Série koncertů s názvem Harafica tour 2019 se v úterý 16. dubna přenesla ze slovenské Skalice do Brna. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště na něm představila neuvěřitelně pestrou směsici žánrů, hostů a občas i pocitů.
Kapela je známá svými radikáními úpravami, které mnohdy mají s folklorem pramálo společného. Prezentují se tak již dlouho dobu, proto to snad žádného fanouška nemohlo překvapit. Zatoulal-li se na koncert náhodou nějaký milovník autetických lidových písní, musel být velmi překvapen, co to na podiu vidí a slyší. Klubové prostředí mohlo být pro některé také překvapující, s dramaturgií koncertu ovšem skvěle korespondovalo.
Více než polovinu večera s kapelou na pódiu exceloval výborný bubeník Matěj Štefík propůjčený ze skalicko-brněnského funky jazzového uskupení Carpet Cabinet. Ač jsem se tohoto spojení ze začátku trochu obávala, fungovalo skvěle. Dovolilo kapele přecházet z jazzových linek až do parodicky jednodchých rytmů diskofolku. Improvizační jam dvou rytmických nástrojů – cimbálu a bicích v úvodu, bylo nejen zajímavým zpestřením a vybočením z akademicky přesných úprav, ale zejména ukázkou hráčského umu obou interpretů – Petra Gablase (který je zároveň uměleckým vedoucím a autorem většiny úprav muziky) za cimbálem a výše zmíněného Matěje Štefíka za bicí soupravou.
Dalším, již pravidelným hostem byla Kristýna Daňhelová, která ač odchovaná také slováckým folkorem zakotvila u zpěvu muzikálového. Na koncertě bohužel nepředvedla nic ze svého folkorního repertoáru, ale swingové a populární písně It don’t mean a thing a Shallow byly v její interpretaci zážitkem. Rodilé brněnské publikm jistě potěšil její duet s Vojtěchem Šobáněm (jinak klarinetistou a flétnistou kapely), který zazpíval píseň kapely Los brňos brněnského znalce hantecu Radka Rettegyho s názvem Doňa Broňa a Kristýna k tomu origiální verzi známou Sway. Šlo o číslo spíše zábavného parodického charakteru, avšak potěšilo.
Dalším hostem byl Tomáš Koláček, který opět nezklamal a předvedl nejen výborý zpěv romských písní, ale také lehce nekorektní hereckou etudu. Tento zpěvák, ale i muzikant patří k řadě excelentních folklorních zpěváků s žárovými přesahy.
Harafica jako obvykle předvedla technicky skvěle zvládnuté interpretace náročných úprav písní a dokázala plnou Flédu navíc i dobře pobavit a rozezpívat. Občas byly použity možná až příliš estrádovité prvky, jako například v závěrečné přetextované verzi písně Rasputin. Celkově však musím konstatovat, že Harafica umí nejen skvěle hrát, ale také rozesmát folklorní publikum. Což se tak často nevidí a občas bohužel dokonce vylučuje.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..