Filharmonický Nový rok

30. prosinec 2013, 0:41
Filharmonický Nový rok

V roce 1955 vystupovaly v Brně vedle sebe koncertně dva symfonické orchestry, každý svou abonentní řadou: starší Symfonický orchestr brněnského rozhlasu (SOBR) se svým šéfdirigentem Břetislavem Bakalou a mladší Symfonický orchestr kraje Brněnského vedený Václavem Neumannem. První, přivedený Bakalovou prací v rozhlasovém studiu k pozoruhodné úrovni, patřil tehdy podle svědectví hostujících dirigentských es z celého světa k evropské orchestrální špičce, druhý, původně zcela nezkušený soubor posluchačů konzervatoře a JAMU doplněný několika vysloužilými barovými hráči a určený hlavně šířit poznání symfonické hudby mezi našimi pracujícími na brněnském venkově, začal svému rozhlasovému protějšku ve své čtvrté sezoně a pod vedením nového šéfa Neumanna v Brně pojednou zdatně konkurovat – kvalitou svých výkonů, přitažlivou dramaturgií a vůbec zřetelnou pódiovou ctižádostí svých mladých hráčů, jíž se lišili od svých rozhlasových kolegů navyklých na neviditelnou práci ve studiu.

V průběhu řečeného roku 1955 začala v obou orchestrech prosakovat myšlenka na jejich sloučení ve velkou filharmonii. Zrodila se v Praze, a třebaže se hráčům žádného z nich moc nelíbila, vypadala logicky: žádné z obou těles nebylo dost početné na to, aby dokázalo samo obsadit skutečně velkou symfonickou partituru – i v běžném koncertním provozu si musela obě vzájemně vypomáhat několika hráči – a navíc, s rozvojem snímací techniky v rozhlase a rostoucím počtem kvalitních nahrávek v archivech zanikala potřeba velkých těles u každé rozhlasové stanice; pražské rozhlasové ústředí se toho brněnského potřebovalo zbavit.

To poslední bylo, jak se ukázalo, asi hlavním důvodem. Na počátku sezony 1955/1956 (oba orchestry vypsaly abonmá jen částečné, do Nového roku) byla tedy vytvořena ze šéfů a zástupců obou těles slučovací komise (říkalo se jim hrobaři), která měla navrhnout podobu (především obsazení) nové filharmonie. Ukázalo se ovšem, že členové krajzáku tahají za kratší konec provazu: přestože bylo rozhodnuto, že filharmonie bude právně a administrativně prostě pokračováním jejich orchestru, měla být umělecky obsazena všemi členy rozhlasového tělesa a doplněna vybranými krajskými hráči. Porady komise s bojem o každého jednotlivce se vlekly jako předobraz dnešních koaličních jednání až do Vánoc; stejných výsledků však zřejmě dosahovala také v Praze snaha o definitivní podobu, zařazení, úkoly, umístění a program nové filharmonie – a to zřejmě vedlo k rozhodnutí vznik filharmonie zatím odložit, nejspíš až na počátek sezony 1956/1957.

Členové obou orchestrů se tedy v klidu rozešli slavit Vánoce a nikoho z nich netížila myšlenka, že jejich orchestr nemá pro šestiměsíční zbytek sezony žádný program. V rozhlasu bylo vždycky co natáčet a navíc jeho šéf Bakala plánoval uvést v lednu Beethovenovu Devátou – ať už se svým rozhlasovým orchestrem nebo s novou filharmonií; krajský orchestr připravoval především Novoroční koncert. Jeho pořadatelem byl Sdružený klub pracujících dopravy, jehož kulturní akce řídil jistý pan Oščádal, fanda vážné hudby; krajskému orchestru pořádal už nějaký čas dva koncerty ročně před vzorně obsazeným Stadionem. Za to se mohl podílet na jejich dramaturgii, která byla – upřímně řečeno – většinou velmi působivá a uměleckým vedením orchestru přijímaná beze zbytku. Pro Nový rok 1956 si vymyslel pořad, jímž dal průchod své oblibě Petra Iljiče Čajkovského – se Slavnostní předehrou, houslovým koncertem a Patetickou symfonií, nedbaje, že její pohřební závěr je v jakémsi rozporu s novoročním přáním všeho nejlepšího, hlavně zdraví...

Na první povánoční zkoušce se ovšem hráči krajského orchestru i vypomáhající z rozhlasu dověděli, že odvolané se odvolává a že filharmonie od Nového roku bude; že prostě musí být, protože pražské rozhlasové ústředí si pospíšilo a svůj brněnský orchestr k Novému roku rozpouští. Novoroční koncert se svým poněkud ponurým pořadem (řídil jej Zbyněk Mrkos) pak měl dvojznačný ráz: byl posledním koncertem Symfonického orchestru kraje Brněnského, ale vzhledem k tomu, že všichni účinkující (kromě sólisty) byli už od novoroční půlnoci filharmoniky, byl zároveň prvním koncertem nově vzniklé Státní filharmonie Brno.

