Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.
Koncert byl zakončením třídenní přehlídky Barevný zpívající svět Jaromíra Nečase, jejíž součástí byly kromě hudebních vystoupení také přednášky a poslechy nových nahrávek z produkce Českého a Slovenského rozhlasu.
Název přehlídky je převzatý ze stejnojmenného rozhlasového cyklu, který dramaturg, redaktor a skladatel Jaromír Nečas tvořil v průběhu 70. let a kterým seznamoval posluchače s hudbou z celého světa.
Tento průkopnický počin výrazně předběhl dobu. Série 106 pořadů v průměrné délce 25 minut nevznikla, jak by se mohlo na první pohled zdát, na popud samotného Jaromíra Nečase. Redaktor byl vyzván vedením ústřední hudební redakce, aby vypracoval koncepci populárně-vzdělávacího hudebního pořadu pro mládež. Nečas tuto příležitost beze zbytku využil a zúročil v ní všechny své dosavadní znalosti, zkušenosti, kontakty i zahraniční zájezdy s BROLNem a Svazem skladatelů (které se staly příležitostí k dovozu gramofonových desek). Vytvořil tak originální úvod do světa hudební vědy a world music, ač se tak tento žánr ještě běžně nenazýval. Prostřednictvím hudby propojoval posluchače se světem, do kterého se osobně ani on sám neměl šanci dostat.
Kromě hudby z celého světa však byla Nečasovou vášní také hudba artificiální, jazz či folklor. Uvědomoval si sílu regionální lidové muziky, stejně jako dokázal ocenit kvalitní fúze, jazzové improvizace nebo klasické kompozice. Byl osobností s ohromným přehledem a srdcem otevřeným hudbě nesvázané hranicemi žánrů.
Právě v tomto duchu byla dramaturgicky pojata také celá přehlídka Barevný zpívající svět Jaromíra Nečase. Úvodní středeční koncert Na lidovou notu představil CM Jury Petrů a HM Petra Mičky – cimbálové muziky vrostlé do tradice vlastního regionu v kontrastu s niternou (a hranice regionu překračující) Muzikou Luďka Běťáka.
Ve čtvrtek potom probíhaly ve studiu číslo 7 Českého rozhlasu Brno poslechy nových rozmanitých nahrávek, které vznikly nejen v rozhlasových studiích Českého, ale také Slovenského rozhlasu a které jsou už od dob vzniku tohoto média nedílnou součástí rozhlasové práce nejen folklorních redakcí.
Čtvrteční večer s názvem Inspirace lidovou písní patřil BROLNu a jeho pěveckým sólistům. Legendární skladby napříč více než sedmdesáti letou historií tohoto tělesa doplnil o zbrusu novou kompozici prof. Miloš Štědroň. Její název Kodexy odkazuje k inspiračnímu zdroji, kterým se mu stal Levočský sborník a Kodex Kájoniho.
Zájemci se mohli zúčastnit také pátečního kolokvia, na kterém etnologové a redaktoři reflektovali téma lidové písně v rozhlasovém vysílání.
A nyní už tedy k závěrečnému koncertu celé přehlídky, který byl pojmenován Na pomezí žánrů. Odehrál se v intimní atmosféře HaDivadla, jehož scénu zdobilo pomyslných 100 prázdných lahví, které měly připomínat nejen obě vzpomínaná výročí, ale také legendární Nečasův likér domácí výroby zvaný Zelený lučištník.
Věcnými, znalými a také zábavnými moderátory koncertu byli dva blízcí přátelé Jaromíra Nečase. Režisér Břetislav Rychlík a bývalý rozhlasový kolega Jiří Plocek, který je také autorem několika zajímavých textů o Nečasovi.
Úvod patřil Daně Račkové, Petře Majerčíkové a Lukáši Koskovi neboli Milánosz – hudebnímu uskupení, které interpretuje písně převážně z východní Evropy, a to bez nástrojového doprovodu. Narozdíl od jiných kapel se snaží o poučený projev, který si v mnohém nezadá s místními zpěváky a zpěvačkami. Po nich to byl multinstrumentalista Marian Friedl s neméně nadaným kontrabasistou Martinem Kociánem alias miniBaroshi (tedy poněkud osekaná sestava kapely Baroshi) a v jedné písni také za doprovodu gajd Vlastimila Bjačka. Předvedli autorské i lidové písně ve vlastních originálních úpravách pro basu a klarinet nebo některý z nástrojů, které si Friedl sám vyrábí, jako je koncovka nebo dvojačka. Lidové melodie doplnila kompozice s názvem Modrá koncovka, ve které se Marian Friedl snažil propojit stejnojmenný lidový (a tónově značně osekaný) nástroj s americkým blues.
