Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.
Rodák z kanadského Toronta, obdivovatel Dukea Ellingtona a Louise Armstronga Gil (tedy přesně Ian Ernest Gilmore) Evans založil svou první kapelu při studiích na vysoké škole. Pracovně zakotvil v New Yorku a stal se vyhledávaným aranžérem pro jazzové soubory „střední velikosti“. Stal se průkopníkem cool jazzu, free jazzu a bebopu (už v roce 1949 a 1950 nahrál s Milesem Davisem, nonet, který vyšel pod Davisovým jménem v roce 1957 jako Birth of Cool). Po přechodu ke Columbia Records nabídl producent Avakian Davisovi možnost vybrat si aranžéra a on okamžitě navrhl Evanse. Z jejich takřka kongeniální spolupráce vzešla trojice alb: Miles Ahead (1957), Porgy and Bess (1958) a Sketches of Spain (1960). Evans pro tyto nahrávky pokaždé sezval studiovou sestavu (na albech uvedena pod názvem Orchestra Under Direction of Gil Evans – tedy vlastně bez názvu) a vtiskl jí vlastní, dobře rozpoznatelný styl.
Jiří Kotača se rozhodl pro tento tribute čerpat z alb Miles Ahead a Porgy and Bess, přičemž zachoval také (pro nácvik i nástrojové obsazení nejednoduchý) tradiční a dlouhodobý Evansův koncept rozšíření orchestru o tubu, lesní rohy a různé flétny od pikoly po basovou flétnu, čímž významně rozvinul paletu barevných zvuků orchestru původně až na rytmiku (piano, kontrabas, bicí) výhradně dechového. Sám Jiří Kotača se chopil nejtěžšího úkolu tedy zaujmout pro tuto příležitost místo Milese Davise. Kromě zvládnutí hudebních partů jednotlivých skladeb to znamenalo přenést na jeviště i část davisovského charismatu, nedílné součásti Milesova uměleckého výrazu. Co se takřka bezezbytku podařilo, byl výkon Cotatcha Orchestra + 4. Původní těleso pro tuto příležitost pod taktovkou Juraje Valenčíka (osvědčeného už při nahrávání oceňovaného alba Bigbandová elektronika). Obvyklá sestava (pouze bez piana Martina Konvičky) výborně akceptovala rozšíření o tubu (David Křížek), nejprve o dva, v druhé půli koncertu o tři lesní rohy (Bianka Soukupová, Pavla Tichá a Martin Novák) a o nejrůznější flétny (Láďa Muroň). Hutný velkokapelový zvuk tak početnému auditoriu klubu Cabaret des Péchés na chvíli zprostředkoval dobu končících padesátých let a dialog výjimečného sólisty se skvělým orchestrem. Prvních pět skladeb (bebopový Springville, Maids of Cadiz Léo Delibese, The Duke Davea Brubecka, baladická My Ship z muzikálu Lady in the Dark Kurta Weilla a Miles Ahead, titulní a jediná autorská skladba Gila Evanse z celé desky) vybral Jiří Kotača z alba Miles Ahead a převzal i úpravu jako suitu. Výběr z tohoto alba a první polovinu koncertu uzavřela New Rhumba – dnes už jazzový standard, kompozice Ahmada Jamala. Další pětice skladeb představila výběr z alba Porgy and Bess, obsahující písně z původně neúspěšné jazzové opery bratří George a Iry Gershwinových. Sestava a herní styl kapely se poněkud proměnil: bubeník zaměnil metličky za údernější paličky, do sestavy přibyla třetí hostující hornistka, někteří instrumentalisté občas vystřídali klarinet flétnou a příležitost si zasólovat dostal například i saxofonista Marek Kotača. Zazněly písně patřící do zlatého fondu jazzu: Buzzard Song, Gone, It Ain´t Necessarily So, Prayer (ve které se Jiří Kotača nejvýrazněji přiblížil hernímu výrazu Milese Davise – a byla to nádhera) a závěrečný Summertime.
Početná sestava se sice jen s obtížemi vměstnala na nevelké pódium (dirigent Juraj Valenčík měl k dispozici opravdu jen skromný akční radius), ale o to bližší byl kontakt s nadšeným a vstřícným publikem, který si orchestr s chutí užíval. K řadě poct jazzovým velikánům (mj. Duke Ellington, Charlie Parker, Dave Brubeck, Louis Armstrong, Stan Kenton) tak přibyla další symbolická a velmi důstojná oslava.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..