„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.
Rozkročení kapely mezi trampskou minulostí a popovou či nadžánrovou současností (u jmen členů v bookletu už nejsou uvedeny přezdívky jako Agi, Štyrla nebo Bongo) je zřetelné už v první písni Černej pasažér. S textovými klišé jako „Cestou mě doprovází větrnej sbor“ kontrastuje poměrně moderní produkce s naprogramovanými bicími, s výrazným refrénem a s prací s pauzami a stoptimy. Základním doprovodným nástrojem sice zůstávají zvonivé kytary, ale i klávesy se už dávno staly naprosto přirozenou součástí kapely. Jestliže jsem měl v minulosti pocit, že klávesových ploch je v písních F.T.Primu možná příliš, na novém albu se poměr kytar a klavíru povedlo dobře vybalancovat. Důležitou součástí stále zůstává také rytmika – baskytara Jiřího Jeteliny (výrazná například v písni Lavina) a perkuse Pavla Plcha.
Tak jako bývá labyrint nesymetrický a nepřehledný, je obtížné se napoprvé orientovat i na novém albu F.T.Primu. Když už máte pocit, že se jedná o široce přístupnou nahrávku s důrazem na zpěvné melodie, ozve se píseň Kolky v gébišu v hantecu s hostováním předního brněnského jazzmana Mojmíra Bártka a dalších hráčů na dechové nástroje (pozor, kolky jsou prsty). Zatímco tato dávka brněnského humoru bude asi pro některé posluchače slepou uličkou, mezi nejlepší momenty alba patří obě písně s ozvěnou vlčího vytí – Lavina („Smrt s bílou holí kolem krouží“) a Velkýra s válečným tématem, v níž se zajímavým způsobem pracuje se zkresleným hlasem. Příjemným osvěžením je také svižná píseň Šumava o tom, jak se „jako šneci táhnem“. (Téměř) závěrečná instrumentálka Twilight s elektrickou kytarou a opět naprogramovanou se náladou kupodivu hodí k předchozím trampským písním. Naopak jako bonus měla být označena spíše společná nahrávka s kapelou D.N.A. Brno Čas vánoční než ukázka spolupráce Aleše Bojanovského s Jiřím Helánem, zpěvákem dechové Moravěnky. Skladba Příběh totiž, i když vznikla o několik let dříve a v jiném kontextu, jakoby svým textem přirozeně uzavírá album, které začíná písní o zrání a stárnutí.
I když má labyrint spoustu slepých chodeb, procházka v něm může být velkým zážitkem. Podobně je to i s kapelou F.T.Prim, která si zachovává cit pro výraznou melodii, zpěvnost i hráčskou zručnost. Její nové album je možná až příliš pestré, na první poslech může působit i roztříštěně, ale nakonec se na něm dá najít jasné směřování, zásadní témata a vnitřní napětí, které k písním Aleše Bojanovského stále patří. A to přesto, že ve srovnání s některými jen o pár let mladšími folkovými autory (Víťa Troníček z Marien, Míra Vlasák z Epydemye) jsou jeho texty předvídatelnější a méně obrazné.
F.T.Prim – Labyrint. Vydal Aleš Bojanovský 2018, celkový čas 51:39
Zatím nebyl přidán žádný komentář..