Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.
Duše coby motto letošního ročníku mohla znamenat větší podíl interpretů duchovní hudby, ať už si pod tímto pojmem představujeme cokoli. A skutečně i takovou bylo možné na Vysočině letos slyšet: od Mlýnů a dalších jistot Spirituál kvintetu přes instrumentální modlitby kolumbijského harfeníka Edmara Castañedy, zbožného křesťana, nebo neméně vroucí hudbu kubánského pianisty Omara Sosy, vyznavače synkretického náboženství santería, až po gregoriánský chorál, který zněl jednu noc v náměšťském kostele. Duchovní prvky najdeme mezi řádky v textech Jardy Svobody (tentokrát nepřijel s Trabandem, ale s volnějším projektem Přítel člověka) a paralely na starozákonní pasáže občas prosvítají v jinak světských textech někdejších sovětských židů, které rekonstruovala a nastudovala mezinárodní skupina Yiddish Glory.
Komu v Náměšti nestačí hlavní večerní a případně noční koncerty, mohl živou hudbu propojit s přednáškami, besedami, diskusemi, ať už šlo o dvoudenní odborné kolokvium (letos na téma Hudba a spiritualita), lehčeji vedené rozpravy publicistů nebo třeba pondělní besedu s kanadskou profesorkou židovských studií Annou Shternshis, která v archivu začátkem 90. let objevila ony ztracené písně, které poté nastudovala skupina Yiddish Glory. Na kolokviu se hovořilo mimo jiné o duchovních prvcích v textech Spirituál kvintetu, o inspiraci biblickou Písní písní ve starých skladbách sefardských židů i v tvorbě Jardy Svobody, diskutovalo se o tom, zda v kostele má zní spíše gregoriánský chorál, nebo kytary. Teoretická část festivalu měla tedy jasné propojení s částí koncertní. A to jsme ještě nezmínili obrovskou skutečně praktickou součást festivalu, kterou jsou desítky dílen – výtvarných a jinak tvůrčích, tanečních a v neposlední řadě také hudebních.
Festival si však i letos užil také ten, komu je propojování souvislostí lhostejné a kdo v hudbě nehledá duchovní (nebo duševní?) prvky. Náměští se nesla výjimečná hudba instrumentální (úvodní koncert maďarského houslisty Félixe Lajkó a polské smyčcové skupiny Vołosi – toto uskupení právem buduje v celoevropské hitparádě world music; mohutně vytleskávané trio Talisk ze Skotska; nebo nádherné spojení tří harf z různých kontinentů). A také hudba vokální – od experimentálního sólového zpěvu Lenky Dusilové, podbarveného elektronikou, přes moravský folklor z Kudlovic až po sílu vokální polyfonie skupiny San Salvador z francouzského departementu Corrèze.
I když se během festivalu přestavilo mnoho zajímavých nástrojů včetně miniaturní tahací harmoniky concertiny, dud nebo tradičně velmi silně zastoupených houslí, letošnímu ročníku dominovaly harfy a západoafrická kora. Hráč na koru Seckou Keita se do Náměště vrátil po třech letech a představil se ve třech programech – s Omarem Sosou odehrál skladby z jejich společného alba Transparent Water, s velšskou harfenistkou Catrin Finch představil mimo jiné hudbu z aktuálního CD Soar a vše vyvrcholilo v pátek večer unikátním projektem Harfy nad Oslavou, ve kterém se Keita a Finch spojili Edmarem Castañedou, hráčem na kolumbijskou „harfu z plání“, arpa llanera. Tento koncert navázal na projekty z minulých let jako Tři hlasy, Tři niněry, Struny nad Oslavou a Perkuse a hlasy. Vždy to probíhá tak, že hudebníci z různých zemí (a často z různých kontinentů) se sejdou v Náměšti, na místě vytvářejí společný repertoáru a ten pak odehrají. Krásná a především záslužná a nedocenitelná aktivita.
Mimořádných momentů však bylo na festivalu víc. Jistě mezi ně patří koncertní premiéra nového programu Luboše Maliny a Kateřiny García Vprostřed noci… se zhudebněnou českou poezií. A svým způsobem výjimečná byla i festivalová derniéra Spirituál kvintetu. Koncert se sice až příliš podobal loňskému vystoupení této legendární kapely na festivalu, ale vděční fanoušci byli za všechny ty staré dobré hity rádi a mnozí si uvědomovali, že Spirituál kvintet, který na jaro příštího roku ohlásil ukončení činnosti, možná už naživo neuslyší. Mezi nejsilnější momenty – vedle dua Sosa & Keita, harf, Yiddish Glory nebo skupiny San Salvador – pak patřil i na poslední chvíli domluvený koncert madagaskarské skupiny Toko Telo, špičkové a přitom u nás naprosto neznámé. Americké gospelové dámy Como Mamas, které zrušily evropské turné, měly v Náměšti naprosto plnohodnotnou náhradu.
Folkové prázdniny skončily v sobotu 3. srpna koncertem polské skupiny Tęgie chłopy. Těšme se na příští ročník a doufejme, že studnice nápadů Michala Schmidta nevyschne a že i za rok budou mít Folkové prázdniny nejen skvělou dramaturgii, ale i nosné téma, které to vše krásně propojí dohromady.
Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, areál renesančního zámku. 27. 7. – 3. 8. 2019
Zatím nebyl přidán žádný komentář..