Folklorní fúze a dánské kapely v Náměšti nad Oslavou

Folklorní fúze a dánské kapely v Náměšti nad Oslavou

Existují hudební festivaly fádní, vcelku zajímavé, velmi zajímavé, skvělé… a Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Festival výjimečný nejen svou žánrovou šíří (folk v názvu klame, jak pravidelní návštěvníci věcí), tak zejména promyšlenou koncepcí s mnoha přesahy nejen hudebními. Každý ročník festivalu má své téma. Každý den má své téma. Na hlavním pódiu se střídají české legendy s kapelami ze světa, které v Česku hrají úplně poprvé. A pódium v náměšťském zámeckém parku (případně v blízké jízdárně, prší-li) zažívá každý rok několik premiér, mimořádných projektů, neopakovatelných hudebních setkání. A kromě toho patří k „Folkovkám“ desítky, ba stovky nejrůznějších výtvarných, hudebních a lecjakých jiných dílen, dvoudenní odborné kolokvium, méně vážné rozpravy o hudbě nebo open scéně, v jejímž rámci se na řadu dostane i český folk.

Letošní ročník festivalu nabídl hned několik mimořádných koncertních zážitků. Patřil mezi ně úvodní večer s portugalským fadem, hned dva koncerty – každý tematicky jinak zaměřený – irského písničkáře a vypravěče Lorcána Mac Mathúny, pokračování loňského projektu Struny nad Oslavou (namísto kytaristů a hráčů na další drnkací nástroje se tentokrát v parku představili houslisté z různých zemí) nebo dvojí roli anglického zpěváka a sběratele lidové hudby Sama Lee. Ten vedle svého recitálu nabídl i zážitek v podobě workshopu v náměšťské oboře – vnímání hudby a přírody skutečně do hloubky, naboso, se zavázanýma očima. V programu však měli místo také Ivan Hlas, Vladimír Mišík, Aneta Langerová nebo skupině ČikoriIvou Bittovou. A také hned několik amerických kapel nebo písničkář ze Senegalu, slovenský Balkansambel či maďarští Muzsikás.

folklove_prazdniny_2017Z takto pestře namíchaného programu je pochopitelně obtížné vybrat to nejzajímavější a každá taková volba je nutně subjektivní. Sám pro sebe jsem si dopředu zvolil pondělní a čtvrteční koncert, které si byly svou strukturou částečně podobné. Pominu-li úvodní kapely obou večerů, obě mimochodem špičkové ve svých oborech, totiž Horňáckou cimbálovou muziku Martina Hrbáče a skupinu Malina Brothers s hostující Kateřinou García, skládaly se oba koncerty z mimořádného programu na pomezí jazzu a moravského folkloru a z vystoupení špičkové dánské skupiny.

Dánské trio Dreamers’ Circus dalo letos celému festivalu téma – O snech a snílcích – a jeho koncert na Moravě byl prý splněným snem dramaturga Michala Schmidta. Skupinu tvoří klasický houslista Rune Tønsgaard Sorensen, hráč na cistru Ale Carr a akordeonista a pianista Nikolaj Busk, dva Dánové a jeden Švéd ze Skåne, oblasti, která dříve k Dánsku patřila a jejíž folklor na tuto dobu stále upomíná. Po nenápadném intru pánové od druhé skladby předváděli neskutečnou instrumentální jízdu na pomezí evropské klasické hudby a dánského folkloru, jemuž sice dominují housle, ale který si svou barevností nezadá s u nás známější lidovou hudbou britských ostrovů nebo Balkánu. Dreamers’ Circus však nehrají žádné jednoduché písně k tanci. Jejich „balady beze slov“ vyjadřují prostřednictvím hudby děj a svou členitostí a náročností, dynamickými zvraty i plností zvuky se skutečně v některých momentech blíží vážné hudbě.

Zcela jinak k odkazu svých předků přistupuje druhá dánská skupina, která si říká Nordens Tone. V tomto případě jde o jazzové trio (piano, kontrabas, saxofon), které doprovází výraznou zpěvačku Jullii Hjetland. Výraznou nejen vizuálně (s vlasy dlouhými snad po kolena), ale především hlasem. Její rozsah je úctyhodný – včetně neuvěřitelných hloubek –, stejně jako schopnost napodobovat zvuky přírody nebo komunikovat se saxofonem jako rovný s rovným. Jullie zpívá v sedmi severských jazycích včetně exotické grónštiny a napodobování hlasů zvířat nebo zvuků moře možná odposlouchala od Sámů z dálného evropského severu nebo právě od Gróňanů. I ona se svou kapelou částečně vychází ze skandinávského folkloru, ale namísto houslové vřelosti jej zprostředkovává přes emoce ukryté v chladu a melancholii. I v tomto případě krása, i když zcela jinak uchopená.

Beránci a vlci jsou projekt, který má své kořeny na Folkových prázdninách. Jitka Šuranská s Marianem Friedlem se už před časem pokoušeli v Náměšti zjistit, kam vede cesta „z kořenů k world music“. Jejich živé pásmo na hranici lidové hudby a jazzu, dne a noci, života a smrti či Moravy a Slovenska mělo vyjít na CD, ale nakonec všechno dopadlo jinak. Oba protagonisté, obklopeni hráči ze čtyř spřízněných kapel (od folklorního Ženského sboru z Kudlovic až po Sdružení nezávislých jazzmenů) natočili ve studiu zcela nový program pod názvem Beránci a vlci a ten nyní poprvé naživo předvedli právě v Náměšti. Opět to byla čistá krása: od folklorního zpívání kudlovických žen přes neméně silné a neméně syrové sbory mužů z Friedlovy skupiny RukyNaDudy až po virtuózní hru Martina Krajíčka z tria Jitky Šuranské a odvážné freejazzové figury přítomných jazzových sólistů.

Shodou okolností se na pomezí jazzu a world music či folkloru pohybuje i nový projekt kontrabasisty Jiřího Slavíka Mateřština, oceněný letos Andělem. Slavík, který sice jako syn diplomata prožil větší část svého mládí v zahraničí, ale v dětství měl blízko k severomoravskému a slezskému folkloru, si toto své album natočil prakticky sám. Sám hraje nejen na basu, ale i na housle, violu, cello, klarinet, klavír nebo cimbál. Jediným hudebním partnerem je mu opět Marian Friedl, virtuóz na lidové píšťalky (a jinak též jazzový kontrabasista). Na Folkových prázdninách i v tomto případě došlo k historicky prvnímu živému provedení tohoto materiálu, který se skládá ze Slavíkových instrumentálních kompozic, z Friedlových autorských písní i z úprav folkloru. V Náměšti se Slavíkem a Friedlem vystoupili hudebníci z Vojenského uměleckého souboru Ondráš, avšak hlavním aktérem byl Slavík sám – jako suverénní zpěvák, virtuózní basista i neméně dobrý hráč na několik dalších nástrojů.

Provedení Beránků a vlků i Mateřštiny, v poslední době nejsilnějších českých desek z okruhu world music, patřilo k nejsilnějším momentům Folkových prázdnin, stejně jako jedinečné koncerty obou dánských skupin. Ovšem program festivalu je exkluzivní od začátku do konce a lze očekávat, že i v roce 2018 připraví Michal Schmidt se svým týmem podobně silný týden plný (nejen) hudebních zážitků.

Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, areál renesančního zámku. 22.–29. 7. 2017

Foto archiv festivalu/ Jiří Polehla

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce