelky Kateřiny Gratzerové.  více


Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Nejčtenější

Kritika

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce