Bezejmenná ulička od Divadla Husa na provázku k Petrovu se zatím nebude jmenovat podle prezidenta Václava Havla. Šéf Provázku Vladimír Morávek sice inicioval označení ulice fixou už předem, ale internetovou anketu závěrečným náporem ovládli odpůrci návrhu. Anketa však byla nezabezpečená, a pravděpodobně tedy i zmanipulovaná zvenčí. Starosta městské části Brno-střed Libor Šťástka chce nové hlasování, primátor Roman Onderka si přeje klasické volby pouze pro Brňany. Vladimír Morávek zřejmě inicioval i odstranění prorockého nápisu, což je dobře, ať už věc dopadne jakkoli. Bylo by hezké, kdyby na ulicích nezůstával binec ani za dobrými úmysly.
Brněnské kulturní zpravodajství si kromě JazzFestuBrno všímalo festivalu Bonjour Brno, který k nám každoročně přiváží kousek Francie. Nejvíc si jej užijí příznivci literatury, filmů, jídla, módy a pétanque. Z hudby v něm bohužel zůstává jen jedno jam session a flašinet. Nechci to pořadatelům vytýkat, nemůžou do těch několika dní nacpat všechno. Ale jeden pěkný koncert libovolného žánru by mi udělal radost. Ostatně do loňského května byla zpěvačka Carla Bruniová-Sarkozyová i první dámou Francie.
Stále se také nedaří prodat Jaltu, a to i přes její lukrativní polohu. Je to nejkřiklavější připomínka toho, jak jsou staré brněnské pasáže mrtvé, snad s výjimkou Alfy. Těžko si představit něco tak nelákavého jako jsou pasáže Typos a Beta. Jsou to místa, která k procházejícím hovoří, jakkoli jsou němá. Bohužel říkají pouze "vypadni". Nostalgická vzdychání po tom, jak bývalo v Jaltě živo, jsou ale také připomínkou toho, jak si lidská paměť schovává jen to nejpříjemnější. Když se pokusím nahlédnout za mlhu zapomnění, vidím hlavně veksláky před Tuzexem. Živí tedy byli, to musím i po letech uznat, ale byl bych rád, kdyby se do starých míst vrátily jiné formy života. Lépe by bylo probudit vzpomínky na kino Jalta, kde jsem poprvé viděl Nenápadný půvab buržoazie. Moje buñuelovské kino vystřídal Hošnův klub Babylon, kde v Brně hrál poprvé Maceo Parker. Z Babylonu se ale nakonec stal jen další pomník marné slávy našeho ranného podnikání, logický most k dnešnímu stavu.
Prodej Jalty prý vázne hlavně na výstavbě nového parkovacího domu, který ale ještě není ani v územním plánu. Ať už je to s hudbou v Brně jakékoliv, zpívat jednu písničku v tisíci variacích umíme bezvadně. Kdo ale umí varírovat, ten umí i skládat, jak říkal Antonín Dvořák. Mám tedy důvěru ve starého mistra a zatím tomu ještě zkouším uvěřit.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..