Gustav Brom: brněnský jazz, světové parametry

Gustav Brom: brněnský jazz, světové parametry

Brněnský patriot, fanoušek Zbrojovky Brno, klarinetista, saxofonista, kapelník, skladatel, manažer. Ale hlavně vedoucí swingového big bandu, který dodnes nese jeho jméno, i když osiřel už před dvaceti lety. Gustav Brom vytvořil značku, která se neopouští.

Pokud má Brno nějakou spojnici mezi swingem a moderním jazzem, tak je to právě Gustav Brom. Pod jeho vedením se orchestr dostal na takovou úroveň, že bodoval pravidelně i v hlasování kritiků jazzového časopisu Downbeat. Umisťoval se v první desítce mezi světovou konkurencí, což o sobě jiné české těleso sotva může říct, a to bez ohledu na žánr. Jeho rodné příjmení znělo Frkal a ačkoliv je to pro saxofonistu a klarinetistu pěkné nomen omen, zvolil si pseudonym. V souvislosti s jeho manažerským uvažováním zní až neuvěřitelně, že při tom postupoval zcela náhodně – nahodile prý zabodl tužku do encyklopedie. Rozhodně ale měl čich na talenty, uměl si vybírat spolupracovníky a zřejmě při tom nebyl úzkoprsý. Kdysi se o tom přesvědčil i Jan Dalecký.

Musím tuto krátkou vzpomínku začít vůbec prvním kontaktem. Došlo k němu 16. listopadu roku 1962, kdy jsem byl ve druhém ročníku JAMU najat spolužákem Zdeňkem Nečesánkem jako člen smyčcové sekce, rozšiřující Orchestr Gustava Broma pro hudební doprovod francouzské lední revue Paris sur glace. Dva dny se zkoušelo a následovalo sedm vystoupení v místech, kde tehdy měli zimní stadion: v Pardubicích, Brně a Hodoníně. Do té doby jsem znal legendárního dirigenta jen z návštěv koncertů, zpravidla v sále Stadionu a samozřejmě také z jubilea – 20 let orchestru na jaře 1960, kdy vystupoval opakovaně na vyprodaném Zimním stadioně za Lužánkami s hostem z říše snů, s neworleánským černým klarinetistou Edmondem Hallem. Nyní jsem však seděl v jeho souboru a reagoval na jeho gesta, to charakteristické jazzové rozdělování, kdy se hudba nepozdí za pomyslnou taktovkou, jako je to běžné v symfonickém orchestru. Můj další, ještě pozitivnější dojem z jeho osobnosti, o níž se dodnes hovoří jako o skutečně charismatické, následoval o něco později po výměně dopisů. Ten můj si vzal na paškál jednu jeho gramofonovou desku, kde jsem jako horlivý kritik našel nějaké chyby v dokumentaci. Nebyl to jediný případ, nedostatky v názvech skladeb a jménech autorů byly a dodnes jsou pihami na kráse, které sice nesnižují kvalitu nahrané hudby, ale pro jazzové policajty jsou živnou půdou a důvodem k výhradám. Už předtím jsem jinému vedoucímu kapely podobně vytýkal, čeho se dopustil, avšak bez odpovědi. Gustav Brom mi však napsal, dokonce velmi upřímně a otevřeně a požádal mne, jestli bych od té chvíle mohl dohlížet na správnost údajů. Nic krásnějšího jsem do té doby nečetl, byl jsem na vrcholu blaha a když pak Josef Blaha, klavírista, varhaník a hobojista jeho orchestru napsal a Gustav Brom nahrál na desku „Pochod jazzové policie“, věděl jsem, komu je věnován.

Pokračování naší spolupráce už nebylo tak vzrušující. Napsal jsem pro orchestr několik aranžmá, natočil s ním jako houslista několik nahrávek a především jsem dále sledoval celou jeho produkci, jak na gramofonové desky, tak pro brněnský rozhlas. Ke všem kulatým a půlkulatým výročím jsem uváděl na stanici Vltava celé cykly pořadů z jazzové části Bromova odkazu, psal komentáře na jeho desky a sestavil kompletní diskografii orchestru, nejprve pro vydání v Dánsku, později do knihy Jiřího Majera a Jiřího Zapletala, „Můj život s kapelou“. S rozhlasovými trvalkami pracuji dodnes, letos, v roce 75 let existence Bromova orchestru, uvádím především populární zpívané snímky denně od pondělí do pátku v odpoledním Rendez-vous na vlně 106,5 MHz a po létech reviduji, doplňuji a opravuji onu diskografii. Dá se tedy říci, že Gustav Brom vyplňuje každou volnou chvíli mého času pracujícího důchodce a je to činnost navýsost radostná a stále obohacující. Co víc si přát?

