Brněnský patriot, fanoušek Zbrojovky Brno, klarinetista, saxofonista, kapelník, skladatel, manažer. Ale hlavně vedoucí swingového big bandu, který dodnes nese jeho jméno, i když osiřel už před dvaceti lety. Gustav Brom vytvořil značku, která se neopouští.
Pokud má Brno nějakou spojnici mezi swingem a moderním jazzem, tak je to právě Gustav Brom. Pod jeho vedením se orchestr dostal na takovou úroveň, že bodoval pravidelně i v hlasování kritiků jazzového časopisu Downbeat. Umisťoval se v první desítce mezi světovou konkurencí, což o sobě jiné české těleso sotva může říct, a to bez ohledu na žánr. Jeho rodné příjmení znělo Frkal a ačkoliv je to pro saxofonistu a klarinetistu pěkné nomen omen, zvolil si pseudonym. V souvislosti s jeho manažerským uvažováním zní až neuvěřitelně, že při tom postupoval zcela náhodně – nahodile prý zabodl tužku do encyklopedie. Rozhodně ale měl čich na talenty, uměl si vybírat spolupracovníky a zřejmě při tom nebyl úzkoprsý. Kdysi se o tom přesvědčil i Jan Dalecký.
Musím tuto krátkou vzpomínku začít vůbec prvním kontaktem. Došlo k němu 16. listopadu roku 1962, kdy jsem byl ve druhém ročníku JAMU najat spolužákem Zdeňkem Nečesánkem jako člen smyčcové sekce, rozšiřující Orchestr Gustava Broma pro hudební doprovod francouzské lední revue Paris sur glace. Dva dny se zkoušelo a následovalo sedm vystoupení v místech, kde tehdy měli zimní stadion: v Pardubicích, Brně a Hodoníně. Do té doby jsem znal legendárního dirigenta jen z návštěv koncertů, zpravidla v sále Stadionu a samozřejmě také z jubilea – 20 let orchestru na jaře 1960, kdy vystupoval opakovaně na vyprodaném Zimním stadioně za Lužánkami s hostem z říše snů, s neworleánským černým klarinetistou Edmondem Hallem. Nyní jsem však seděl v jeho souboru a reagoval na jeho gesta, to charakteristické jazzové rozdělování, kdy se hudba nepozdí za pomyslnou taktovkou, jako je to běžné v symfonickém orchestru. Můj další, ještě pozitivnější dojem z jeho osobnosti, o níž se dodnes hovoří jako o skutečně charismatické, následoval o něco později po výměně dopisů. Ten můj si vzal na paškál jednu jeho gramofonovou desku, kde jsem jako horlivý kritik našel nějaké chyby v dokumentaci. Nebyl to jediný případ, nedostatky v názvech skladeb a jménech autorů byly a dodnes jsou pihami na kráse, které sice nesnižují kvalitu nahrané hudby, ale pro jazzové policajty jsou živnou půdou a důvodem k výhradám. Už předtím jsem jinému vedoucímu kapely podobně vytýkal, čeho se dopustil, avšak bez odpovědi. Gustav Brom mi však napsal, dokonce velmi upřímně a otevřeně a požádal mne, jestli bych od té chvíle mohl dohlížet na správnost údajů. Nic krásnějšího jsem do té doby nečetl, byl jsem na vrcholu blaha a když pak Josef Blaha, klavírista, varhaník a hobojista jeho orchestru napsal a Gustav Brom nahrál na desku „Pochod jazzové policie“, věděl jsem, komu je věnován.
Pokračování naší spolupráce už nebylo tak vzrušující. Napsal jsem pro orchestr několik aranžmá, natočil s ním jako houslista několik nahrávek a především jsem dále sledoval celou jeho produkci, jak na gramofonové desky, tak pro brněnský rozhlas. Ke všem kulatým a půlkulatým výročím jsem uváděl na stanici Vltava celé cykly pořadů z jazzové části Bromova odkazu, psal komentáře na jeho desky a sestavil kompletní diskografii orchestru, nejprve pro vydání v Dánsku, později do knihy Jiřího Majera a Jiřího Zapletala, „Můj život s kapelou“. S rozhlasovými trvalkami pracuji dodnes, letos, v roce 75 let existence Bromova orchestru, uvádím především populární zpívané snímky denně od pondělí do pátku v odpoledním Rendez-vous na vlně 106,5 MHz a po létech reviduji, doplňuji a opravuji onu diskografii. Dá se tedy říci, že Gustav Brom vyplňuje každou volnou chvíli mého času pracujícího důchodce a je to činnost navýsost radostná a stále obohacující. Co víc si přát?
Jan Dalecký, houslista, redaktor Českého rozhlasu a jazzový policajt
Gustav Brom (22. května 1921 – 25. září 1995) zemřel právě před dvaceti lety. Jeho orchestr už sice sídlí v Praze, ale duch z Brna neodešel. Důkazem budiž přinejmenším album Meeting Point, které minulý rok natočil současný brněnský B-Side Band a zkombinoval na něm skladby Bromových kmenových skladatelů Josefa Blahy a Josefa Audese s kompozicemi mladších autorů. B-Side Band má na repertoáru i Jazzovou mši Jaromíra Hniličky, dlouholetého trumpetisty Bromova orchestru. Cenu Gustava Broma za celoživotní přínos nebo dlouhodobou významnou činnost na poli českého a slovenského jazzu vyhlašuje a uděluje Český rozhlas. Gustav Brom je zkrátka legendou, jak má být, v Králově Poli má od loňského června svoji ulici➚, ve vesmíru svou planetku➚. A podle hudebního publicisty Jiřího Černého se na něj chodilo jako na první ligu:
Jméno Gustav Brom jsem poprvé slyšel doma, když ho zmínil můj otec. Ten sice nemá hudební sluch ani vzdělání, ale měl vždy rád nahrávky a několik elpíček Gustava Broma měl. Setkal jsem se s ním tedy už v 80. letech, kdy jsem začal brát rozum. Poprvé jsem ho viděl ještě osobně na začátku 90. let, kdy vedl orchestr a byl ještě relativně při síle. Od té doby ho považuji za symbol kapelnictví a myslím, že se v tom shodnu s každým, kdo ho znal – i když to mám samozřejmě spíš z vyprávění. Vnímám ho jako kapelníka, který dokázal orchestr vést, což není nic jednoduchého s takovou smečkou muzikantů v plné síle. Dokázal mu také zajistit práci a ačkoli za totality fungoval ve specifických podmínkách, dokázal si zachovat tvář.
Vilém Spilka, kytarista, umělecký ředitel a dramaturg festivalu JazzFestBrno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..