Další dva vystupující není třeba blíže představovat. Prvním je Horňácká cimbálová muzika Martina Hrbáče, která jako jediná toho večera zahrála lidové písně v podobě, jak je dnes obvykle známe. Představili se v celé sestavě nebo solo cimbálem Petra Pavlince, zpěvem je doprovodila výjimečná zpěvačka Jiřina Miklošková.
Druhou hvězdou večera byla nezaměnitelná Iva Bittová, která si pro koncert vybrala písně inspirované židovskou nebo romskou tradicí, ale i jeden úžasně originální česko-anglický autorský kus.
V závěru zahrál slovenský houslový kouzelník Stano Palúch s hudebním projektem Stromoradie (Marcel Comendant, Peter Korman a Simona Hulejová). Tato jazzovo-folklorní čtverka předvedla svoji úpravu liptovské lidové písničky Pod oblôčkom mláčka, připomněla tak liptovský původ zpěvačky Simony Hulejové, která svým projevem v určitých okamžicích silně připomíná babičku Annu Hulejovou. Za zmínku rozhodně stojí i kompozice Zľúbaj ma, jejíž inspirací byl verš Šalamounovy Písně písní.
Po tomto výčtu je jasné, že o kvalitní hudební zážitek bylo postaráno, jde totiž o absolutní špičku hudební produkce, které se stručně a jasně říká fúze – tedy hudby na pomezí žánrů, jak samotný název pořadu napověděl. Jedinou výjimkou je samozřejmě HCM Martina Hrbáče, ale i ta měla na koncertě své nezastupitelné místo.
Pokud jste návštěvníky koncertů, jistě víte, že ani kvalitní interpreti ještě nemusí vždy znamenat stejně kvalitní zážitek. Občas to prostě nesedne, kolečka do sebe nezapadnou, poslední kousek skládačky chybí. V tomto případě šlo o naprostý opak. Všechny dílky tohoto koncertu zapadaly dokonale.
Mezi jednotlivými vystupující jsem navrch cítila ohromný pocit sounáležitosti. Když z rohu pódia se zájmem pozorovali své souputníky, dojalo mě to. Na závěr musím zmínit ještě jednu velmi silnou linku tohoto podmanivého večera, a tou byly ženy – zpěvačky. Tak rozmanitá paleta citů, stylů, hloubky a muzikality je v rámci jednoho koncertu opravdu výjimečná. Což mě vedlo k uvědomění, že leitmotivem celého koncertu (a vlastně i celé přehlídky) pro mě byla rovnováha.
Všechny obsažené prvky byly vždy doplněné o něco opozitního. Mírná a zahloubaná osobnost Jiřího Plocka s horkokrevným temperamentem Břetislava Rychlíka, interpreti z Česka oproti těm slovenským, ženy s muži, křehké písně vedle těch živelných, ryzí folklor v kontrastu s ryzí fúzí. Jako příklad, který mluví za všechny uvedu píseň Oženil sa Jura. V ní byla dokonale vidět jak zmíněná sounáležitost, tak i rovnováha. Lidovou píseň z Javorníka zpívala Jiřina Miklošková. Tato výjimečná horňácká zpěvačka oplývá křehkým (ale sebejistým) hlasem. Ve zmiňované hudební úpravě ji vyrovnává hlasitým silným zpěvem Martin Hrbáč. Majstr jako čerstvý pětaosmdesátník a navíc se zdravotními problémy se během této písně úžasně vzedmul a vložil do ní více sil než kdejaký mladík. Podobně působivé okamžiky a kontrasty plné napětí na jednu stranu nenechaly vydechnout a zároveň dohromady vytvořily dokonale rovnovážný stav.
Jaromír Nečas skrze hudbu otvíral lidem uzavřeným za železnou oponou dveře do celého světa. Jeho odkaz ale nevidím v slepém následování této cesty, ale ve vzdělávání se, naslouchání a otevřenosti. V dnešní době nesvobodu nezažíváme, možná bychom se tedy mohli zaměřit opačným směrem: od globálnosti k lokálnosti. Tím nechci říct, že bychom se měli před světem uzavírat. Všude totiž existují úžasné hudební inspirace a kultury, žádnou není možné upřednostňovat před druhou, všechny jsou stejně důležité a jejich vlivy na sebe působí od nepaměti. Hledejme ale originalitu, krásu a řemeslo i v blízkém okolí a u našich sousedů, kteří se nám po mnoha letech společné cesty začali vzdalovat. Možná pak budeme zažívat historické okamžiky našich každodenních dějin častěji.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..