Jan Dalecký, houslista, redaktor Českého rozhlasu a jazzový policajt

Gustav Brom (22. května 1921 – 25. září 1995) zemřel právě před dvaceti lety. Jeho orchestr už sice sídlí v Praze, ale duch z Brna neodešel. Důkazem budiž přinejmenším album Meeting Point, které minulý rok natočil současný brněnský B-Side Band a zkombinoval na něm skladby Bromových kmenových skladatelů Josefa BlahyJosefa Audese s kompozicemi mladších autorů. B-Side Band má na repertoáru i Jazzovou mši Jaromíra Hniličky, dlouholetého trumpetisty Bromova orchestru. Cenu Gustava Broma za celoživotní přínos nebo dlouhodobou významnou činnost na poli českého a slovenského jazzu vyhlašuje a uděluje Český rozhlas. Gustav Brom je zkrátka legendou, jak má být, v Králově Poli má od loňského června svoji ulici➚, ve vesmíru svou planetku➚. A podle hudebního publicisty Jiřího Černého se na něj chodilo jako na první ligu:

Jméno Gustav Brom jsem poprvé slyšel doma, když ho zmínil můj otec. Ten sice nemá hudební sluch ani vzdělání, ale měl vždy rád nahrávky a několik elpíček Gustava Broma měl. Setkal jsem se s ním tedy už v 80. letech, kdy jsem začal brát rozum. Poprvé jsem ho viděl ještě osobně na začátku 90. let, kdy vedl orchestr a byl ještě relativně při síle. Od té doby ho považuji za symbol kapelnictví a myslím, že se v tom shodnu s každým, kdo ho znal – i když to mám samozřejmě spíš z vyprávění. Vnímám ho jako kapelníka, který dokázal orchestr vést, což není nic jednoduchého s takovou smečkou muzikantů v plné síle. Dokázal mu také zajistit práci a ačkoli za totality fungoval ve specifických podmínkách, dokázal si zachovat tvář.

Vilém Spilka, kytarista, umělecký ředitel a dramaturg festivalu JazzFestBrno

Titulní foto: Jan Dalecký a fotka Gustava Broma na stěně jeho pracovny v Českém rozhlasu. Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Profesionální brněnský bigband B-Side Band se může pochlubit řadou úspěchů – od nastudování nové verze legendární Jazzové mše Jaromíra Hniličky přes řadu koncertů s Vojtěchem Dykem až po krátké turné s držitelem Grammy Kurtem Ellingem. Nyní B-Side Band vydává nové studiové album Meeting Point. Jde zatím o nejsuverénnější nahrávku souboru, který se zde tentokrát prezentuje skutečně jako bigband, bez žánrových úkroků stranou.  více

Rozmlouvat o hudbě s pamětníky je radost a potíž zároveň. Dozvíte se věci, o kterých jste neměli ani tušení, a zároveň nevíte ani kde začít, ani kde skončit. Téma se rozrůstá do nekonečných rozměrů a najednou je vám líto je omezovat jakýmkoliv tvarem. Rozhovor s legendou českého jazzu Janem Daleckým mi to potvrdil v plné míře. Pokud jste nad jménem zaváhali, dříve se jmenoval Jan Beránek, ale i na tuto změnu jsem se zeptal.  více

Vilémem Spilkou a Vlastimilem Trllem jsme JazzFestBrno sice neprobírali úplně v předvečer zahájení, ale před týdnem. Nemluvili jsme jen o festivalu samotném, ale zároveň o hudbě v Brně, o hudbě vůbec, a dotkli jsme se i několika osobních témat. Ona ale nakonec s festivalem, jazzem a hudbou vůbec souvisela tak jako tak. Několika osobností mimo festival jsem se zeptal: "Co pro vás osobně znamená JazzFestBrno, jak ho vnímáte v kontextu evropské jazzové scény?"  více



Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více