Sólista Jarka Štěpánek, který býval ve svých lepších letech koncertním mistrem rozhlasového orchestru, byl už poněkud za zenitem a navíc týrán záduchou: své poslední vystoupení s orchestrem prakticky prokašlal...

Den nato se členové nové filharmonie sešli na informativní schůzi ve zkušebně krajského orchestru, jíž byl Barokní sál Místodržitelského paláce (s vyloučenými kolegy jsme se potom setkávali většinou jako s váženými členy Slovenské filharmonie); slavnostní inaugurační schůze s účastí oficiálních osobností se tam konala o dva dny později. Orchestr mezitím už pracoval, jako by se nechumelilo: v rozhlasovém studiu Dukla, které se stalo jeho trvalým pracovištěm, natočil už 3. ledna s šéfdirigentem Bakalou Negreovu Tarantellu a do svého prvního koncertu (18. ledna) stačil ještě pro rozhlas vyrobit s Otakarem Trhlíkem dvě symfonie (Čajkovského Druhou a Neseritisovu První), s Václavem Neumannem Lisztovu symfonickou báseň Co slyšíme na horách a s Václavem Noskem z divadla Ravelovu Španělskou hodinku.

Hlavním úkolem filharmonie se stala ovšem činnost koncertní, především v Brně. V první půli roku (tedy ve zbytku sezony 1955-56) orchestr nastudoval a provedl v Brně pozoruhodných osmnáct pořadů ve dvaadvaceti vystoupeních: po obou zahajovacích koncertech čtyři abonentní (ve dvou řadách, čtvrteční patřila předplatitelům někdejšího rozhlasového orchestru, páteční krajského), čtyři v jubilejním mozartovském cyklu, tři mimořádné a pět v Brněnském hudebním máji. Skutečnost, že brněnské publikum dokázalo za necelý půlrok zaplnit dvaadvacetkrát Stadion (ve třech případech Besední dům) na koncertech, organizovaných a ohlašovaných na poslední chvíli, dokazuje intenzitu tehdejší poptávky – živenou ovšem také zvědavostí posluchačských obcí obou sloučených orchestrů na nové těleso.

Filharmonie kromě toho koncertovala ovšem pořád ve městech Brněnského kraje; na fórum takříkajíc mezinárodní se dostala dvěma koncerty Pražského jara; kritika zařadila oba výkony k nejlepším na tomto festivalu, o provedení Sukovy serenády psala jako o mistrovské zkoušce smyčců mladého orchestru. Po nulté sezoně mohli být tedy iniciátoři a tvůrcové filharmonie spokojeni: nový orchestr odváděl práci v očekávané kvalitě. Co však podnes udivuje, byl její objem: za půl roku orchestr nastudoval čtyřiadvacet vesměs velmi náročných programů a provedl je na devětatřiceti koncertech; kromě toho natočil v rozhlase dalších šestatřicet titulů, z toho většinu cyklických – mimo jiné šest symfonií, pět nástrojových koncertů a čtyři suity.

Novoroční koncert, jímž to jaksi mimoděk začalo, se stal základem nejstarší filharmonické tradice (ve své osmapadesáté sezoně hraje filharmonie na Nový rok už po devětapadesáté), a třebaže si ho z hráčů i posluchačů dnes už málokdo pamatuje, zdá se, že něco z jeho zvláštní atmosféry dosud žije v každém novoročním vinši filharmonie jako připomínka a předpověď.

Stadion na Kounicově ulici, místo prvních koncertů brněnské filharmonie, foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V neděli skončila Expozice nové hudby. Nebyla ale zdaleka tak odtržená od naší hudební historie, jak by se z názvu festivalu mohlo zdát.  více

Přítomnost se stává minulostí každým okamžikem, plynule. Příběhy, které prožíváme nebo jichž jsme tak či onak svědky, odplývají do paměti nebo nepaměti a zůstávají – někdy – zaznamenány nebo ztělesněny svými následky.  více

Jiří Beneš hrával na violu v Moravském kvartetu i v brněnské filharmonii, mnoho let pracuje pro Moravský podzim a s jeho texty se setkáváte v programech orchestrů i festivalů. Rozhovor s ním se tedy většinou točí kolem hudby, přesto se v něm ale najde místo i na buchty, hory a sáňkování.  více

To nejlepší z české opery

1.1.2014, 20:00 / Janáčkovo divadlo

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více