Duo Ensoi tvoří zpěvačka Tereza Kopecká a bubeník a producent elektronické hudby Martin Čech. I když je jejich společný projekt stále ještě nový, oba mají bohaté zkušenosti z různých (nejen) brněnských kapel. Terezu si můžeme pamatovat především z Narcotic Fields, případně z jejich akustické odnože Acoustic Fields. Martin hraje ve skupině Lesní zvěř. Díky těmto zkušenostem je debutové album dua Ensoi hudebně vyzrálé a přesvědčivé, i když je určitě méně rockové než Narcotic Fields a méně (nu)jazzové než Lesní zvěř. Ensoi sice používají výrazové a zvukové prostředky elektronické hudby, ale hrají pop. Příjemný pop založený na pocitech a náladách více než na příbězích.
Přesto dvojice minimálně jeden příběh nabízí, a to ten, který se odráží v názvu alba. Tereza s Martinem jej rozvíjejí na celé ploše nahrávky. Tvrdí: „Název alba Water Rings je připodobněním šíření vln jako nosičů informací vysílaných, prostupujících různé dimenze a opět se vracejících. Lze je vnímat a pracovat s nimi, nebo je přehlížet, ale nelze se jim vyhnout.“ Je už pak na každém posluchači, jestli bude album vnímat soundtrack ke každodennímu životu a každodenní komunikaci, jako kulisu ke konzumaci zpravodajství a dalších informací nebo třeba jako hudbu k fiktivnímu sci-fi filmu, v němž předávání informací a šíření zvukových a jiných vln může nabývat dalších a dalších významů.
Tereza, jejíž hlas je jedním z klíčových hudebních nástrojů alba, zpívá anglicky a španělsky. Protože každý z jazyků má svou odlišnou vnitřní melodii a jinak například pracuje s přízvučnými a nepřízvučnými slabikami (plná výslovnost všech samohlásek ve španělštině a oproti tomu větší kontrast mezi přízvučnou a nepřízvučnou slabikou v angličtině), tato volba dvou řečí, a tím pádem dvou výrazových poloh výrazně napomáhá pestrosti alba, postavenému jinak především na „chladném“ zvuku syntezátorů a elektroniky. To však neznamená, že by hudební složka, kterou z větší části obsluhuje Martin, byla nezáživná nebo šedivá. Vedle různých odstínů samotné elektroniky (od průzračného popového zvuku až k šumům a ambientním plochám) album nabízí pestrou škálu ukázek práce s rytmem. Mají zde své místo jak živé bicí, tak elektronické beaty. Závěrečnou skladbu Viento rosa pak lze vnímat jako syntézu různých přístupů a téměř jako roboticko-bubenický „koncert“ na pozadí Terezina sólového zpěvu a současně doprovodných vokálů.
V souvislosti s albem Water Rings se na hudebních webech objevují termíny jako downtempo, nu-jazz nebo ambient. To vše v hudbě brněnského dua skutečně najdeme, přičemž vedle syntezátorů a elektroniky zde důležitou roli hrají i živé nástroje – nejsou to jne zmíněné bicí, ale například také klarinet. A samozřejmě lidský hlas. Ensoi navazují nejen na předchozí (či paralelní) projekty obou protagonistů, ale i na další tuzemské kapely a interprety především první dekády tohoto století. Za všechny lze uvést například Alvik nebo starší nahrávky Floexe. Zároveň však z některých písní prosvítá možná i nevědomá inspirace elektropopem 80. a 90. let. Je jen otázka, zda pocit, že Ensoi jsou přece jen o něco hitovější a posluchačsky přístupnější než Narcotic Fields, je odvozený právě z této inspirace, nebo je daný pouze tím, že uběhlo pár let a z alternativy se pomalu stává mainstream. V každém případě pop, který hrají Ensoi, je skutečně velmi příjemný.
Ensoi – Water Rings. Vlastní náklad, distribuce Indies Scope 2021. 8 skladeb, 33:48
Zatím nebyl přidán žádný komentář..