Filharmonický Nový rok

30. prosinec 2013, 0:41
Filharmonický Nový rok

V roce 1955 vystupovaly v Brně vedle sebe koncertně dva symfonické orchestry, každý svou abonentní řadou: starší Symfonický orchestr brněnského rozhlasu (SOBR) se svým šéfdirigentem Břetislavem Bakalou a mladší Symfonický orchestr kraje Brněnského vedený Václavem Neumannem. První, přivedený Bakalovou prací v rozhlasovém studiu k pozoruhodné úrovni, patřil tehdy podle svědectví hostujících dirigentských es z celého světa k evropské orchestrální špičce, druhý, původně zcela nezkušený soubor posluchačů konzervatoře a JAMU doplněný několika vysloužilými barovými hráči a určený hlavně šířit poznání symfonické hudby mezi našimi pracujícími na brněnském venkově, začal svému rozhlasovému protějšku ve své čtvrté sezoně a pod vedením nového šéfa Neumanna v Brně pojednou zdatně konkurovat – kvalitou svých výkonů, přitažlivou dramaturgií a vůbec zřetelnou pódiovou ctižádostí svých mladých hráčů, jíž se lišili od svých rozhlasových kolegů navyklých na neviditelnou práci ve studiu.

V průběhu řečeného roku 1955 začala v obou orchestrech prosakovat myšlenka na jejich sloučení ve velkou filharmonii. Zrodila se v Praze, a třebaže se hráčům žádného z nich moc nelíbila, vypadala logicky: žádné z obou těles nebylo dost početné na to, aby dokázalo samo obsadit skutečně velkou symfonickou partituru – i v běžném koncertním provozu si musela obě vzájemně vypomáhat několika hráči – a navíc, s rozvojem snímací techniky v rozhlase a rostoucím počtem kvalitních nahrávek v archivech zanikala potřeba velkých těles u každé rozhlasové stanice; pražské rozhlasové ústředí se toho brněnského potřebovalo zbavit.

To poslední bylo, jak se ukázalo, asi hlavním důvodem. Na počátku sezony 1955/1956 (oba orchestry vypsaly abonmá jen částečné, do Nového roku) byla tedy vytvořena ze šéfů a zástupců obou těles slučovací komise (říkalo se jim hrobaři), která měla navrhnout podobu (především obsazení) nové filharmonie. Ukázalo se ovšem, že členové krajzáku tahají za kratší konec provazu: přestože bylo rozhodnuto, že filharmonie bude právně a administrativně prostě pokračováním jejich orchestru, měla být umělecky obsazena všemi členy rozhlasového tělesa a doplněna vybranými krajskými hráči. Porady komise s bojem o každého jednotlivce se vlekly jako předobraz dnešních koaličních jednání až do Vánoc; stejných výsledků však zřejmě dosahovala také v Praze snaha o definitivní podobu, zařazení, úkoly, umístění a program nové filharmonie – a to zřejmě vedlo k rozhodnutí vznik filharmonie zatím odložit, nejspíš až na počátek sezony 1956/1957.

Členové obou orchestrů se tedy v klidu rozešli slavit Vánoce a nikoho z nich netížila myšlenka, že jejich orchestr nemá pro šestiměsíční zbytek sezony žádný program. V rozhlasu bylo vždycky co natáčet a navíc jeho šéf Bakala plánoval uvést v lednu Beethovenovu Devátou – ať už se svým rozhlasovým orchestrem nebo s novou filharmonií; krajský orchestr připravoval především Novoroční koncert. Jeho pořadatelem byl Sdružený klub pracujících dopravy, jehož kulturní akce řídil jistý pan Oščádal, fanda vážné hudby; krajskému orchestru pořádal už nějaký čas dva koncerty ročně před vzorně obsazeným Stadionem. Za to se mohl podílet na jejich dramaturgii, která byla – upřímně řečeno – většinou velmi působivá a uměleckým vedením orchestru přijímaná beze zbytku. Pro Nový rok 1956 si vymyslel pořad, jímž dal průchod své oblibě Petra Iljiče Čajkovského – se Slavnostní předehrou, houslovým koncertem a Patetickou symfonií, nedbaje, že její pohřební závěr je v jakémsi rozporu s novoročním přáním všeho nejlepšího, hlavně zdraví...

Na první povánoční zkoušce se ovšem hráči krajského orchestru i vypomáhající z rozhlasu dověděli, že odvolané se odvolává a že filharmonie od Nového roku bude; že prostě musí být, protože pražské rozhlasové ústředí si pospíšilo a svůj brněnský orchestr k Novému roku rozpouští. Novoroční koncert se svým poněkud ponurým pořadem (řídil jej Zbyněk Mrkos) pak měl dvojznačný ráz: byl posledním koncertem Symfonického orchestru kraje Brněnského, ale vzhledem k tomu, že všichni účinkující (kromě sólisty) byli už od novoroční půlnoci filharmoniky, byl zároveň prvním koncertem nově vzniklé Státní filharmonie Brno.

