Gustav Brom: brněnský jazz, světové parametry

Gustav Brom: brněnský jazz, světové parametry

Brněnský patriot, fanoušek Zbrojovky Brno, klarinetista, saxofonista, kapelník, skladatel, manažer. Ale hlavně vedoucí swingového big bandu, který dodnes nese jeho jméno, i když osiřel už před dvaceti lety. Gustav Brom vytvořil značku, která se neopouští.

Pokud má Brno nějakou spojnici mezi swingem a moderním jazzem, tak je to právě Gustav Brom. Pod jeho vedením se orchestr dostal na takovou úroveň, že bodoval pravidelně i v hlasování kritiků jazzového časopisu Downbeat. Umisťoval se v první desítce mezi světovou konkurencí, což o sobě jiné české těleso sotva může říct, a to bez ohledu na žánr. Jeho rodné příjmení znělo Frkal a ačkoliv je to pro saxofonistu a klarinetistu pěkné nomen omen, zvolil si pseudonym. V souvislosti s jeho manažerským uvažováním zní až neuvěřitelně, že při tom postupoval zcela náhodně – nahodile prý zabodl tužku do encyklopedie. Rozhodně ale měl čich na talenty, uměl si vybírat spolupracovníky a zřejmě při tom nebyl úzkoprsý. Kdysi se o tom přesvědčil i Jan Dalecký.

Musím tuto krátkou vzpomínku začít vůbec prvním kontaktem. Došlo k němu 16. listopadu roku 1962, kdy jsem byl ve druhém ročníku JAMU najat spolužákem Zdeňkem Nečesánkem jako člen smyčcové sekce, rozšiřující Orchestr Gustava Broma pro hudební doprovod francouzské lední revue Paris sur glace. Dva dny se zkoušelo a následovalo sedm vystoupení v místech, kde tehdy měli zimní stadion: v Pardubicích, Brně a Hodoníně. Do té doby jsem znal legendárního dirigenta jen z návštěv koncertů, zpravidla v sále Stadionu a samozřejmě také z jubilea – 20 let orchestru na jaře 1960, kdy vystupoval opakovaně na vyprodaném Zimním stadioně za Lužánkami s hostem z říše snů, s neworleánským černým klarinetistou Edmondem Hallem. Nyní jsem však seděl v jeho souboru a reagoval na jeho gesta, to charakteristické jazzové rozdělování, kdy se hudba nepozdí za pomyslnou taktovkou, jako je to běžné v symfonickém orchestru. Můj další, ještě pozitivnější dojem z jeho osobnosti, o níž se dodnes hovoří jako o skutečně charismatické, následoval o něco později po výměně dopisů. Ten můj si vzal na paškál jednu jeho gramofonovou desku, kde jsem jako horlivý kritik našel nějaké chyby v dokumentaci. Nebyl to jediný případ, nedostatky v názvech skladeb a jménech autorů byly a dodnes jsou pihami na kráse, které sice nesnižují kvalitu nahrané hudby, ale pro jazzové policajty jsou živnou půdou a důvodem k výhradám. Už předtím jsem jinému vedoucímu kapely podobně vytýkal, čeho se dopustil, avšak bez odpovědi. Gustav Brom mi však napsal, dokonce velmi upřímně a otevřeně a požádal mne, jestli bych od té chvíle mohl dohlížet na správnost údajů. Nic krásnějšího jsem do té doby nečetl, byl jsem na vrcholu blaha a když pak Josef Blaha, klavírista, varhaník a hobojista jeho orchestru napsal a Gustav Brom nahrál na desku „Pochod jazzové policie“, věděl jsem, komu je věnován.

Pokračování naší spolupráce už nebylo tak vzrušující. Napsal jsem pro orchestr několik aranžmá, natočil s ním jako houslista několik nahrávek a především jsem dále sledoval celou jeho produkci, jak na gramofonové desky, tak pro brněnský rozhlas. Ke všem kulatým a půlkulatým výročím jsem uváděl na stanici Vltava celé cykly pořadů z jazzové části Bromova odkazu, psal komentáře na jeho desky a sestavil kompletní diskografii orchestru, nejprve pro vydání v Dánsku, později do knihy Jiřího Majera a Jiřího Zapletala, „Můj život s kapelou“. S rozhlasovými trvalkami pracuji dodnes, letos, v roce 75 let existence Bromova orchestru, uvádím především populární zpívané snímky denně od pondělí do pátku v odpoledním Rendez-vous na vlně 106,5 MHz a po létech reviduji, doplňuji a opravuji onu diskografii. Dá se tedy říci, že Gustav Brom vyplňuje každou volnou chvíli mého času pracujícího důchodce a je to činnost navýsost radostná a stále obohacující. Co víc si přát?

