Druhý z doprovodných folklorních koncertů festivalu Janáček Brno se uskutečnil v divadle Reduta. Dle všeho laťka, kterou nastavil ten první, zůstává stále vysoko. Pořad nazvaný Chodníčky k lidové písni měl představit divákům jeden z Janáčkových nejoblíbenějších slováckých regionů – Horňácko. Tohoto úkolu se svědomitě ujala cimbálová kapela s výstižným názvem Musica Folklorica.
Ta během večera několikrát přešla ze své obvyklé umělecky stylizované polohy do stylu více věrného lidovému předobrazu. Bylo sice evidentní, že školení muzikanti se k autentickému projevu už těžko přibližují, pozvali si proto hosty, pro které je tato poloha přirozená.
První z nich byl paradoxně herec nehorňák Ivan Urbánek, který má však k tomuto regionu hluboký vztah a často se tam vrací. Hned v druhém vstupu celého pořadu zahrál na gajdy (dudy) a zazpíval posléze spolu se dvěma nefalšovanými Horňáky. S Janem Jagošem a Pavlem Zemčíkem představili několik písní nejprve jen s tímto starobylým nástrojem a poté v nejpůvodnější muzikantské sestavě s houslemi a kontrou. Jejich projev byl ryzí a probudil hned ze začátku dobrou atmosféru, která přetrvala až do konce programu.
Dalším milým a vlastně pravidelným hostem kapely byl ženský pěvecký sbor Oskoruša. Dámy disponují typickým horňáckým projevem, který je oproti tomu mužskému klidný místy až křehký. Jednu píseň zazpívala také Sára Slováková, která vystoupila v obřadním kroji v roli nevěsty.
Poslední ženou, která svým sametovým hlasem pravidelně dojímá folklorní diváky, byla Veronika Malatincová. Ani tentokrát nezklamala kupříkladu v písních Dybych já veděla a Šohajíčku čí si. Ty byly prezentovány také nahrávkou Janáčkových skladeb, které inspirovaly. Prvně jmenovaná pochází z cyklu Moravská lidová poezie v písni a druhou zmíněnou použil Leoš Janáček ve svém prvním smyčcovém kvartetu Kreutzerova sonáta.
Tento dramaturgický nápad spolu s několika dalšími, které se v průběhu večera objevily, byl použit již před čtyřmi lety v pořadu Krojů oheň písní náruživost na Horňáckých slavnostech a poté v Mahenově divadle při příležitosti Janáčkova sto šedesátého výročí narození.
Největšími hvězdami programu byli však beze sporu dva primáši a výborní zpěváci. První z nich - majstr Martin Hrbáč - prezentoval samotné Horňácko. Druhým potom byl potomek legendárního Samka Dudíka a host ze sousední slovenské Myjavy: Miro Dudík. Z obou pánů i přes jejich vyšší věk proudila energie a večer si náležitě užili, což se samozřejmě přeneslo i na diváky.
Pořadem provázel zcela profesionálně a na úrovni Martin Prachař, který je také výborný zpěvák z Velké nad Veličkou – centra Horňácka. Jeho pěvecký projev pro tento region sice není příliš obvyklý, ale právě proto stojí za povšimnutí.
Večer plný folkloru si rozhodně užili i diváci tímto žánrem nepolíbení. Což je podle mne ideální v případě doprovodného programu festivalu artificiální hudby, která je pravým opakem té lidové. Oslava jednoho ze skladatelských géniů naší země tak, jak by si ji on sám užil. Nezbývá tedy než se těšit, co si pro nás organizátoři festivalu Janáček Brno 2018 připraví příště.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..