Sólista Jarka Štěpánek, který býval ve svých lepších letech koncertním mistrem rozhlasového orchestru, byl už poněkud za zenitem a navíc týrán záduchou: své poslední vystoupení s orchestrem prakticky prokašlal...

Den nato se členové nové filharmonie sešli na informativní schůzi ve zkušebně krajského orchestru, jíž byl Barokní sál Místodržitelského paláce (s vyloučenými kolegy jsme se potom setkávali většinou jako s váženými členy Slovenské filharmonie); slavnostní inaugurační schůze s účastí oficiálních osobností se tam konala o dva dny později. Orchestr mezitím už pracoval, jako by se nechumelilo: v rozhlasovém studiu Dukla, které se stalo jeho trvalým pracovištěm, natočil už 3. ledna s šéfdirigentem Bakalou Negreovu Tarantellu a do svého prvního koncertu (18. ledna) stačil ještě pro rozhlas vyrobit s Otakarem Trhlíkem dvě symfonie (Čajkovského Druhou a Neseritisovu První), s Václavem Neumannem Lisztovu symfonickou báseň Co slyšíme na horách a s Václavem Noskem z divadla Ravelovu Španělskou hodinku.

Hlavním úkolem filharmonie se stala ovšem činnost koncertní, především v Brně. V první půli roku (tedy ve zbytku sezony 1955-56) orchestr nastudoval a provedl v Brně pozoruhodných osmnáct pořadů ve dvaadvaceti vystoupeních: po obou zahajovacích koncertech čtyři abonentní (ve dvou řadách, čtvrteční patřila předplatitelům někdejšího rozhlasového orchestru, páteční krajského), čtyři v jubilejním mozartovském cyklu, tři mimořádné a pět v Brněnském hudebním máji. Skutečnost, že brněnské publikum dokázalo za necelý půlrok zaplnit dvaadvacetkrát Stadion (ve třech případech Besední dům) na koncertech, organizovaných a ohlašovaných na poslední chvíli, dokazuje intenzitu tehdejší poptávky – živenou ovšem také zvědavostí posluchačských obcí obou sloučených orchestrů na nové těleso.

Filharmonie kromě toho koncertovala ovšem pořád ve městech Brněnského kraje; na fórum takříkajíc mezinárodní se dostala dvěma koncerty Pražského jara; kritika zařadila oba výkony k nejlepším na tomto festivalu, o provedení Sukovy serenády psala jako o mistrovské zkoušce smyčců mladého orchestru. Po nulté sezoně mohli být tedy iniciátoři a tvůrcové filharmonie spokojeni: nový orchestr odváděl práci v očekávané kvalitě. Co však podnes udivuje, byl její objem: za půl roku orchestr nastudoval čtyřiadvacet vesměs velmi náročných programů a provedl je na devětatřiceti koncertech; kromě toho natočil v rozhlase dalších šestatřicet titulů, z toho většinu cyklických – mimo jiné šest symfonií, pět nástrojových koncertů a čtyři suity.

Novoroční koncert, jímž to jaksi mimoděk začalo, se stal základem nejstarší filharmonické tradice (ve své osmapadesáté sezoně hraje filharmonie na Nový rok už po devětapadesáté), a třebaže si ho z hráčů i posluchačů dnes už málokdo pamatuje, zdá se, že něco z jeho zvláštní atmosféry dosud žije v každém novoročním vinši filharmonie jako připomínka a předpověď.

Stadion na Kounicově ulici, místo prvních koncertů brněnské filharmonie, foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V neděli skončila Expozice nové hudby. Nebyla ale zdaleka tak odtržená od naší hudební historie, jak by se z názvu festivalu mohlo zdát.  více

Přítomnost se stává minulostí každým okamžikem, plynule. Příběhy, které prožíváme nebo jichž jsme tak či onak svědky, odplývají do paměti nebo nepaměti a zůstávají – někdy – zaznamenány nebo ztělesněny svými následky.  více

Jiří Beneš hrával na violu v Moravském kvartetu i v brněnské filharmonii, mnoho let pracuje pro Moravský podzim a s jeho texty se setkáváte v programech orchestrů i festivalů. Rozhovor s ním se tedy většinou točí kolem hudby, přesto se v něm ale najde místo i na buchty, hory a sáňkování.  více

To nejlepší z české opery

1.1.2014, 20:00 / Janáčkovo divadlo

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více