Jan Dalecký, houslista, redaktor Českého rozhlasu a jazzový policajt

Gustav Brom (22. května 1921 – 25. září 1995) zemřel právě před dvaceti lety. Jeho orchestr už sice sídlí v Praze, ale duch z Brna neodešel. Důkazem budiž přinejmenším album Meeting Point, které minulý rok natočil současný brněnský B-Side Band a zkombinoval na něm skladby Bromových kmenových skladatelů Josefa BlahyJosefa Audese s kompozicemi mladších autorů. B-Side Band má na repertoáru i Jazzovou mši Jaromíra Hniličky, dlouholetého trumpetisty Bromova orchestru. Cenu Gustava Broma za celoživotní přínos nebo dlouhodobou významnou činnost na poli českého a slovenského jazzu vyhlašuje a uděluje Český rozhlas. Gustav Brom je zkrátka legendou, jak má být, v Králově Poli má od loňského června svoji ulici➚, ve vesmíru svou planetku➚. A podle hudebního publicisty Jiřího Černého se na něj chodilo jako na první ligu:

Jméno Gustav Brom jsem poprvé slyšel doma, když ho zmínil můj otec. Ten sice nemá hudební sluch ani vzdělání, ale měl vždy rád nahrávky a několik elpíček Gustava Broma měl. Setkal jsem se s ním tedy už v 80. letech, kdy jsem začal brát rozum. Poprvé jsem ho viděl ještě osobně na začátku 90. let, kdy vedl orchestr a byl ještě relativně při síle. Od té doby ho považuji za symbol kapelnictví a myslím, že se v tom shodnu s každým, kdo ho znal – i když to mám samozřejmě spíš z vyprávění. Vnímám ho jako kapelníka, který dokázal orchestr vést, což není nic jednoduchého s takovou smečkou muzikantů v plné síle. Dokázal mu také zajistit práci a ačkoli za totality fungoval ve specifických podmínkách, dokázal si zachovat tvář.

Vilém Spilka, kytarista, umělecký ředitel a dramaturg festivalu JazzFestBrno

Titulní foto: Jan Dalecký a fotka Gustava Broma na stěně jeho pracovny v Českém rozhlasu. Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Profesionální brněnský bigband B-Side Band se může pochlubit řadou úspěchů – od nastudování nové verze legendární Jazzové mše Jaromíra Hniličky přes řadu koncertů s Vojtěchem Dykem až po krátké turné s držitelem Grammy Kurtem Ellingem. Nyní B-Side Band vydává nové studiové album Meeting Point. Jde zatím o nejsuverénnější nahrávku souboru, který se zde tentokrát prezentuje skutečně jako bigband, bez žánrových úkroků stranou.  více

Rozmlouvat o hudbě s pamětníky je radost a potíž zároveň. Dozvíte se věci, o kterých jste neměli ani tušení, a zároveň nevíte ani kde začít, ani kde skončit. Téma se rozrůstá do nekonečných rozměrů a najednou je vám líto je omezovat jakýmkoliv tvarem. Rozhovor s legendou českého jazzu Janem Daleckým mi to potvrdil v plné míře. Pokud jste nad jménem zaváhali, dříve se jmenoval Jan Beránek, ale i na tuto změnu jsem se zeptal.  více

Vilémem Spilkou a Vlastimilem Trllem jsme JazzFestBrno sice neprobírali úplně v předvečer zahájení, ale před týdnem. Nemluvili jsme jen o festivalu samotném, ale zároveň o hudbě v Brně, o hudbě vůbec, a dotkli jsme se i několika osobních témat. Ona ale nakonec s festivalem, jazzem a hudbou vůbec souvisela tak jako tak. Několika osobností mimo festival jsem se zeptal: "Co pro vás osobně znamená JazzFestBrno, jak ho vnímáte v kontextu evropské jazzové scény?"  více



Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více